(sans.) prvotní tělo, synonymum dharmakáji.
(sans.) prvotní inteligence, resp. moudrost. Ve kvalitativním smyslu je buddhi látkou, která se manifestuje jako rozum, intelekt a inteligence, a proto je v kosmickém pojetí psychickým jasem a tím „světlem světa“. Z toho důvodu je buddhi v bytostném světě vlastností, kdežto ve vesmíru první emanací absolutna, jejíž linie směřuje k vývoji živých tvorů. Ádi pak značí její duchovní charakter.
(sans.) pra-buddha, neboli prvotní projev životní moudrosti a zkušenosti, což jest v kosmickém pojetí „světlo“, zprostředkující vztahy mezi bytím a absolutnem. Vzhledem k tomu je v nižším smyslu á. stav značící resorbující se nebo již resorbované emanace, které kdysi vznikly duševními vztahy člověka ke světu a později se obrátily k prabožským kvalitám kosmu. Ve vyšším smyslu je á. individualizovaná nebo personifikovaná kosmická moudrost; ta ze sebe vyzařuje jiné aspekty božskosti a moudrosti – pět druhů nejvyššího poznání – které se nazývají dhjánibuddhové.
(sans.) tolik jako Adam. Ádi = první, bhúta = oživený tvar. Vzhledem k tomu je Á. prabytost, v kosmickém smyslu antropomorfní Bůh, jehož vlastnosti nemusí zcela odpovídat vlastnostem křesťanského Boha Otce.
(sans.) první, pra. V našem smyslu začátek tvůrčího procesu i dílčího, který se objevuje v kosmu.
(sans.) „pevnost, stálost, neotřesitelná mysl“, osmá z deseti buddhistických dokonalostí; podrobněji viz abhimukhí.
(sans.) druhý ze tří tvůrčích procesů v kosmu, který se týká stvoření jednoho světového systému, brahmanda. Tento běh se týká vesmíru jak fyzického, tak fyzikálního. Viz též adhiátmá, adhibhúta.
(sans.) první ze tří tvůrčích procesů v kosmu, který se týká stvoření „pinda“ nebo „džíva“ jako individuálních duší, které se „zráním“ stávají živými bytostmi. Jelikož bhúta v tomto případě znamená „bytí“, znamená výraz a. vznik nebo stvoření Boha, pána vesmíru. Viz též adhidaiva, adhiátmá.
(sans.) třetí tvůrčí proces v kosmu, který se týká stvoření vůbec, totiž nepřetržitého proudu tvorby, bez počátku a konce. Podle toho je tedy a. makroskopický proces, který jakoby chaoticky formuje substance do neurčitých tvarů, z nichž později vznikají jak spořádané světy, tak i bytosti. Proto se a. vztahuje na vesmír vnější i vnitřní, na vznik kosmické propasti, v níž se formují světové systémy, i na psychický svět, jehož hladina je rušena touhami a chtěním a tím i lnutím k životu nebo projevům sebezáchovy. Tím se systém a. zachovává a vyvíjí do dalšího aspektu tvůrčího procesu, vyvolávaného bytostmi. Proto nelze tři tvůrčí procesy v kosmu, totiž a., adhidaiva a adhibhúta, od sebe odlišovat. I když poslednější dva se udávají v prvním procesu, přece mohou být všechny tři považovány za silové vlnobití, které se týká i povrchu – a., i nitra tohoto silového pole, které se rozpadá v tvorbu kosmických jevů, světů i bytostí pozemských i nadpozemských.
(z lat.) přilnavost; síla, kterou k sobě lnou dva předměty, např. voda ke sklu. Tento fyzikální jev je analogický se stavem všech jevů, složených z rozdílných fyzických prvků. V mystickém smyslu se a. projevuje zdánlivě přirozenou soudržností fyziologických a psychických činitelů. V duchovním pojetí vládne této soudržnosti karma jako u fyzických složek gravitace, i když u přilnavosti rozdílných fyzických faktorů není zřejmá.
