Známy autor a historický bádateľ Oskár Cvengrosch po viac ako štvorročnom autorskom úsilí práve vydal svoju novú knihu “Tajné dejiny Slovenov a Uhorska“ (296 strán, farebne ilustrované, v tvrdej väzbe). Kniha vyvolá určite značný rozruch, lebo prináša úplne nové, až prevratné pohľady nielen na našu, ale aj maďarskú históriu. Prečo? Táto objavná kniha je výnimočná svojim obsahom i poslaním. Jej hlavným prínosom je unikátny objav, ktorý zásadným spôsobom mení históriu nášho národa i bývalého Uhorska. Autor po dlhoročnom skúmaní historických prameňov a ich konfrontácie s výsledkami najmodernejších genetických analýz objasnil „tajomný pôvod Uhrov“...
Počas chvíľky pokoja som v tieni Údolného chrámu skúmal mapu Gízy nasnímanú zhora a uvažoval som o tom, že každá pyramída vyzerala ako mikrokozmos, a ako satelitné pyramídy, ploty, chrámy a ďalšie konštrukcie navzájom určujú jedna druhú. Keď som sa na pyramídy pozrel spoločne, vnímal som poradie faktorov, ktoré z nich robili samostatnú formu architektonického vyjadrenia.
Otázka č. 29: Ahoj Jedi, čo si myslíš o chuti zbohatnúť?
V případě náboženství, Bůh je “postaven“ na vrchol; z v případě moderní vědy, “mini-bohové“ jsou základem všech teorií. Avšak kam umístíme Boha, nehraje roli, v jednom případě zde máme monoteismus (víru v jednoho Boha), kdežto v případě vědy máme polyteismus (mnoho postulátů).
Stela i já jsme zdrceně mlčely, neboť vyprávění Izidory nás zasáhlo do hloubi duše… Konečně, byly jsme přece jenom ještě docela malé na to, abychom byly schopny unést celou tu hloubku podlosti, bolesti a lží, které tehdy Izidoru obklopovaly. A naše dětská srdce byla opravdu ještě příliš dobrá a naivní, než aby chápala celou tu hrůzu, které byly s Annou vystaveny… Jedno už nám ale, ač tak malým a nezkušeným, bylo jasné.
„Vždycky jsem milovala svobodu a vážila si práva svobodné volby každého jednotlivce. Ale v životě byly okamžiky, kdy naše osobní svoboda neměla cenu životů milionů dalších dobrých lidí... V každém případě, tak jsem se rozhodla já sama... A nemínila jsem nic měnit. Ano, byly okamžiky slabosti, kdy se zdálo, že oběť, na kterou jsem šla, bude zcela zbytečná a marná. Že nezmění nic na tomto krutém světě... Ale pak se zase vrátila chuť bojovat... Pak se všechno vrátilo na svoje místo, a já jsem byla vší svou duší připravena vrátit se na „bitevní pole“, bez ohledu na to, jak nerovná válka to byla...”
„Ó ne, Izidoro! Člověk je velmi silný ve své schopnosti přežít. Ani si neumíš představit, jak moc je silný! Opravdový člověk se nikdy nevzdá... I kdyby zůstal jediný. Tak tomu bylo vždy. A vždy tomu tak bude. Na Zemi je velmi mocná síla Lásky i síla Boje, přestože to lidé zatím ještě pořád nechápou. Ale vždy se zde najde někdo, kdo povede ostatní. Důležité je, aby tento Vůdce nebyl „černý“... Od okamžiku narození člověk hledá cíl svého života. Záleží pouze na něm, najde-li jej sám, nebo se ukáže být tím, komu tento cíl bude dán. Lidé se musí naučit myslet, Izidoro. Dosud bohužel za mnohé přemýšlí jiní...”
Za týden se přede mnou zjevilo svaté město Řím v celé své temné velikosti… nemohla jsem posoudit krásu paláců, katedrál a kostelů, město bylo velmi chmurné a kupodivu špinavé. A pro mne bylo i městem mojí smrti, věděla jsem, že odsud Karaffovi neuteču...
Pozdravujem Jediho. 