(z lat.) nepravidelnost, výjimečnost, úchylnost, zrůdnost. Ve fyziologickém pojetí se a. chápe jako nepravidelnost ve fyzickém ustrojení a tento názor na a. se uplatňuje i v psychologii. Výraz a. však můžeme chápat i v dobrém smyslu. Např. v mystice se usiluje o realizaci a. poznání a schopností, ale klade se přitom požadavek na to, aby vše abnormální bylo vůlí ovládáno a přidruženo k obvyklému chování. Výsledky mystického školení se tak sice stávají nepřehlednými pro vědecké zkoumání, ale požadavek, aby se člověk jevil jako normální, je tak rozhodující, že se mu mystika podrobuje. Někteří mystikové tento požadavek nerespektují, jeví se jako lidé abnormální, ačkoli to vždy nemusí znamenat, že jsou nemocní. Mentální asociace i prožitkové kategorie mohou být odchylné od obecného průměru, ale mohou být ucelené, takže zdraví nemusí být porušeno.
