Člověk jako středobod vesmíru - i to je pojetí charakteristické pro věk Ryb, jakož i názory, ze kterých se vyvíjí rasismus. V období střídání věků dochází k uzákonění rovných podmínek pro každého, k integraci, zrovnoprávnění menšin. Až nastane věk Vodnáře, ztratí otázka rasismu, nacionalismu a sexismu své opodstatnění, neboť ze společnosti vymizí dualistické chápání života, jež je pro to nezbytné. V tomto období se střetáváme s tématy věku právě končícího a věku nadcházejícího: ocitáme se na křižovatce mezi novým a starým. Jak už řekl Tennyson, starý řád je určen k tomu, aby podstoupil místo novému.
"ZJIŠTĚNÍ POLOHY" V ČASE A PROSTORU II
Další otázkou období mezi končícím a počínajícím věkem je "čekání na Soudný den". Někdy se snad zdá, že svět spěje ke svému zániku, a dost často slýcháme o apokalypse a další strašlivé předpovědi (z tohoto strachu čerpají katastrofické filmy popisující zkázu ohněm, záplavami či ďábelskými silami - jsou neškodné, pokud je nebereme vážně). Představy o konci světa jsou primitivní reakcí a netřeba se jimi zatěžovat. Takové pocity se vynořují zřejmě při každém přechodu a pramení z nesprávného pochopení tohoto bodu obratu. Svět nespěje ke svému konci; to jenom končí věk Ryb!
Vědecko-fantastické předpovědi o přízračné kultuře budoucnosti, jak ji popisuje například George Orwell v knize 1984, jsou jen vyjádřením strachu ze Soudného dne. Stejně jako obavy ze státního převratu, nástupu komunismu a tak dále. Všechna proroctví o příchodu rigidního autoritářství jsou projekcí, již lze přičíst Rybám. Zmírající věk někdy sděluje svůj odchod ze scény těmi nejhoršími způsoby. Nejlépe je nenechat se tímto strachem z konce světa, jenž je pro období střídání věků charakteristický, zneklidňovat. Negativní předpovědi mohou vyvolat negativní vibrace. Mnohem přínosnější je pohlížet kupředu s optimismem a připravovat se na přicházející věk.
Pokud jde o Vodnáře, můžeme být optimističtí! Podle okultních nauk to bude pro planetu skutečně Zlatý věk. Avšak i při hodnocení věku Ryb by bylo pošetilé tvrdit, že byl zcela negativní. Pozitivní důsledky pomíjejícího věku je třeba ocenit; na ně pak můžeme navázat ve věku nadcházejícím. Jen tehdy můžeme bez problémů obrátit pozornost k novým hodnotám nového věku a rozhodovat se s vědomím, že každá volba v životě každého člověka bude mít svůj dopad na současnou společnost.
Hlavním tématem věku Vodnáře je myšlenka existence Boha v našem nitru. Cílem pak bude to, jak smysluplně uvést tuto myšlenku do reality. Bude se rozhodovat o inovačních způsobech, jak pomoci každému, aby byl šťastný a dosáhl spokojenosti se sebou samým, a ujištěním se, že nikdo netrpí hladem ani chudobou. A to se má uskutečnit nikoliv následováním idejí nějaké autority, ale jako odezva na skutečné základní potřeby každého.
O čem se ještě bude rozhodovat:
- Co je skutečná spiritualita, a co je iluze?
- Jak můžeme odpovědně využít svoji novou osobní svobodu?
- Jak lze zachovat nebo využívat přírodní zdroje a energii na naší planetě tvůrčím a životu přitakávajícím způsobem?
- Jaké jsou nejbezpečnější a nejzodpovědnější způsoby zkoumání vesmíru?
- Jakou hodnotu mají metody pracující s tzv. rozšířeným smyslovým vnímáním - a jaké hrozí nebezpečí při neukázněnosti v tomto směru?
V téměř každé oblasti naší kultury dojde k významným změnám a pokaždé se setkáme s vodnářskou možností volby. Budou vznikat zcela nové umělecké formy využívající světla a stínu, umělecké formy dokonalé iluze. Již dnes se v umění využívá zcela novými způsoby televize, film či fotografické techniky. K tomu přibudou další nové postupy včetně hologramu a třírozměrného prostoru.
Výzvou bude i využití světla a stínu smysluplným a tvůrčím způsobem, nikoliv ustrnutí u povrchních banalit a útěk před skutečností.
Nyní vstoupíme do říše nových objevů v čase a prostoru. Co je to za prostor, který budeme zkoumat?
Není pochyb o tom, že neviditelný svět existuje.
Problém je v tom, jak je to daleko z centra a do kolika
mají otevřeno!
