(z lat.) mistr jógy, který prošel celým kursem mystického vývoje a na základě toho poznal procesy mystickým usilím vyvolávané a celou bytost přetvářející. A protože jsou tyto procesy podmíněné zákonitým ovládáním psychických napětí a sil, dovede a. řízením těchto napětí a sil působit na přírodu magicky.
první Adam, který byl podle kabaly nejdokonalejší emanací božství a tím i reprodukcí vesmíru, mikrokosmem nejen podle vnitřního uspořádání, nýbrž i podle osoby, či snad ještě lépe podle psychického vybavení. To znamená, že vesmír myslí a uvažuje jako bytost lidská. Jako v lidské bytosti žijí organismy, které nic nevědí o člověku jako o myslícím a uvažujícím tvoru, tak ve vesmíru žijí lidé, kteří nedovedou pochopit, že vesmír je psychicky dobře vybaveným individuem.
lidský archetyp, který si můžeme představovat jako člověka dosud neznečištěného bezvýhradnou orientací do světa smyslů a na slastné prožitky. Proto je A. člověk prostý a z vyššího hlediska mravně bezúhonný. Nemá však zkušenost ze strastí běžného lidského života, proto není odolný proti smyslovým pokušením a postupně jim propadá. Tak se pomalu zaplétá do rozporů a strastí. Jejich dostatečná míra vede na cestu mravní očisty, která vrcholí v témž stavu nevinnosti, ovšem zlepšené zářícím „kristovstvím“.
(sans.) má různé významy v různých indických náboženských hnutích, ale vždy je to v nějakém smyslu mistr, učitel a vůdce v jógickém vývoji. Á. musí tedy znát všechny pochody související s duchovním vývojem a mít schopnosti zjišťovat je u svých žáků. Jinak ty, kdo se u něho ucházejí o rady, uvede buď do zmatku, nebo je zavede na scestí, nebo je poškodí. Jenže á. hledající člověk nemůže poznat. Nemusí totiž překvapovat vědomostmi o tom, co se v něm děje, ani dokazovat, že je jasnovidný, ani ho povzbuzovat chválou nebo příjemnými řečmi. Musí však, když někdo přijme jeho vedení na mystické cestě nebo ještě lépe v životě, svým působením dokazovat, že chaos mizí a poznání se zvětšuje; toto poznání se však týká životních situací a nikoli filozofických zvláštností.
(sans.) osmý stupeň z deseti na cestě k buddhistické dokonalosti podle mahájány. Značí „nepohnutelný“. Podrobněji viz abhimukhí.
(z lat.) nesmyslný, protismyslný. V mystice můžeme za a. pokládat názor, že citově pasivní člověk, který věří a doufá v Boha a případně mu projeví svou náklonnost některými druhy mystické kázně, může dosáhnout pravých a dobrých duchovních výsledků. I v mystice je totiž nutná aktivita, která se projevuje ve vyhledávání duchovních kvalit a v jejich uplatňování v bytí člověka. Jinak tlak a příval podnětů k smyslovému životu přemůže každý subtilní vliv duchovních kvalit, takže člověk prokazující Bohu a duchovním kvalitám pouze uznání nebo pasivní oddanost, se z těchto podnětů nevymaní.
(z lat.) zobecnění; myšlenkové zobecnění na základě analýzy; pomyslné skutečnosti – v mystice v poměru k normálnímu smyslovému vnímání. A. jsou skutečné v jiných dimenzích, které se nám skrývají za oblastí vykázanou našim smyslům. Ale abstraktní skutečnosti mají vztah i k smysly vnímanému světu; tento vztah se v prvotním projevu zakládá na fyzikálních vlastnostech, jejichž vnímání je rozvinutější u psychicky citlivých lidí. To proto, že abstraktní diferencované jevy mají také vibrační charakter, jsou tedy reálné pro všechny jevy té sféry, k níž náležejí. V mystické terminologii, odlišné od terminologie vědecké, se a. považují za jevy astrální sféry. Ví se o nich, že se na psychické úrovni stýkají s jevy světa forem konkrétních. Jindy jevy abstraktní oblasti působí na podvědomí živých bytostí našeho světa a racionalisté to snadno označují jako halucinace nebo výsledky poruch duševní rovnováhy. Ve skutečnosti jsou však a. jevy reálné, neboť mají týž charakter jako jevy hmotné; frekvence silokřivek, vytvářejících tyto jevy, je však činí zdánlivě neskutečnými.
odvodit, odvozovat, vyvodit, vyvozovat, nepřihlížet k něčemu. V procesu mystického zdokonalování má mystik mentálně a. od všeho, co může probouzet jeho smyslové žádosti. Když to nečiní, vytvářejí v něm věci probouzející smyslovou žádost napětí, které jistě překoná jeho vůli. Tím mu unikne výsledek zříkání se světa, tj. rozvoj duševního uvolnění a lepších duševních stavů. Kdo mentálně neabstrahuje od věcí probouzejících smyslovou žádost, může v procesu mystického úsilí dosáhnout nanejvýš toho, že se jeho smyslové sklony skryjí v podvědomí. Takový člověk se nemůže duševně rozvinout do náležité šíře. Proto posuzuje vše, co vidí jako svět, subjektivně, tj. nenachází pravdu v dosti širokém pojetí.
(z lat.) vstřebání, vsáknutí, pohlcování. Z mystického hlediska se fenomen a. uplatňuje především při zastavení mysli s tendencí pozorovat fiktivní bod ve vlastním těle nebo bytosti. Životní síla těla nebo bytosti totiž jindy působí difúzně, což souvisí s orientací a zájmy člověka, směřujícími ven do jeho okolí. Když se mysl zastaví a pozorování jemně usměrňuje do těla nebo nitra vlastní bytosti, mizí tento vskutku robustní oblak životní síly. Bytost jej totiž pohltí a přetváří jej ve faktor vzpružující tělo – v životní sílu, která obíhá sítí subtilních drah v těle. Jinými slovy: životní síla není absolutně vázána na tělo a pro ni příslušné dráhy v něm. Podle zaměření duševní orientace se buď přetváří v oblak, který se jeví jako magnetické prostředí tělesné existence, nebo je jinou orientací mysli zcela absorbována a přetváří se v životní sílu těla. Proto je fenomen a. v mystice tak zajímavý.
(z lat.) nezávislé, neměnné a nepodmíněné jsoucno; v hierarchii kosmických jevů to nejvyšší. Zářící prvek, který přijímá a duchovně oživuje všechno stvořené. Nevymezitelné pole nebo prostředí, v němž existuje všechno stvoření, tj. viditelný vesmír jako svět makroskopický a svět fyzikální jako svět mikroskopický. Proto na a. nelze vztahovat pět základních přírodovědných dimenzí, totiž délku, šířku, výšku, prostor a čas. Tato okolnost se stává patrnou zejména při vylučovacích mystických pracích. Jogín nebo mystik, který vylučovacími postupy myslící činnosti vyčistil vědomí ode všech determinujících momentů, pozná, že v tomto vědomí je obsažen nejen svět, nýbrž celý vesmír jako objekt, jenž v něm sídlí. Fyzikálně mysticky to znamená, že první a poslední determinující moment činného osobního vědomí je tzv. zvratovou mezí; za ní vědomí přesahuje všechno, co před ní můžeme chápat jako fyzicky i pomyslně neobsáhnutelné lidskou myslí vzhledem k objemu nebo vzdálenostem. Tím realizace stavu a. vede ke zkušebnímu zjištění relativních dat všeho stvoření ve vesmíru i v živé přírodě.
