(sans.) třetí tvůrčí proces v kosmu, který se týká stvoření vůbec, totiž nepřetržitého proudu tvorby, bez počátku a konce. Podle toho je tedy a. makroskopický proces, který jakoby chaoticky formuje substance do neurčitých tvarů, z nichž později vznikají jak spořádané světy, tak i bytosti. Proto se a. vztahuje na vesmír vnější i vnitřní, na vznik kosmické propasti, v níž se formují světové systémy, i na psychický svět, jehož hladina je rušena touhami a chtěním a tím i lnutím k životu nebo projevům sebezáchovy. Tím se systém a. zachovává a vyvíjí do dalšího aspektu tvůrčího procesu, vyvolávaného bytostmi. Proto nelze tři tvůrčí procesy v kosmu, totiž a., adhidaiva a adhibhúta, od sebe odlišovat. I když poslednější dva se udávají v prvním procesu, přece mohou být všechny tři považovány za silové vlnobití, které se týká i povrchu – a., i nitra tohoto silového pole, které se rozpadá v tvorbu kosmických jevů, světů i bytostí pozemských i nadpozemských.
Květoslav Minařík
Zdroj: Malý mystický slovník naučný
1. vydání: Canopus, Praha, 1992, ISBN 80-85202-06-9, váz., 512 str.
Dotisk: Canopus, Praha, 1995.
S láskavým dovolením: CANOPUS.cz
exkluzívne.miesta