Z našej knižnice

Tajuplné okolnosti obklopujúce život a smrť Kaspara Hausera dodnes vyvolávajú otázky. Aj keď bolo o ňom napísaných viac ako 3000 kníh a 14 000 článkov, riešenie je stále v nedohľadne, podobne ako to bolo aj predtým. Britský autor Terry Boardman vo svojej knihe „Záhadný Kaspar Hauser“ pre našich čitateľov práve sprístupnenej edičným zámerom vydavateľstva Grada podniká historický výskum otázky položenej zakladateľom antropozofie Rudolfom Steinerom a usiluje sa o jej netradičné zodpovedanie z hľadiska jeho duchovného pôvodu:

Když jsem žil v Anglii, napsal jsem Třetí oko, knihu, která je pravdivá, která však presto vyvolala množství komentáru. Prišly dopisy z celého sveta a v odpoved na ne jsem napsal další knihu - Lékar ze Lhasy. Mé zážitky, o kterých bude pojednávat tretí kniha, zdaleka presahují míru toho, co je vetšine lidí dáno vytrpet, zážitky srovnatelné jen s nekolika málo prípady z minulosti. Nejsou však predmetem této knihy - ta je pokracováním mé autobiografie.

Ve víru a zmatcích príprav domu a dvoru na slavnost byla matka skutecne ve svém živlu. Bylo treba organizovat, dávat príkazy a vymýšlet zpusoby, jak oslnit sousedy. V tom vynikala. Jelikož s otcem procestovala Indii a byla v Pekingu i v Sanghaji, znala spoustu cizích zvyklostí. Když bylo stanoveno datum slavnosti, mnichové písari peclive rozepsali všechna pozvání na silný rucní papír, který se vždycky používal pro ta nejduležitejší sdelení.

Začala jeseň.
Autobus sa šplhal po koberci žltnúcich listov. Nafta čpela ako v podpalubí zaoceánskej lode. Boli sme natlačení na seba a naše pachy sa miešali s vôňou lístia, ktorá prenikala cez otvorené okná. Zdalo sa mi, že odchádzam na druhý koniec sveta.

Život ale nebyl jen ucení a smutek. Venovali jsme se stejne intenzívne hrám jako studiu. Úcelem všech našich her bylo otužit nás a upevnit naši schopnost prežití v drsném Tibetu s jeho teplotními výkyvy. V léte za poledne muže teplota dosáhnout až 35°, ale za téže letní noci muže poklesnout až na 8° pod nulou. A v zime bývalo ješte mnohem chladneji.

Jsem Tibetan. Jsem jedním z tech mála, který se dostal až do tohoto divného západního sveta. Jazyková stavba a mluvnice této knihy není zdaleka uspokojivá, ale nikdy se mi nedostalo ani jedné skutecné hodiny anglictiny. Mou "školou anglictiny" byl japonský zajatecký tábor, kde jsem se jazyk ucil, jak jsem nejlépe dovedl, od nemocných Anglicanek a Americanek zde veznených. Psát anglicky jsem se naucil stylem "pokus-omyl".

Chtěla bych nyní odhalit několik tajemství sexuální magie Isis. (..) Jako první bych chtěla objasnit, že v okamžiku orgasmu vznikají magnetická pole. Vlastně tato pole vznikají tím, co nazýváte předehra: stimulací smyslů dotyky, což uvede do chodu proces vytváření magnetických polí a má rozhodující význam pro alchymistickou sexuální magii. Zasvěceným jsou k dispozici různé metody a já několik z nich vysvětlím. Základní význam má však vědění o střídavém účinku obou alchymistických elementů v muži a v ženě.

Člověk jako středobod vesmíru - i to je pojetí charakteristické pro věk Ryb, jakož i názory, ze kterých se vyvíjí rasismus. V období střídání věků dochází k uzákonění rovných podmínek pro každého, k integraci, zrovnoprávnění menšin. Až nastane věk Vodnáře, ztratí otázka rasismu, nacionalismu a sexismu své opodstatnění, neboť ze společnosti vymizí dualistické chápání života, jež je pro to nezbytné. V tomto období se střetáváme s tématy věku právě končícího a věku nadcházejícího: ocitáme se na křižovatce mezi novým a starým. Jak už řekl Tennyson, starý řád je určen k tomu, aby podstoupil místo novému.

"Evangelia o mě píší jako o děvce, neboť všichni zasvěcení mého řádu nosili zlatý náramek tvaru hada, a vědělo se, že se zabýváme sexuální magií. Jakmile jsem spatřila Jeshua a naše oči se setkaly, věděla jsem, že jsme si určeni. To, co nyní budu vyprávět, vědí pouze Ti okolo mě. Existuje mnoho legend o tom, co se stalo. Pro mne je to příběh nejhlubší lásky. Mnoho lidí následovalo Jeshua a bylo málo příležitostí, abychom byli sami. Není to v evangeliích, neboť kromě nejbližších o tom nikdo nevěděl. Než šel Jeshua do zahrady v Gethsemane, počali jsme dítě, a její jméno mělo být Sar’h."

ČAS: Na pomezí věků
MÍSTO: Pozemská pláň

Náš první posun ve smyslovém vnímání na cestě k pozitivní magii nás zavedl k myšlence, že všechno je možné. Další posun ve vnímání nás dovede k přehodnocení chápání času a prostoru - a určení místa, jaké v obou zaujímáme. Podívejme se nejprve, co říkají okultní definice času a prostoru. Zaměříme se především na koncepce, které lze aplikovat i na jednotlivce a jsou pro využití magie jako svépomocné metody nanejvýš přínosné.

Stránky

Odoberať Z našej knižnice