Na obrázku je urna z Carie, která byla lokalizována v Turecku. Tento artefakt (popsané v Thomas H. Carpertner's 1991 knize Art and Myth in Ancient Greece: A Handbook) je odhadnut, že je z období 530 př. Kr. Zobrazuje něco, co vypadá jako Mosasaurus s několika známými mořskými tvory. Zvíře za mořským hadem je tuleň, zatímco pod mořským hadem je chobotnice spolu s něčím, co vypadá jako delfín.
YOKI.RU | Podľa legendy si pred sedemnástimi rokmi dôchodkyňa zo vzdialenej uralskej dedinky Kaolinovyj blízko mestečka Kyštym osvojila záhadného tvorčeka, ktorý údajne nepatril k žiadnemu známemu živočíšnemu druhu na Zemi. To zahynulo, mŕtvolka zmizla a tajomstvo jeho pôvodu doteraz nedá odborníkom pokoja... Na drobučkú bytosť s dĺžkou okolo 20 centimetrov narazila Tamara Vasiľevna Prosvirina na cintoríne neďaleko od svojho domu. Najdúšik vyzeral dosť ošklivo.
Dnes vám ukážu několik zajímavých postřehů, které se týkají světových odborníků. Světových to jo, ale odborníků? Tak o tom by se dalo dlouze polemizovat. Rukopisu Voynich se věnuje docela slušně velká skupina lidí různých vědeckých a i nevědeckých profesí. Jsou to hlavně různí programátoři, historikové na dějiny písemnictví a středověk, různí matematikové a fyzikové, prostě výkvět světových odborníků.
Dole je obrázek dinosaura, který bojuje s mamutem z knihy „Pohřbeni zaživa“ od dr. Jacka Cuozza. Byl pořízen autorem v Bernifalské jeskyni, v jedné z jeskyní ve Francii, která je proslulá neandertálskými artefakty. Jeskyně je uzavřená veřejnosti. Science News byla dána možnost publikovat tuto mimořádnou fotku, ale nepřijali ji. Vypadá to, že evidence proti převládajícímu paradigma, týkajícího se přírodovědného původu, není dovolena. Je to vědeckou institucí pohřbeno zaživa. Jak Cuozzo říká, toto je přirozený výběr v doslovném smyslu, jaký může být.
VEĽKÁ EPOCHA | Když Francouz Édouard-Léon Scott de Martinville dokončil 9. dubna 1860 svůj první test s nahráváním, jeho ambice byly na hony vzdáleny tomu, že zanechá zvukovou stopu, kterou bude možné reprodukovat o několik generací později. Úsilí badatele se omezovalo na zachycení zvukových vln lidského hlasu a vyjádřit je ve vizuální podobě na papíře. Nikdy se mu ani nesnilo o tom, že by tyto frekvence vytištěné jeho fonautografem mohly být v budoucnosti reprodukovány. Díky složitému počítačovému programu, který vyvinula roku 2008 Kongresová knihovna v USA, si dnes můžete Scottovy nahrávky poslechnout. Tedy ten slyšitelný zlomek, stěží desetivteřinový záznam ženského hlasu.
VEĽKÁ EPOCHA | Letošní zpráva ze Severního teritoria přinesla důkaz, že žijící tvorové padající z oblohy jsou více než jen nějaká legenda. Podle zpráv „pršely" 25. a 26. února ryby na lokalitu Lajamanu v Austrálii, nějakých 200 kilometrů od pobřeží. Tyto malé bílé rybky, kterým se říká třpytivý okoun, jsou v severní Austrálii běžné. Po pádu byly stále živé. Obyvatelé Lajamanu a Hermannsburgu pro Northern Territory News udivující skutečnost potvrdili jako očití svědci. Jeden z nich dokonce zmínil, že když byl ještě dítě, ryby padaly také a jeho vrstevníci je chodívali chytat na místní fotbalové hřiště.
KP.RU | Francúzsko, Nemecko, Rakúsko, Španielsko, Maďarsko a Turecko sú prepojené systémom tunelov s výškou cca 70 centimetrov! To, že v Európe existujú zvláštne podzemné tunely, je známe už dávno – od predminulého storočia, kedy sa vedcom podarilo preniknúť do prvého z nich. Od tej doby bolo podzemných chodieb odhalených toľko, že je ich ťažké spočítať. V niektorých európskych krajinách bolo odhalených po 500 – 700 katakomb. Nachádzajú sa v hĺbke niekoľkých desiatok metrov a mnohé z nich sú vzájomne prepojené. Dnes sa už dá hovoriť o celej obrovskej podzemnej sieti chodieb, ktorá sa tiahne od Škótska a pobrežia Francúzska k Stredozemnému moru – do Turecka.
YOKI.RU | Kaňon Alaarča sa nachádza v Kirgizsku na výbežku Tjaň-Šanja. Tu sa nachádza horolezecký tábor, na pôdu ktorého je situované kontrolno-záchranné stanovište. Miestni obyvatelia tu neraz narazili na neobyčajné úkazy. Horolezci aj záchranári svorne tvrdia, že UFO sa tu zjavuje takmer každú noc. Žiariace gule sa spravidla zjavujú na území vrcholkov Slobodnej Kórei. Potom minú Aksajskú úžľabinu a miznú za chrbátom Bačačeky. 22. augusta 1991 päť žiarivých okrúhlych objektov "zostúpilo" z vrcholu Teke-Tora a s veľkou rýchlosťou sa skryli v Aksajskej úžľabine.
REYKJAVÍK | Vedci nedávno objavili na dne oceánu krajinu starú minimálne 56 miliónov rokov. Pomohli im k tomu údaje ropných spoločností. Ako tvrdí vedecký pracovník Nicky White, prastará krajina sa nachádza v hĺbke asi dva kilometre pod morským dnom. Podľa magazínu Natuer Geoscience doposiaľ odhalili krajinu na ploche asi 10 000 kilometrov štvorcových západne od Shetlandských ostrovov a ostrovov Orkney. Podľa vedcov môže ísť o súčasť širšieho regiónu, ktorý v dobe pred existenciou ľudí mohol spájať Škótsko a Nórsko.
<img style="float: left; margin-right: 10px; margin-bottom: 9px;" src="/files/clanok-subory-2011/gulovy-blesk.jpg" width="100"><i><strong>Letních bouřek přibývá – a spolu s nimi roste i pravděpodobnost setkání s jevem, který stále představuje velkou záhadu přírody. Teorií snažících se vysvětlit podstatu kulového blesku jsou desítky, žádná z nich ale nepostihuje všechny jeho projevy.</strong> „Přes neustále rostoucí výčet vlastností, jak je popsali důvěryhodní očití svědkové, dodnes nemůžeme o kulovém blesku vyslovit nic určitého. Mnoho vědců je však stále více přesvědčeno, že jednoho dne jej vysvětlit dokáží.“
Jan A. Novák</i>
