Podle Darwina se duch vyvinul z hmoty těla, tedy, že člověk vznik z primátů. Duch, tedy myšlenka však není produktem mozku. Mozek je pouze nástroj, hardware, který zpracování podněty, včetně myšlenek, pro účely těla, nic víc. Hmota nikdy nemůže vyprodukovat myšlenku. Jako umělá inteligence se může rozhodovat, dokonale simulovat a předstírat život, ale nikdy nemůže vyprodukovat ducha. Mozek, byť je to geniální nástroj, je bez ducha, který ho používá, jen mrtvá hmota. Darwinova ateistická teorie předpokládala, že žádný duch neexistuje, pouze hmota, která myslí a vytváří sama sebe a náhodou. Darwin však objevil pravdu jen z části. Zaprvé tím, že zavrhl stvoření člověka, jako věčné, duchovní bytosti, jako bytosti, která má nesmrtelného ducha, který se nevyvíjí z hmoty a je na ní nezávislý (byl by to podobný případ, jako kdyby zákon v parlamentu vznikl sám od sebe, nikoli v hlavách poslanců).
Je Darwinova teorie je mylná?
Za druhé se mýlil i v teorii materiální evoluce, neboť i ta podléhá plánu ducha. Ne tedy sama od sebe, evoluce je programována a podléhá programu, plánu, chceš-li. Ten byl navrhnut a je řízen. Nic není náhoda. Na počátku byl nápad, myšlenka, idea, touha. Jako ve všem... Život je na každou planetu (kde jsou vhodné podmínky k evoluci) importován. Vezmi si jako příklad okrasné květiny. Musíš mít dobrou zeminu, dostatek vláhy, vzduchu, sluníčka a musíš je v první řadě zasadit a dále o ně neustále pečovat. Samy od sebe ti zahrádku nezkrášlí. Vznik veškeré flóry a fauny včetně člověka je výsledek dlouhodobého úsilí a šlechtění, žádná náhoda by nestvořila lidské tělo uvnitř tak složité a navenek tak přitažlivé.
Takže stvoření nebo evoluce?
V tom není rozdíl, není tu žádný rozpor. Evoluce ale není vývoj téže struktury. Je to proces vedoucí k zániku staré a jejímu nahrazení novou formou. Tedy nikoli vývoj toho samého, ale neustále transformace ve vyšší formy bytí. Člověk nebyl stvořen najednou jako hotová bytost i s tělem či dokonce doslovně během sedmi dní. Jako duch i jako člověk, tělesná bytost se vyvíjel miliony let. Evoluce ale neprobíhá zcela sama od sebe, Stvořitel ji však neřídí přímo, ale prostřednictvím jiných bytostí, kteří jsou vykonavateli jeho vůle. Můžeme je nazvat třeba architekty, inženýry, staviteli, pečovateli, zahradníky, oživovateli, výtvarníky, umělce, ti všichni mají na starosti vesmír, jeho vývoj a život v něm. Na nejvyšších řídících stupních jsou andělé, kteří mohou vytvářet a ovlivňovat reality, vytvářet energetické struktury hmoty, hvězdy, planety, různé struktury bytí a stavů, rozměry časoprostoru... Nic není náhodné, ani to jaké barvy bude mít ten který pták, ryba nebo motýl. Vesmír a svět byl stvořen, nic nevzniklo samo od sebe. Všechno je následek nějaké příčiny, tato příčina zase jiné, až k první prapříčině všeho, kterým je Stvořitel. Kromě toho, všechny přírodní procesy viditelné, i neviditelné, jsou neustále řízeny, pod nepřetržitým dohledem. Včetně člověka, kterému je však ponechána svobodná vůle, byť je značně omezená temnými silami.
Dobře, kde se ale vzal Bůh, jestliže nic nevzniklo samo od sebe?
Na tuto otázku nelze odpovědět, protože je to mimo kategorie uvažování člověka. Vycházíš z časoprostoru. Bůh je mimo časoprostor. Tam nevniká nic z ničeho. Tam je všechno ve všem. Nemá to žádný prostorový začátek ani konec, stejně jako časový. Je to věčné bytí, nebo jsoucno, chceš-li. Věř mi, že vysvětlit nebo popsat existenci Boha by byla úplně zbytečná námaha. Stvořitele můžeme začít chápat jen když jsme jako součást v něm, na jeho úrovni a ještě ne zcela, to mohou jen archandělé, dokonalejší bytosti. Kdybych ti mohl tyto věci je trochu přiblížit, bylo by to jako vysvětlovat vědecké teorie opici, která si ještě zcela neuvědomuje a nechápe ani svoji vlastní existenci. Vaše věda je sice poměrně pokročilá, ale tak daleko zdaleka není a ani nikdy nebude, neboť Bůh je zcela mimo jakékoli myšlenkové konstrukce, mimo jakoukoli logiku. Bůh nemá žádnou logiku, ani jeho existence. Musíte se smířit s tím, že vaše chápání a vaše věda má svůj limit, který končí dokonce ještě mnohem dříve, než jsou světy, které obýváme my. Zde neplatí žádné vám známé zákony. Přesto však i vědci existenci Boha tuší - nazývají ji "teorií všeho". Tedy toho všeho ve všem, co bylo, než vznikl vesmír a ze kterého vesmír vznikl. Toto "všechno" je ale inteligentní síla, živá bytost, vysoce organizovaná síla tvořící sama sebe. Není to žádný mrtvý chaos všeho.