Woody Allen
Veškerý prostor zahrnuje:
- vnější vesmír (jiné planety, galaxie atd.), tedy makrokosmos
- vnitřní vesmír (uvnitř našich myslí, v buňkách našeho těla), mikrokosmos
- koexistující vesmír (společně existující úrovně bytí, například vzájemné vesmíry)
- Pozemskou pláň
Poslední uvedená Pozemská pláň je podle okultní definice prostor, ve kterém se právě nacházíme. Kabala, tradiční hebrejská mystická nauka ji pojmenovává Malkuth. Právě toto je místo, kde se projevují formy.
Vše, co můžeme bezprostředně vnímat pěti smysly - především to, co vidíme a čeho se můžeme dotknout - se nazývá Svět forem. Sem patří prostory, ve kterých žijeme, nábytek, šálky s kávou a další hmotné předměty. Svět, který nemůžeme takto bezprostředně vnímat, se nazývá Říše neviditelna, někdy také Neviděný svět, Neviditelný svět či Neviděná říše.
Ovšem v případě, že je "veškerý prostor zde", jak to, že jej nevnímáme celý? Jak to, že Pozemská pláň (Svět forem) působí tak přesvědčivě a realisticky?
Opět další volba. Rozhodli jsme se prožít svůj život ve fyzickém těle jako člověk, stát se individualizací duchovní esence, zvolili jsme si život na Pozemské pláni ve Světě forem. Tato rozhodnutí definují naše vnímání, a naše vnímání definuje vše kolem nás. Důležitým atributem Pozemské pláně je to, že zde se ideje projevují v nějaké formě. Forem se můžeme dotknout, můžeme je vidět - stejně jako vidíte nebo se můžete dotknout této stránky. A u toho bychom mohli také skončit a myslet si, že formy jsou vše, co existuje.
Je ale důležité překročit hranice takového přesvědčení. A právě to nyní činíme! Víme, že k životu patří víc, než to, co můžeme bezprostředně vnímat našimi smysly, protože jsme již začali prozkoumávat prostor, který naše kultura neznala a který existoval před stovkami let. Děláme to pomocí mikroskopů, teleskopů a fotografie (zejména Kirlianovy fotografie aury). A přijdeme ještě na mnohem více způsobů, jak prostor zkoumat, způsobů, se kterými si můžeme snadno poradit a při kterých nemusíme "ulítnout" do jiných dimenzí.
Toto zkoumání si ovšem ulehčíme, pakliže uznáme, že:
- jsme zde z vlastního rozhodnutí...
- se můžeme rozhodnout, zda chceme přestoupit meze našeho bezprostředního vnímání...
- člověk není středobodem vesmíru.
Stejně limitující je představa, že středem celého vesmíru je lidská rasa této planety. Tohle není jediné obydlené místo vesmíru. Ani naše Pozemská pláň není středem všeho dění. Raději uznejme, že místo, kde se nyní nacházíme, jsme si vybrali jako "startovní čáru". A není to tak špatný začátek: nemusíme se jej zříkat! Můžeme pokračovat přímo odtud.
Když Castanedův don Juan říká: "Svět, který vidíme kolem sebe, je jen popisem," kdo je potom ten, jenž popisuje? Jsme to my. Teď už nám zbývá jen říci si, že svět, který vidíme kolem sebe, jsme stvořili sami tím, že jsme si zvolili možnost takto jej vnímat. Pak se můžeme rozhodnout pro možnost rozšíření mezí.
Svět forem zahrnuje pouze prostor v rámci našeho bezprostředního vnímání - zemi, oblohu, stromy, vodu. Do Říše neviditelna patří všechno ostatní, co nelze poznat bezprostředně smysly: je to prostor, kde existují duchové, aury a mikroskopické organismy; vnější galaxie; astrální roviny, do kterých se můžeme jednou vydat; alternativní vesmíry, které můžeme jednou prozkoumat; a naše vlastní mysl, kde se nacházejí naše myšlenky a představy. Všechno to je součástí Říše neviditelna.
ASTRÁLNÍ ROVINY A KOEXISTUJÍCÍ DIMENZE
Jak už jsme si řekli, v Říši neviditelna existují rozmanité oblasti prostoru: vnitřní vesmír, vnější vesmír a koexistující vesmír. Tyto oblasti si nedokážeme vizualizovat v obecném geografickém smyslu. Ve skutečnosti všechny existují současně, koexistují, protože veškerý prostor je tady, a tudíž i tyto sféry existují současně se Světem forem. Například vnější vesmír koexistuje jako širší horizont našeho vlastního bezprostředního okolního prostředí, planety Země. Vnitřní (mikroskopický) vesmír existuje současně s našimi vlastnímmi většími, viditelnějšími prostorovými skutečnostmi, neviditelné atomy v židli existují součastně s celou židlí, prostému oku viditelnou. A vnitřní vesmír našich myslí existuje současně s hmotnými formami našeho života. Veškerý prostor tedy existuje současně mnoha způsoby.
