Karaffa bezostyšně zíral na Severa, jako by byl nějaké neobvyklé, podivné zvíře.
Papežův obličej bez zřejmé příčiny vyzařoval jakousi jistotou, což mě vyděsilo víc, než kdyby po nás vrhal „blesky“ své strašlivé nevůle...
„Nu, ctihodný Severe, konečně se setkáváme! Slíbil jsem kdysi, že za mnou přijdete – a já své sliby neporušuji, obvykle.“
„Jen si tolik nelichoť, Karaffo,“ pronesl Sever klidně. „Kdyby šlo o tebe, nikdy bych ti tu radost neudělal. A ty to velmi dobře víš. Tím, kdo mne zajímá, je madonna Izidora... Je příliš cenná, než aby zůstávala ve tvých rukách. Ale to ty, bohužel, nedokážeš pochopit...
Žijeme v dobe mocného vzostupu túžby po Pravde, ktorá ako svoju odvrátenú tvár prináša i neskutočné množstvo hlúpostí. Vznikajú opozičné tábory a navzájom sa častujú nelichotivými nálepkami. A viete čo? Vyzerá to, že sa príliš nemýlia ani na jednej strane...
Anna s údivem hleděla na Severa, byl by schopen nás zachránit… Nadšení v jejích očích začalo pomalu pohasínat, když uviděla jeho smutnou tvář tak pochopila, že z nějakého důvodu jim pomoci nemůže.
Exkurzy do hlbokej histórie Zeme sú výletmi, na ktorých sa tisícročia mihajú ako krajina za oknom uháňajúceho vlaku. Väčšinou sa na to zabúda, ale pri posudzovaní reálnosti legiend je to dôležitý prvok. Aj tak často spomínaná Potopa prebiehala v niekoľkých fázach. Reálne bolo dosť času na prípravu pre všetkých ochotných načúvať hlasu múdrych. Kňazi Atlantídy o blížiacej sa katastrofe vedeli a svoj ľud včas varovali...
Otázka č. 22: Chcem byť užitočný. Pracujem na tom. Túžim ísť vpred. Pre dobro svoje aj iných. Ale niekedy to vyzerá, akoby mi hádzal polená pod nohy samotný Vesmír...
“Situace se úplně vymkla z kontroly, ale já jsem si ničeho kolem sebe nevšímala, přemýšlela jsem v tom okamžiku jen o jednom – ten chlapec viděl!!! Viděl stejně, jako jsem viděla já!.. Znamená to, že je to pravda, že někde existují další takoví lidé?.. A znamená to, že jsem naprosto normální a vůbec ne jediná, jak jsem si nejdřív myslela! Znamená to, že to skutečně byl Dar?.. Nejspíš jsem se na něj dívala příliš ohromeně a upřeně, protože rozpačitá maminka se silně začervenala a okamžitě spěchala “uklidnit“ synka, aby nikdo nezaslechl, co říká... a hned mě začala přesvědčovat, že “si to prostě všechno vymýšlí, a že lékař říká(!!!), že má velmi bujnou fantazii... a není potřeba si ho všímat!..”
Množstvo kritikov volá po nevyvrátiteľných dôkazoch. Akoby sa skrze ne dalo dotknúť legiend samotných. Znalí však vedia, že práve viera je na to ako stvorená. Áno, je to paradox, ale nijak záhadný. Stav vedomia vyplývajúci z viery nám totiž zjavne umožňuje vnímať Pravdu obsiahnutú v mýtoch omnoho lepšie, než apriori skepsa. Nastavenie „najprv mi predložte dôkazy a potom uverím“ vyzerá logicky, ale skrátka takto to nefunguje. Vieme o vlastných dejinách žalostne málo. A účinný liek oháňajúc sa kritickým myslením tvrdohlavo odmietame.
- Pozri, anjeli!!! Mami, pozri! Anjeli! - Neočakávane zvrieskol nablízku niečí tenký hlások.
Nechajme nekonečné spory o tom, či smú byť mýty a legendy hodnovernými prameňmi a radšej poctivo analyzujme dostupné zdroje dávnoveku z hľadiska Pokroku. Môžu byť často kontroverzné a oficiálne neuznané materiály zdrojom ozajstného Poznania? ÁNO. Takže sa už nebudeme prieť, či Atlantída jestvovala alebo nie, ale skúsime si z jej príbehu vziať ponaučenie. PREČO ZANIKLA?