Ateisté zastávají názor podle zákona o zachování hmoty, že hmota je věčná, pouze mění svoji formu z energie na hmotu a naopak. Je to ale v podstatě správně. Tato věčná hmota a perpetum mobile není ale nic jiného, než sám Stvořitel a její nejvyšší forma je forma duchovní. Ale nejen ta, také astrální hmota je vašimi přístroji zcela neměřitelná. To je jediný důvod, proč vědci nemohou dokázat existenci Boha nebo vůbec duchů. Kdyby je mohli těmi přístroji změřit a exaktně tato dokázat, bylo by to jednoduché. A protože nemohou, zaměňují Boha za hmotu a té přisuzují věčnost. Navíc jim zcela uniká fakt, že tato hmota je inteligentní, myslí, produkuje, tvoří a přetváří sama sebe a její součástí jsme my všichni. Jak vidíš, spory o to, zda Bůh je nebo není nejsou ničím jiným, než nedostatkem vědomí o těchto věcech. Hmota je projevem ducha, duch je nejvyšší formou energie hmoty a nejvyšší formou ducha je Bůh - Stvořitel, inteligentní princip.
Proč ale vesmír vznikl, či proč byl stvořen?
Vesmír vznikl následkem pádu člověka. Tím, že se někteří lidé odklonili od pravidel a řádu daného Bohem, který ono "všechno" organizuje a řídí. Byl to logický důsledek jejich jednání. Nábožensky řečeno se tito lidé provinili a byli vyhnání z ráje. Nikdo je ovšem nevyhnal, samozřejmě. Oni sami svým mylným, svévolným a scestným jednáním upadli do temné a hluboké propasti, která se tímto před nimi vytvořila a uvěznila je. Tím zapoměli kdo jako lidé jsou, kdo je stvořil, ztratili kontakt se svým Tvůrcem. Touto propastí kam se propadli není nic jiného než hmota, tedy vesmír.
Ale to je prý také Boží plán.
Ano, máš naprostou pravdu. To, že se někteří lidé od tohoto řádu odkloní a půjdou si takříkajíc vlastní cestou, s tím se počítalo. Proto i vznik hmoty a vesmíru není jen důsledek pádu lidí, ale i milost - náhradní, záložní plán na možnost záchrany a návratu těch, kteří padli. Bez hmoty a vesmíru by tito lidé totiž byli již odsouzeni k zániku, duchovní smrti, podobně jako jiné padlé duchovní bytosti. Takto se sice stali vězni hmoty a zajatci vesmíru, ale to je jim zároveň ochranou před věčným zánikem. Dostali pevné dno, od kterého se mohou odrazit. Mají pevný bod a stále šanci. Ne ovšem nekonečnou a věčnou. Jak víte, životnost hmoty a vesmíru je časově omezená až do okamžiku Posledního soudu. A i tak se tato šance špatným životem může stále snižovat.
Mnozí říkají, že Bůh je jen produktem lidské představivosti...
Produktem lidské představivosti může být cokoli. Bůh, stejně jako chybná vědecká teorie. Každý, kdo je trochu rozumně uvažuje je jasné, že na počátku bylo Slovo, jak praví také Bible. Myšleno ne samozřejmě jako slovo, ale jako myšlenka, informace, plán, záměr. Tedy že nic nemůže vzniknout z ničeho. Vždy je tu nějaká příčina.
Ale vědecký postoj je vysvětlit všechno tak, aby bylo možno se vyhnout nadpřirozenému vlivu.
Ano a je to správný postoj. Kdyby věda skončila okamžitě tam, kde lze věci vysvětlit nadpřirozeně, neměla by smysl, musí tedy postupovat obráceně. Vysvětlit "přirozeně" se dá ale cokoliv a věda se snadno stane i nástrojem manipulace s fakty. Stačí vymyslet nějaké nesmyslné teorie. I ta náhoda nebo prakaše ze které všechno vzniklo, má nějakou příčinu. Náhoda je nulová globální proměnná, která nemá žádnou hodnotu. Náhoda je pouze následek vám dosud neznámých příčin, které ještě nedovedete vysvětlit. Náhodou nemůžeme nazvat ani prapůvodní chaos, který se časem sám od sebe zorganizoval a začal přemýšlet. Náhoda je prostě nic.
Náhoda je vlastně Bůh nevěřících...
Každý v něco věří. Nábožensky orientovaný člověk věří, že Bůh je bytost, křesťan pak navíc, že tento Bůh je láska a že přišel na svět v podobě člověka. Fatalista věří, že osud a temné síly jsou Bůh. Esotericky založený člověk může třeba věřit, že Bůh je, ale není to bytost, ale nějaká jiná síla. Ateista věří, že vše lze vysvětlit přirozeně a že Bůh je jen souhra okolností a náhod. Materialista věří, že otázka jestli Bůh existuje není důležitá, ale že něco nad člověkem možná něco je. Jiný zase věří, že Bůh je, ale věřit tomu nechce, protože má strach z trestu nebo povinností a "omezení", které vyžaduje. Další víru odmítá, protože si neumí představit, že by někdo mohl mít nad ním moc a utíká před tím, v co ve skutečnosti sám věří. Život každého člověka je určován jeho vírou. Pokud je dobrá, je prospěšná, pokud je tato víra špatná, vede k negaci. Nejprospěšnější a nejlepší je tedy víra v lásku a ta úplně nejlepší, že tato láska je Bůh. Tuto víru přináší křesťanství. Je to sice víra velmi zjednodušená, ale zato nejlépe odráží realitu. Víra nemá přímou souvislost s tím, jaký člověk je - ani Satan nepochybuje o tom, že Bůh je. Rozhodující je, v jakého Boha kdo věří.
- pokračovanie -
Zdroj: Onen-svet.tode.cz
Všetky časti postupne nájdete na tejto adrese.
