Tlustá ryba připlula k mříži, a když viděla, že mezery mezi pruty jsou tak úzké, že jimi neprostrčí ani ploutev, vypustila pomalu a posměšně dvě bubliny a ušklíbla se: "Ty pošetilá červená rybičko! Neruš mě při mých meditacích svými bláznivými řečmi. Já jsem mnohem moudřejší než ty, protože jsem královnou všech ryb. Jak bys asi mohla proplout tou mříží, když já tam nedostanu ani ploutev?"
Byla jsem ještě docela malá, chůze pro mě byla dosud novým dobrodružstvím, když mě Maata spolu s Nejahem vzala do chrámu. Cestou do schodů mě Nejah držel za ruku. Všechno tam bylo veliké a po spalujícím slunečním žáru na nádvoří tam panoval příjemný chládek. V jedné z místností bylo obrovské dřevěné, černě pomalované zvíře, podobné loveckému psu. Chtěla jsem si na ně sáhnout, ale Nejah mi řekl, že to nesmím, protože je to socha boha, který se jmenuje Anup. V té chvíli jsem se náhle cítila mnohem starší než dvouletá, a stejně moudrá jako moje chůva Maata. Pomyslela jsem si, že o Anupovi vím všechno, ale nemohla jsem najít slova, abych to Nejahovi pověděla.
Když nadešel čas, abych se vrátila na zemi, sdělil mi posel Nejvyšších vládců, že se znovu narodím v zemi Kemet; a dvojice, která dá vznik mému novému tělu, mě radostně uvítá, protože už jednou jsme byli spojeni v dřívějším životě a náš vztah byl ve znamení lásky, nikoli nenávisti, což jsou dvě pouta, která k sobě lidi na zemi vážou nejtěsněji. A mým bratrem bude někdo, s kým jsem kdysi vykonala dlouhou cestu.
„Každý normální člověk, který nemá příznaky boha-samozvance, chápe, že náboženské nauky nevznikly z ničeho nic a že všudypřítomný pojem hřích, se kterým bojují všechna náboženství, má nějaký hluboký a velmi důležitý smysl. Věty typu „Příčinou Světové potopy byl hřích Atlanťanů." nebo „Kaj se ze svého hříchu." či „Nevpusť hřích do duše." se objevují ve všech esoterických a náboženských písemnostech. Copak je hřích tak strašný? Asi ano. Jinak by se na něj nekladl tak velký důraz."
Když nadešel čas, abych se vrátila na zemi, sdělil mi posel Nejvyšších vládců, že se znovu narodím v zemi Kemet; a dvojice, která dá vznik mému novému tělu, mě radostně uvítá, protože už jednou jsme byli spojeni v dřívějším životě a náš vztah byl ve známení lásky, nikoli nenávistí, což jsou dvě pouta, která k sobě lidi na zemi vážou nejtěsněji. A mým bratrem bude někdo, s kým jsem kdysi vykonala dlouhou cestu.
„Na Východě si lidé váží pradávných znalostí na rozdíl od nás. Tito východní lidé sice mají úzký průřez očí, zato mají velkou moudrost. Za Bohy se nepokládají. Kdo ví, možná, že v jejich svatém čísle 108 je něco důležitého! Vždyť sami celý večer mluvíme o číslech, probíráme různé kombinace, porovnáváme s pradávnými pyramidami a celou dobu myslíme na to, že v nadpozemském světě mají čísla sílu. Možná, že 108 je hraniční číslo: dojdeš k němu a stojíš na hraně, bud' se tvá mysl změní v 0 nebo ne."
Když jsem si prohlížel sestavenou tabulku s řadou čísel, stále více jsem byl přesvědčen o tom, že výše popsané výpočty nejsou prostý „číselný blud", ale vyjadřují nějaké velmi důležité zákonitosti, které na světě existují. Je docela možné, že čísla mají sílu, která se v plném rozsahu projevuje tam, v záhadném cizím jemném světě.
Proč se vydávám na expedice? Zdaleka to není zálibou ve sportu. Obyčejně to lidem vysvětluji tím, že nejsem schopen pochopit hlubokou podstatu svého hlavního vynálezu Alloplantu, ať už to zní jak chce divně. Skutečně si jen stěží dokážu představit mechanismus procesu, při němž mrtvá lidská tkáň (a právě z ní je vytvořen Alloplant) je schopna předat obrovský informační náboj do tvorby nových lidských tkání v jiném organismu, což znamená podnítit jeho regeneraci.
Domnívám se, že na světě nejsou geniální nebo obzvlášť talentovaní lidé. Spíše jsou to lidé vnitřně čistí, lidé pracující, kterým Bůh dává formou intuice vědecké objevy. Každý vědec, který něco objevil nebo vynalezl, vám s rukou na srdci řekne, že idea jeho objevu se náhle vynořila jako nevysvětlitelný intuitivní šepot, jehož síla byla tak veliká, že změnila celý jeho vědecký život. A každému opravdovému vědci se určitě někdy stalo - v návalu romantických pocitů skrytých hluboko v nitru před kolegy - že zvedl oči k nebi a pomyslel si: „Děkuji ti, Bože!"
V staroegyptských textoch možno nájsť veľa prekvapujúcich náznakov, že oblasť pri pyramídach v Gíze starí Egypťania nepokladali iba za „bránu do podsvetia", ale za miesto posledného odpočinku Usireho.26 Jedným z najstarších dokumentov, ktorý uvádza priamu zmienku o umiestnení hrobu Usireho v okolí Gízy, je text takzvaného Šabakovho kameňa datovaný do čias okolo roku 750 pred n. l, ktorý sa zachoval na čiernom žulovom kameni uloženom dnes v Britskom múzeu.
