Mayští astronomové sledovali i Merkur | Mayská kultura se začala formavat v letech 1500-800 př. Kr. a postupně se rozšířila na území celé Guatemaly, jihovýchodního Mexika, Belize, Salvadoru a západního Hondurasu. Vyspělá mayská civilizace vznikala syntézou různých kulturních proudů. Vycházela sice z domácího zemědělského základu, ale působily na ni i kultury okolních národů. Vnějším výrazem kulturně-hospodářského vzestupu byla výstavba rozsáhlých chrámových měst, užívání vlastního hieroglyfického písma, úspěchy v astronomii, rozvoj literatury, umění, řemesel i obchodu.
Jde o den, kdy Slunce dospěje do centra naší Galaxie – což se odehrává každých 26 000 let. Co se přesně stane? Je to den zimního slunovratu v roce 2010, kdy se Slunce dostane po dlouhém časovém období do místa, v němž se kříží oběžné dráhy Slunce, Země a planet Mléčné dráhy. Podle Mayů vytváří Mléčná dráha v tomto bodě kříž, a proto jí říkají „posvátný strom“ nebo „křižovatka cest.“ K tomuto místu se právě blížíme po takzvané černé cestě, která je součástí Mléčné dráhy. V této oblasti se nachází jen málo souhvězdí, ale zato spousta mlhovin. Mayové pokládají „temnou cestu“ za stezku do podsvětí Xibalbá, což je místo, kde končí vše staré a rodí se nové. Toto podsvětí je současně středem naší Galaxie nebo – jak říkají Mayové – vesmírnou dělohou, prvopočátkem, z něhož pochází úplně všechno: hvězdy, lidé,… prostě VŠE.
Kto by nechcel poznať budúcnosť? Kedy si nájde partnera/ku, či sa ožení/vydá, vyhrá v športke a nejedného zaujíma aj dátum smrti. Čas je skrátka dosť zaujímavá komodita. V poslednej dobe jeho cena rastie do závratných výšok. A to som ešte nespomenul záhady. 2012 - každý o tom vie aspoň niečo. Skeptici tvrdia, že je to celé jeden veľký humbuk, nadšenci tomu veria natoľko, že pivnicu už dnes prestavujú na nedobytný sklad potravín, ktorý vydrží aj nejaký ten menší atómový výbuch. Ale teraz vážne. Niektorí vedia viac, než všetci ostatní. A delia sa s nami o plody vlastného dlhoročného skúmania. Dokonca cestujú krížom cez celý oceán a pevninu až sem k nám. Dámy a páni, John Sheliak!
Mayská proroctví k nám promlouvají o změnách směrem k pátému Ajaw (pátému Slunci), k pověstnému datu 21. prosince 2012 | Tradiční mayský svět po tisíce let ochraňoval po předcích zděděné znalosti. Jako legendy byly předávány různými klany nebo skupinami, které následovaly cestu nejvyšší mayské spirituality udržujíc ryzí prastarou moudrost. Žijeme v prorokovaných dobách. K těmto časům směřovala i různá proroctví stejně tak, jako ostatní mayské tradice. Vstoupili jsme do doby, kdy se začínají projevovat změny. Lidstvo musí začít vnímat a sledovat změny, kvůli sobě a posvátné Matce Zemi. Stojíme přede dveřmi, za nimiž čekají změny hospodářské a sociální struktury systému jak ho známe, který musí být přetvořen na spravedlivější a vyváženější. Mayská proroctví jsou směsicí vědecko-technologických znalostí založených na posvátném kalendáři Tzolkin a vizionářských schopnostech Chilan Balanů (šamanů/proroků).
