K mému velkému překvapení jsme se na rozdíl od toho, co jsme viděly předtím, dostaly do úplně jiné doby a na místo, které vypadalo jako Francie a podle oblečení osmnácté století. Po široké dlážděné ulici projížděl krásný uzavřený kočár, uvnitř něhož seděl mladý muž a žena ve velmi drahých šatech a zřejmě ve velmi špatné náladě... Mladý muž dívku o něčem opakovaně přesvědčoval a ona, naprosto ho neposlouchajíc, se klidně vznášela někde ve svém snění, čímž mladého muže velice dráždila...
„Vidíš – to je on! To je ten samý "malý chlapec"... jenom už za mnoho, mnoho let,“ tiše zašeptala Stella.
„A jak to víš, že to je právě on?“ zeptala jsem se, ještě vše úplně nechápajíc.
Otázka č. 18: Všetko robím podľa príručiek. Kontrolujem to viackrát denne. Afirmácie, vizualizácie, prosby, ďakovania a tak stále dokola. A NIČ! Som z toho niekedy na prášky a inokedy ma ide rozhodiť. Vesmír ma asi vôbec nepočúva, nič sa nemení...
Nasledujúce dni som však mala neuveriteľne veľa práce a tak hoci prešli už týždne, stále som si nevedela nájsť voľný čas na návštevu mojej malej priateľky. Myslela som na ňu takmer každý deň a sľúbila som si, že na ďalší deň si nájdem čas a odmením svoje srdce stretnutím s touto nádhernou svetlou bytosťou, čo by aj len na pár hodín... Okrem toho ma napadla veľmi zvláštna myšlienka a to zoznámiť moju starú mamu s jej starou mamou. Bola som si z nejakého nevysvetliteľného dôvodu istá, že tieto výnimočné ženy si istotne nájdu nejakú tému, o ktorej by sa dokázali zhovárať.
Atlantída je ešte stále považovaná, v lepšom prípade, za tému vhodnú iba ak na romantické fantazírovanie o veciach medzi nebom a zemou. Hm, história je tak komplikovaná. Súvislosti nám priam zázračne unikajú a nové objavy nás konfrontujú s omylnosťou tých, čo tu boli pred nami. V podstate s každou novou generáciou vedcov prichádzajú hypotézy nové a neraz úplne opačné. Metodika je prepracovaná takmer ad absurdum a lámeme si hlavu, ako spracovať obrovské pakety dát. Málokoho však trápi, či tie kvantá informácií naozaj smerujú k pochopeniu Podstaty.
Dny šli jeden jako druhý. Týdny ubíhaly. Postupně jsem si začala zvykat na nezvyklé každodenní návštěvníky… Koneckonců, i mimořádné události, které vnímáme na začátku téměř jako zázrak, se stanou samozřejmostí, jsou-li pravidelně opakovány. Jako i můj báječný „host“, který mě ze začátku tak velmi překvapoval, se pro mě stal téměř obyčejným jevem, kterému jsem upřímně věnovala část svého srdce a byla jsem připravená dát mnohem více, pokud by jen to mohlo někomu pomoci.
“Světlana znamená „Nositel světla“. Velmi zřídka se stane, aby jméno osoby, její osud a skutky tak plně souzněly, jako se to stalo v případě Světlany de Rohan-Levašov. Celý její život, od nejútlejšího dětství, byl prodchnut aspirací ke Světlu, Vědění a duchovnímu vývoji. Že je její osud neobvyklý je to nejskromnější, co lze říci. Od úplného počátku života si musela zvykat na fakt, že se od ostatních velmi odlišovala, že mohla dělat mnoho věcí, které pro ostatní byly nedosažitelné a nepochopitelné. Již jako velmi malá musela Světlana studovat a zvládnout své schopnosti, naučit se, jak je správně kontrolovat a používat. Zažila hořkou pachuť neporozumění a nedůvěry, závisti a krutosti, osamění a zášti již jako velmi malá. Její zázračné vrozené schopnosti byly nepochopeny a popírány; musela přežít a žít v tomto světě, velmi nebezpečném a zrádném světě, obzvláště pro malou dívku...”
S istou formou darwinizmu sa môžeme stretnúť i v egyptológii. Je to hlboko zakorenená viera v model “čím novšie, tým lepšie”. Má to svoju logiku. Najprv sme boli opicami, potom lovcami-zberačmi a nakoniec sme si budovali okázalé hrobky zvané pyramídy. Teda ešte predtým, než vznikla filozofia aspoň trošku k svetu (to akože grécka). Tento názorový horor je zavedenou vedeckou klasikou a ktokoľvek tvrdí niečo iné, je šarlatán.