Křišťál, tzv. horský, čirá odrůda obecného křemene, výskytem jeden z nejrozšířenějších minerálů, se už od nepaměti těšil široké oblibě. Buddhismus ho řadí mezi sedm drahocenností, jako kámen duchovního poznání, čistoty a dokonalosti náhledu. V křesťanském pojetí křišťálová koule symbolizuje čisté Boží "bílé" světlo, v němž je obsaženo celé spektrum barev, jak to vidíme po dešti za sluneční záře v podobě duhy, která se nad námi klene na obloze. Obecně řečeno, křišťál zosobňuje aspekt čistoty ve všech rovinách a formách.
Soustředěním se na svůj vlastní nádech a výdech a zklidněním těla se dostaneš do stavu, kdy k tobě začne promlouvat tvoje vyšší já.
Mantra by vraj mala zaznieť 108 krát...
Jsem stočená do klubíčka, máma leží na zádech, chtěla bych se posadit. Sedám si, nejde to. Je mi špatně z máminého jídla, její strava mně vůbec nevyhovuje. Je mi zle. Kdybych se mohla aspoň napít, pálí mne žaludek. Mám tam takový černý vak. V té vodě je mi nepohodlně, je mi vnitřní zima. Už jsem porostla. Mám hezké prsty na nohou. Možná by se s tím dalo hrát, ale je mi hrozně zle. Bolí mně i paže.
Kdysi dávno se konalo galaktické shromáždění,
Víš to? Nemyslím teď, kým bys měl nebo chtěl být. Nepotřebuji slyšet odpověď, že jsi člověk, který se snaží být… Zajímá mě, kým se cítíš být. Proč jsi tady? Bez jakýchkoliv přívlastků. Bez tohoto uvědomění, bez tohoto sebe-vědomí může být tvůj život jen stěží naplněný a šťastný. Myslím skutečně, upřímně, čistě, vyrovnaně a pokorně šťastný.
… ne… nemůžu se omluvit… udělala bych ze sebe krávu…
Je mi zle, nepohodlně, jsem pokroucená, nemůžu otevřít oči, nemůžu hýbat levou rukou, která je při teple, na pravou část těla mi fouká. Cítím se velmi nepříjemně, máma leží na zádech. Jsem v ní špatně naskládaná. Je mi zle od žaludku. Mám vztek, chci, aby máma vstala. Nemohu nic dělat, je to otrava. Jsem bezradná, čekají mne ještě čtyři a půl měsíce...
Usedám na schody, které vedou ke dveřím našeho domu. Je příjemná letní noc a já ještě nespím i když bych už dávno měl. Je mi dvanáct let a moji vrstevníci se v tento čas již oddávají svým snům. Nemůžu spát, něco mi brání. Stejně bych se na posteli jenom převaloval. Nespím, protože mi v tom brání smutek a stesk.
Žiješ bezvadný život. Třídíš odpad, medituješ, jíš zdravě, chodíš na duchovní přednášky, čteš knížky o andělech, na internetu sleduješ spirituální filmy a věříš, že jsi plně připraven na duchovní vzestup, který má přijít. Přesto kdesi uvnitř víš o jemném hlásku, který šeptá něco, co nechceš až tak úplně slyšet. Co by jsi nejraději zasunul někam hlouběji, odkud ve chvílích ticha nebude srozumitelný. Ten hlas uvnitř ví, že to není všechno.