Noc tvorí pre Sfingu dokonalý rámec. Za ňou a po oboch stranách sa rozkladá takzvané „Mesto mŕtvych", oblasť, ktorá sa doslova hemží hrobkami. Všade okolo skalnatej vyvýšeniny, ktorá vyčnieva z piesku na juh, západ aj sever spoza Sfingy, boli hĺbené hrobka vedľa hrobky, aby prijali sarkofágy s kráľovskými telami, múmie šľachticov a kňazských hodnostárov.
"Napriek tomu som vytrval vo svojom hľadaní a našiel som niekoľko vecí, o ktorých sa domnievam, že by zaujímali ľudí na Západe. A ak ich ponúkam aj Vašej Výsosti, je to preto, že sa odvažujem dúfať, že si z nich vyberie ďalší záblesk viery, ktorá ma zaujala a že vari pochopí trochu lepšie, prečo sa tak stalo. A tiež si dovoľujem venovať Vám tieto zápisky ako nepatrnú známku mojej osobnej úcty, ktorá trvá bez ohľadu na intelektuálne rozdiely medzi nami."
Rád bych Vás upozornil na pozoruhodnou knížku, která vysvětluje přirozené zákonitosti, které prostupují celý svět od jeho počátku. Jdeme-li s nimi, dosáhneme štěstí a blaženosti, jdeme-li proti nim, ničeho trvalého nedosáhneme a naopak budeme stále bojovat s nimi i se svou přirozeností. Přírodní zákony, jako zákon akce a reakce, se tedy netýkají pouze přírody, ale působí i na nás, naše slova a myšlenky. Knížka vysvětluje nejen to, jak žít ve shodě s těmito zákonitostmi a mít z nich užitek, ale ukazuje také, v čem spočívá svobodná vůle, původ zla, zabývá se duchovním původem člověka nebo významem sexuální síly pro duchovní rozvoj.
Václav Kazda
Představil jsem si v duchu obrovské Město Bohů, které napříč měří přes 50 km a které se skládá z mnoha různých pyramid, monumentů a zrcadel Času. Představil jsem si, že všechny z nich jsou navíc vícevrstvé, a uvědomil si, že v tomto areálu může být skutečně zakódován celý pozemský život, který byl kdysi stvořen (znovu?!) v celé jeho rozmanitosti a jednotě. Uvědomil jsem si, že nelze stvořit člověka... odděleně od všeho živého, protože... každá buňka se cítí být člověkem. Sáhl jsem do skříně, vytáhl mapu Města Bohů a začal ji zkoumat.
"Pyramidy jsou Kamenná razítka života, která začnou pracovat tehdy, když se Bohové, kteří stráží Život, rozhodnou spustit na ně svou životodárnou energii, aby z tohoto Razítka vycházely jako na běžícím pásu četné životní formy, které jsou tak navzájem propojeny, tak propleteny, že třeba jen bez pavouka, například, život člověka není možný. Člověk si myslí, že ví všechno a že je nejvyšším stupněm rozvoje Živého. Ale notoricky známý pavouk si to myslí taky. Každá buňka si to myslí taky. Každá molekula si to myslí taky. Každý atom se považuje za hvězdu... Pyramidy, které je možné nazvat Kamenné čipy života..."
Vtom mi to došlo: „Kamenné pyramidy jsou razítka pro replikaci života!" Na razítku je snadnější rozmnožit život v dostatečném množství, aby byl stabilní! Proto je snadnější vytvořit kamenná razítka v podobě pyramid a dokonce stvořit celé pyramidální Město Bohů jako Matrici života na Zemi, kde se život může tisknout a spustit v plné síle, než pokaždé použít sílu pyramidální Kosmu k vytvoření každého jednotlivého živého tvora... mikroba, například.
V tu chvíli, kdy jsem si šel nalít ze vzhledově hnusného tetrapaku druhou sklenici laciného vína, mě náhle napadla myšlenka, že celý svět je zřejmě vícevrstvý. Ze stejného důvodu, jak se zdá, byly vytvořeny pyramidy... jako razítka pro replikaci života. Pestrého života od člověka po pavouka, od pavouka po mikroba, od mikroba po... něco takové, co je tak malé, že menšího už nic není.
"Ohmatával jsem si kapsu naditou dalším bakšišem, když jsme běhali po úbočích egyptských pyramid, a neustále přitom vzpomínal a vzpomínal na neuvěřitelné pyramidy tibetského Města Bohů, ve srovnání s nimiž vypadaly egyptské pyramidy jako trpaslíci. Buřičská myšlenka, že pyramidy Města Bohů jsou také vícevrstvé, mě nenechala spát. Samozřejmě, že jsem byl přesvědčen o tom, že pyramidy enormní velikosti byly ve Městě Bohů vytvořeny pomocí vnějšího působení, protože jsem tam, pod tibetskou oblohou, uviděl jasné známky... broušení celých horských hřebenů. Ale... kdo ví... kdo ví... možná, že podzemní Šambala pracovala neznámými technologiemi zevnitř a vytvářela vícevrstvé vnitřní části pyramid."
Jednou mi tatínek řekl - poté, co byla vztyčena stéla, která upomínala na stavbu paláce: „Jestli na mě někdy po mnoha letech budou lidé vzpomínat, doufám, že si mě nebudou připomínat jako válečníka nebo stavitele, ale jako léčitele bylinkami. Protože způsobit, aby slepý člověk znovu spatřil hvězdy, je větší zásluha než stavět, ať by stavba byla jakkoli velkolepá." Často nám říkal, že rostliny nás o mnohém poučují. „Člověk se chová pošetile: válečník odhodí meč, aby se chopil pluhu; pole zůstávají neobdělaná, protože rolník maluje fresky na zdi chléva; a malíř odhoď své štětce, protože chce nosit meč. Rostliny jsou moudřejší. Každá podle svého plní svůj úkol: fialka se neschovává do svých listů, protože nemá na stonku žádné trny; verbena se nepokouší kvést jako svlačec, ale spokojí se tím, že vydává osvěžující vůni svými tuhými zelenými listy."
Jednou jsem se Ptahkefera ptala na hvězdy a on mi řekl: „Jsou to světy, jako je ten náš, a je jich bezpočet, jako vodních kapek v řece. Chtít pochopit takové množství je nesmyslné. Kdo hledí do slunce, aby pochopil jeho tajemství, oslepne a neuvidí ani to, co drží v dlani."
A pak mi vyprávěl pověst o stvoření.
