Malý mystický slovník naučný

(z lat.) nepravidelnost, výjimečnost, úchylnost, zrůdnost. Ve fyziologickém pojetí se a. chápe jako nepravidelnost ve fyzickém ustrojení a tento názor na a. se uplatňuje i v psychologii. Výraz a. však můžeme chápat i v dobrém smyslu. Např. v mystice se usiluje o realizaci a. poznání a schopností, ale klade se přitom požadavek na to, aby vše abnormální bylo vůlí ovládáno a přidruženo k obvyklému chování. Výsledky mystického školení se tak sice stávají nepřehlednými pro vědecké zkoumání, ale požadavek, aby se člověk jevil jako normální, je tak rozhodující, že se mu mystika podrobuje. Někteří mystikové tento požadavek nerespektují, jeví se jako lidé abnormální, ačkoli to vždy nemusí znamenat, že jsou nemocní. Mentální asociace i prožitkové kategorie mohou být odchylné od obecného průměru, ale mohou být ucelené, takže zdraví nemusí být porušeno.

(tamil.) „pomazání“. Zasvěcovací ritus, jímž se laikům nebo kněžským novosvěcencům dostává zvláštního předznamenání, které je má připravit k nabytí nadpozemských zkušeností a sil (podle indického tantrismu). Tento fakt se vymyká zkušenosti Evropanů, proto jej nemohou posuzovat. Ale tak jako z mocnáře vyzařuje autorita, tak z duchovního člověka vyzařuje nahromaděná kvalita nadpozemského světa, duchovna, již může vůlí přenést na každého, na něhož ji zaměřil. A čím vyšší je tato kvalita, tím zvláštnější pocitové kategorie se přenášejí. Tyto kategorie jsou ovšem spjaty jak s poznáním, tak i s vlivem, jímž každý člověk působí na své okolí. Proto je zasvěcování možné, a to přesně v tom smyslu, jak o něm můžeme být informováni tradicí.

(sans.) šestý z deseti stupňů cesty k buddhovské dokonalosti podle mahájány. Osmidílná cesta, jak ji znal raný buddhismus, je zde rozpracována do deseti bhúmi, čili stupňů. O těchto dokonalostech se předpokládá, že se začínají vyvíjet po tom, kdy se stoupenec buddhismu vzdá rodinného a společenského života a odejde do bezdomoví, aby se věnoval vývoji duchovních kvalit svého osobního života. Pak se předpokládá vnitřní vývoj, který je dále popsán.

(sans. abhi – nad, dhamma – učení, pitaka – koš) „to, co je nad učením“. Je to sbírka buddhistických traktátů metafyzického obsahu o psychologické etice, metafyzice a filozofii. Pitaky – koše jsou tři; názory sestavené v této pitace přednesl podle buddhistické tradice nejučenější z Buddhových žáků Kassapó krátce po Gautamově smrti (Buddha Gautama) na koncilu v Rádžagrze u Magadhy. Jsou doplněním původního prostého Buddhova učení, zaměřeného pouze k problému osobní strasti, který mistrně řešilo. Lidstvo ovšem problémy strasti vždycky dost netíží, proto vznikají abstraktní otázky. Ty však nikdy nemohou být zodpovězeny naprosto autoritativně, protože když ne v současnosti, tak jistě v budoucnosti mohou být zodpovězeny podstatně jinak. Co ovšem žádná doba nemůže řešit podstatně jinak než přítomnost, je právě otázka strasti. Proto je Buddhovo učení úplné, kdežto metafyzické problémy jsou pouze dočasným abstraktním nazíráním. Kromě „čtyř Buddhových pravd“ můžeme proto považovat vše ostatní v buddhismu za dočasné nebo doplňkové učení. (O dalších dvou pitakách viz pitaka, Suttapitaka, Vinajapitaka.)

Stránky

Odoberať Malý mystický slovník naučný