Když v okultismu mluvíme o "koexistujícím vesmíru", obvykle tím myslíme zvláště koexistující roviny neboli dimenze známé též jako "astrální roviny". Jsem přesvědčena, že to jsou stejné dimenze, o kterých se vědci zmiňují jako o "alternativních vesmírech". Zde přebývají duchové, neviditelné bytosti a myšlenkové formy. Tady existují lidské aury a astrální těla, neviditelné součásti fyzického těla člověka. "Astrální cestování" či "astrální projekce" - tak lze vyjádřit různé způsoby pohybování se v těchto dimenzích.
Ve věku Ryb, zvláště pak v průběhu devatenáctého století, vzrostl v okultních kruzích mimořádný zájem o zkoumání astrálních rovin. Už v této době bylo v módě pohroužit se zcela do Světa neviditelna a v některých okultních kruzích bylo učiněno mnoho pokusů o astrální cestování - snad dokonce i úspěšných. Astrální cestování zde však nedoporučuji. Mnozí lidé si totiž nedokážou plně uvědomit svá astrální těla, a jejich fyzické a astrální já pak zůstává spojeno. Oddělit astrální já a vyslat je do jiných dimenzí je mimořádně specializovaná oblast okultní práce, je dosti nebezpečná a vyžaduje důkladný trénink a dozor, což tato kniha neumožňuje. Je také lehké propadnout v iluzorní představy, jež nejsou astrálním cestováním, ale pouhou fantazií v mysli člověka. Nicméně existují zvláštní případy lidí, kteří mají přirozenou schopnost vydávat se bezpečně, spontánně na astrální cesty, většinou ve spánku.
V devatenáctém století se zkoumání astrálu orientovalo především na zhodnocení a zobrazení astrálních rovin přímočarými pojmy. Ovšem takový přístup není v oblasti neviditelna vhodný, protože omezuje vnímání Světa neviditelna takovým způsobem, jakým obvykle definujeme Pozemskou pláň. Přesto existují knihy, kde je Neviditelná říše popisována jako řada určitých, na sebe vrstvených astrálních rovin. V některých dokonce najdeme pokyny, jak v těchto rovinách cestovat stejně jako podle mapy: ve "vyšších" rovinách se můžeme setkat s anděly a vyššími astrálními bytostmi; v "nižších" rovinách nacházíme spirituální bytosti - "prostředníky". To je pro Ryby typické - hierarchické, elitářské chápání neviditelných jevů, tedy zjednodušující lineární pohled na nelineární prostor. Byla by chyba znovu se dopouštět omylů, jež náležejí věku Ryb.
Když se první evropští mořeplavci pouštěli přes oceán, byli přesvědčení, že na druhé straně narazí na Indii. Nenadáli se, že je čeká americký kontinent, a někteří ve víře, že jde skutečně o Indii, nazvali obyvatele této země "Indiány". Chvilku to trvalo, než se pak dokázali s nově odhalenou skutečností vyrovnat. A stejné je to i s astrálními rovinami. Nemůžeme je zkoumat a mít přitom přesnou představu, co to vlastně je, jak jsou vybudovány a kdo je obývá. Skutečná podstata našich objevů se nám musí vyjevit sama přirozenou cestou.
Přikláním se k názoru okultistů, že astrální roviny jsou vlastně různými stupni duševního vědomí. Věda předpokládá, že tyto dimenze mohou sestávat z různých druhů energetických vibrací. Stupeň našeho vnímání definuje míru naší schopnosti do tohoto prostoru se vypravit. Nyní vstupujeme do věku Vodnáře, a nové zkoumání jiných vesmírných říší s sebou nevyhnutelně nese i nové formy komunikace, jež se stanou obvyklejšími. Pak bude běžnější i využití kontaktu mezi člověkem a duchem a mezidruhového kontaktu nejen mezi lidskými bytostmi a jinými formami života na naší planetě, ale rovněž mezi člověkem a jinými životními formami z jiných planet.
Takové možnosti se zdají fantastické nebo absurdní, chápeme-li je tak, jak to odpovídá mentalitě věku Ryb; pro věk Vodnáře jsou výzvou, kterou je třeba uskutečnit. A pokud jde o období střídání věků - pak tato komunikace již začala.
KNIHU môžete zakúpiť na tejto adrese
Všetky časti postupne nájdete na tejto adrese.