Kto by nechcel poznať budúcnosť? Kedy si nájde partnera/ku, či sa ožení/vydá, vyhrá v športke a nejedného zaujíma aj dátum smrti. Čas je skrátka dosť zaujímavá komodita. V poslednej dobe jeho cena rastie do závratných výšok. A to som ešte nespomenul záhady. 2012 - každý o tom vie aspoň niečo. Skeptici tvrdia, že je to celé jeden veľký humbuk, nadšenci tomu veria natoľko, že pivnicu už dnes prestavujú na nedobytný sklad potravín, ktorý vydrží aj nejaký ten menší atómový výbuch. Ale teraz vážne. Niektorí vedia viac, než všetci ostatní. A delia sa s nami o plody vlastného dlhoročného skúmania. Dokonca cestujú krížom cez celý oceán a pevninu až sem k nám. Dámy a páni, John Sheliak!
„Vonkajší svet - podľa McKenna - sa v mysli rekonštruuje prostredníctvom prísunu najrôznejších vnemov. Vnímanie usmerňujú receptory, takže obraz vonkajšieho sveta sa k nám dostáva prinajmenšom po troch alebo štyroch zvláštnych líniách prísunu. Telo je rozhraním medzi mysľou a svetom, je ich styčnou plochou. Jazyk akoby bol kódom pre celé množstvo informácií, putujúcich z mysle do sveta a potom zasa naspäť zo sveta do mysle. Podobne je to vo vesmíre, o čom svedčí biológia: tie najčastejšie, prvotné formy života vlastne nijaké ZARIADENIE na vnímanie sveta nemali. Keď sa im na ceste objavila nejaká potrava, pohltili ju. Nič viac.
"Hodně lidí se ptá se strachem, jestli svět v roce 2012 skutečně skončí. (:-) Tak já bych tu měl takový malý vzkaz pro budoucnost, (:-), která neexistuje jinak než jako přítomný okamžik. Zde je vzkaz pro člověka, který nás sleduje na této nahrávce v roce 2013. (:-) Ta osoba to sleduje samozřejmě ve svém přítomném okamžiku, v žádné budoucnosti, protože budoucnost neexistuje, nikdy ji nemůžete zažít. Takže: „Ahoj vy tam v roce 2013. Už víte, že svět neskončil, že?“ (:-) Anebo možná že se nahrávky v roce 2012 rozplynou? (:-)
„Som rád, že svet je plný záhad, inak by bol nudný“
Dnes Vám chcem predstaviť „skull“, alebo po našom, slovo: „lebka“, z iného druhu pohľadu. Takého, aký mám v predstavách aj ja osobne. Lebka, v tomto prípade krištáľová, totiž vonkoncom nie je symbol anatómie ako takej, ani pekla, či obetných rituálov plných krvi a utrpenia. Má omnoho väčší význam. Krištáľová lebka je archetypom starých civilizácií a ich umenia komunikácie, telepatie a informácií. Niektoré skupiny zasvätených kňazov a kňažiek Mayov, Aztékov a Olmékov, mali kedysi k dispozícii jednu technicky vyspelejšiu variantu komunikačného systému „hovoriacich hláv“, tvorenú z trinástich anatomicky presných odliatkov ľudských lebiek z taveného krištáľu. Každá lebka bola presne vyladená na frekvenciu energie vedomia každého držiteľa. Trinásta lebka, ktorú smel mať iba kňaz s najvyšším zasvätením, spojovala všetkých dvanásť frekvencií a komunikovala priamo s nehmotnou dimenziou vesmíru. Vyladenie sa dosahovalo presným prídavkom istých kovových solí k tavenine krištáľu - kremenného skla pred vlastným odliatím lebky.
Pokiaľ sa pozrieme na mapu Grónska, zistíme, že v tejto ľadom schovanej krajine nájdeme na severovýchodnom pobreží množstvo nemeckých mien, ktoré dokazujú dávny záujem nemecky hovoriacich vedcov o túto oblasť. Mená ako Hans Egede, Moltke, Biering, Tauser a ďalšie dodnes vyznačujú trasy, kadiaľ prešli v minulosti nemecké expedície. Ich výskumné správy, náčrty, výsledky a meteorologické záznamy archivované vo vedeckých ústavoch poslúžili neskôr v tridsiatych rokoch nacistom ako podkladový materiál pre ich vlastné zámery.