Co bylo tedy předtím?
Předtím byly statisíce let vývoje pračlověka a miliony let vývoje člověka na Atlantidě. Jak přibližně vznikl pračlověk je všeobecně známo, ale o Atlantidě se neví téměř nic. Nejen proto, že byla zatopena, ale především proto, že její civilizace neexistovala na fyzické úrovni, ale vyšších méně hmotných úrovních, takže z jejího období se ani nic zachovat nemohlo. Na fyzickou úroveň se civilizace Atlantidy propadla až ve svém závěrečném stádiu před svým zánikem, kdy její potomci emigrovali do jiných částí světa a splynuli s pračlověkem.
A stvoření světa za šest dní je pravda?
Podle Darwina se duch vyvinul z hmoty těla, tedy, že člověk vznik z primátů. Duch, tedy myšlenka však není produktem mozku. Mozek je pouze nástroj, hardware, který zpracování podněty, včetně myšlenek, pro účely těla, nic víc. Hmota nikdy nemůže vyprodukovat myšlenku. Jako umělá inteligence se může rozhodovat, dokonale simulovat a předstírat život, ale nikdy nemůže vyprodukovat ducha. Mozek, byť je to geniální nástroj, je bez ducha, který ho používá, jen mrtvá hmota. Darwinova ateistická teorie předpokládala, že žádný duch neexistuje, pouze hmota, která myslí a vytváří sama sebe a náhodou. Darwin však objevil pravdu jen z části. Zaprvé tím, že zavrhl stvoření člověka, jako věčné, duchovní bytosti, jako bytosti, která má nesmrtelného ducha, který se nevyvíjí z hmoty a je na ní nezávislý (byl by to podobný případ, jako kdyby zákon v parlamentu vznikl sám od sebe, nikoli v hlavách poslanců).
Člověk není jen fyzické tělo a tento viditelný fyzický svět a vesmír není jediná forma existence, která existuje. Existuje neviditelná podoba člověka a neviditelný svět, které nelze dokázat ani vyvrátit vědeckými postupy. Člověk je nesmrtelný a existuje neustále, tedy před narozením do fyzického těla i po smrti po jeho opuštění. Onen svět, druhý břeh, či svět mezi nebem a zemí, jak se někdy říká, to jsou všechny světy, které nejsou fyzicky hmotné, ale nejsou ani duchovní. Je to svět, odkud člověk přichází, než se narodí a kam také odchází, když umírá. Je to vlastně trvalý a přirozený domov člověka - zatímco v tomto fyzickém světě tráví jen nepatrný zlomek svého času.
Existuje několik pověr o karmě, ze kterých teď vyberu ty nejtypičtější pro „znalce duchovna“ JZ. Zaprvé by jsme si možná měli uvědomit, co to slovo karma znamená. Když totiž toto slovo vysvlečeme z jeho mysteriozního exotického závoje, zbude nám prostý význam: činnost. Nemusíme jít do Indie, aby jsme pochopili, že každá činnost má následek: další činnost. Sofistikovaně je popsán karmický zákon ve Starém Zákoně, trochu dětinštěji v Novém. Znalost zákona karmy je stará jako lidstvo samo, ale když to čeští esoterici „znovuobjevili“, udělali z něj něco tajemného, nějakou skrytou sílu která působí jen tu a tam, jen na někoho – a na koho, to může určit taky jenom osvícená duchovní autorita…
Láskou je míněno něco jiného a většího než jak jsme zvyklí uvažovat – mám tě rád, pokud mě budeš akceptovat, pokud se mi přizpůsobíš – nebo kdo lásku na druhém vyžaduje. Je tím míněno: mám tě rád i když děláš cokoli chceš. Bez vlastnictví a podmínek. Tuto lásku bychom měli vyjadřovat ke svým dětem. Nemusíme se vším souhlasit, co dělají, ale nepřestávejme je milovat.
Noc na 12. augusta. 71° - hmla, zamračené, sychravo a dusno. Ľahla som si neskoro, ako vždy o 12. hodine. Dosť skoro som zaspala, trápení nebolo. Zobudila som sa o 4. hodine, ale onedlho som zaspala. O šiestej som sa prebudila a už som nespala. Počula som veľmi málo. „ Prečítal som v Tvojom srdci ... Aguan ...“ – nezapisovala som. Počas dňa 82° - oblačno, bolestivé pnutie (napätie) v Čaši a slnečnom pletenci. Večer. Beseda pri kresle Vladyku.