Otázka č. 27: Ahoj, zaujal ma tvoj ›› predchádzajúci post o Coreym Goodeovi. Chcem sa opýtať na bytosti ›› Blue Avian, o ktorých Corey často hovorí. Čo si o tom myslíš?
Podľa mňa sú Blue Avian jednou z hlavných Coreyho „úloh“. Pre mňa osobne je zaujímavé, že z množstva mimozemských rás, a je ich hodne i humanoidného vzhľadu od nás na nerozoznanie, vybrali práve tieto Bytosti. Áno, som si istý, že táto akcia bola dlho a starostlivo pripravovaná. Keď si uvedomíme, že problematika UFO a mimozemských civilizácií je a vždy bola jednou z najstráženejších tém, natíska sa jednoduchá, ale kľúčová otázka. Prečo práve Blue Avian?
Poznáte príbeh o Hornom a Dolnom konci? Tí z Horného konca považujú tých z Dolného za hotových diablov a naopak. Takto čiernobielo pristupujú niektorí nadšenci k téme civilizácií Atlantídy a Hyperborey, ktoré trvali mnoho tisíc rokov a v ktorých žilo svoje životy mnoho miliónov Bytostí.
Pozn. překl.: Následující události se odehrávají, když je Světlaně deset let. V první polovině knihy Světlana popisuje události od svého narození do věku deseti let, své neobvyklé zážitky, jak přišla na své neobvyklé schopnosti, naučila se „navštěvovat“ různé „úrovně“ Země (mentální, astrální, …) a co zde zažila. Kapitola začíná v okamžiku, kdy se se svou přítelkyní Stellou dostane po vyčerpávajícím „dobrodružství“ do jedné z mentálních úrovní Země...
“Udělala jsem to nejlepší, abych jí vysvětlila, jak moc to všechno pro mne znamená a jak hrozně bych se cítila, kdybych to ztratila. Ale zdálo se, že tentokrát jsem jí opravdu nahnala strach, a řekla, že pokud nechci, aby řekla všechno mému otci, až se vrátí domů, musím jí slíbit, že něco takového už se nikdy nebude opakovat.”
Dospelosť spočíva i v uvedomení si miery zodpovednosti za to, v akom svete žijeme. Ak budeme túžiť po Pravde, odzrkadlí sa to možno v podobe senzačného objavu, ktorý zmení pohľad na dávnu minulosť, alebo v podobe radikálneho pokroku vedy, ktorý nám umožní uzrieť tú istú dosiahnutú úroveň i v histórii. Áno, ak posudzujeme kultúry dávno minulé, či tzv. mýtické, pozeráme cez okuliare dnešného stavu vedy. A tak nejak samozrejme predpokladáme, že kedysi to bolo slabšie.
“Proč jsem se rozhodla napsat tuto knihu? Nakonec, ne proto, že bych se považovala za někoho speciálního nebo výjimečného. Jen se mi poštěstilo žít jasný a velmi neobvyklý život, a jestliže tato kniha někomu pomůže v našem krásném, ale velmi krutém světě necítit se osaměle, znamená to, že nebyla napsána zbytečně.”
P. S. Mluvili jsme se Světlanou i o poslední kapitole jejího prvního svazku „Odhalení“, ve které zakončila příběh o Izidoře. Bohužel, Světlana neměla čas tuto kapitolu napsat, ale já předám všem čtenářům této knihy konečné črty osudu této úžasné ženy svými slovy. Takže prosím, neposuzujte mě přísně, nemohu psát jako Světlana...