(z lat.) vstřebání, vsáknutí, pohlcování. Z mystického hlediska se fenomen a. uplatňuje především při zastavení mysli s tendencí pozorovat fiktivní bod ve vlastním těle nebo bytosti. Životní síla těla nebo bytosti totiž jindy působí difúzně, což souvisí s orientací a zájmy člověka, směřujícími ven do jeho okolí. Když se mysl zastaví a pozorování jemně usměrňuje do těla nebo nitra vlastní bytosti, mizí tento vskutku robustní oblak životní síly. Bytost jej totiž pohltí a přetváří jej ve faktor vzpružující tělo – v životní sílu, která obíhá sítí subtilních drah v těle. Jinými slovy: životní síla není absolutně vázána na tělo a pro ni příslušné dráhy v něm. Podle zaměření duševní orientace se buď přetváří v oblak, který se jeví jako magnetické prostředí tělesné existence, nebo je jinou orientací mysli zcela absorbována a přetváří se v životní sílu těla. Proto je fenomen a. v mystice tak zajímavý.
Květoslav Minařík
Zdroj: Malý mystický slovník naučný
1. vydání: Canopus, Praha, 1992, ISBN 80-85202-06-9, váz., 512 str.
Dotisk: Canopus, Praha, 1995.
S láskavým dovolením: CANOPUS.cz
exkluzívne.miesta
