Bermudský trojuholník je známy od roku 1964, kedy ho vytvoril spisovateľ Vincent Gaddis pri písaní príbehu o zvláštnom zmiznutí Letu 19. Týmto pomenovaním sa myslí oblasť v Atlantiku nachádzajúca sa medzi Floridou, Portorikom a Bermudami, v ktorom už roky miznú lode a lietadlá. O príčine existuje niekoľko hypotéz.
Budúcnosť má veľa mien. Pre slabých je čímsi nedosiahnuteľným. Pre bojazlivých je čímsi neznámym. Pre odvážnych je šancou.
VICTOR HUGO (1802-1885)
Mladý muž v uniforme amerického letectva nebol veľmi zhovorčivý; stroho a zjavne trochu neochotne odpovedal na moje zvedavé otázky. Bolo to ráno o ôsmej 2. augusta 1984. Viezli sme sa po Colorado-Highway 115. Môj mlčanlivý vodič šoféroval Chevrolet po asfaltovanom, na zákruty bohatom úseku horskej cesty. Nemusel som sa spýtať, stačilo pozrieť na tachometer, aby som zistil, že sme prešli päť kilometrov, keď sme zastali pred nepeknou budovou - CHEYENNE MOUNTAIN COMPLEX. Pred malou budovou sa rozprestieralo ozrutné parkovisko. Kam sa podeli vodiči týchto nespočetných áut?
Jednou z najzábavnejších skúseností v živote je slúžiť ako terč, a nebyť trafený.
WINSTON CHURCHILL (1874-1965)
Takmer presne pred dvadsiatimi rokmi som napísal svoju prvú knihu. Za dva nasledujúce roky som ju ponúkol 25 - slovom dvadsiatim piatim - nemeckým vydavateľstvám. S krásnou pravidelnosťou sa rukopis spolu so stereotypnými odpoveďami - ľutujeme, nezapadá do nášho programu - ocitol opäť v mojej poštovej schránke. Celý zúfalý som pozbieral všetky svoje peniaze, sadol do rozheganého Volkswagenu a odviezol sa do Hamburgu, aby som pánu doktorovi Thomasovi von Randow, vtedy vedeckému redaktorovi novín Die Zeit, ponúkol aspoň jednotlivé časti knihy na publikovanie. Pán doktor von Randow ma telefonicky ohlásil u vydavateľa Econu Erwina Bartha von Wehrenpal a o niekoľko dní som už sedel pred jeho veľkým písacím stolom v Dűsseldorfe. Ponad rám okuliarov mi venoval skeptický pohľad a poznamenal: „S malým vydaním, povedzme, tritisíc exemplárov, to môžeme skúsiť.“ - Vo februári roku 1968 vyšli Spomienky na budúcnosť.
VEĽKÁ EPOCHA | Skrze vývoj a činy moderní vědy lidstvo čím dál víc věří, že věda má schopnost podat vysvětlení každé existující věci na naší planetě a v našem vesmíru. Pojďme si však ukázat, že ačkoli mnoho jevů ve světě má vědecká vysvětlení, ne všechny úkazy mohu být objasněny dnešní moderní vědou.
kp.ru | Takmer týždeň milióny ľudí po celom svete prezerajú záhadné video, nasnímané na mobilný telefón a topia sa v dohadoch. V krátkom námete, ktorý trvá len 15 sekúnd, niekto (vidno len polovicu trupu) kope nohou niečo, z čoho naskakujú zimomriavky. Vyzerá to ako obrovské vajce, živočích alebo chumáč vodných rias - ležiaci na piesočnej pláži. Skrátka, táto vec má formu vajíčka a pokrývajú ho geometrické ornamenty, ktoré nie sú žiadnym vajíčkam vlastné. Vysvetlenie na videu nie je. No 7. apríla 2011 sa „videoklip“ na internete objavil v sprievode textu.
WASHINGTON | Americkí vedci objavili v Atlantickom oceáne mimo pobrežia Guyana a Surinamu dva obrie víry. Stal sa z toho senzačný objav, pretože táto časť oceánu už bola dôkladne preštudovaná a nikto nečakal, že by sa práve tu mohlo niečo takéto objaviť. Podľa brazílskeho vedca Guilherme Castellane majú dva lieviky v priemere približne 400 kilometrov. Tieto víry mali mať údajne silný vplyv na klimatické zmeny, ktoré boli v priebehu posledných rokov zaregistrované.
Julius Verne, patron všech fantastických románů, se pojednou stal docela střízlivým spisovatelem; úsilí dosáhnout hvězd už není utopií a kosmonauti našeho desetiletí necestují kolem světa za 80 dní, ale za pouhých 86 minut. Chtěli-li bychom zde předpovídat jednotlivé etapy a časové možnosti příprav fantastické cesty vesmírem, zjistili bychom, že bude patrně uskutečnitelná za kratší dobu, než jakou vyžadoval vývoj od verneovské cesty kolem světa za 80 dní k bleskovému šestaosmdesátiminutovému obletu. Nenechme se však spoutat příliš úzkými časovými hranicemi — předpokládejme, že naše kosmická loď opustí Zemi na cestě ke vzdálenému, cizímu slunci teprve za 150 let…
Napsat tuto knihu byl stejně odvážný čin, jako ji číst. Vědci ji zařadí jako utopii na index knih, o nichž lépe nemluvit, protože se její názory a důkazy nehodí do pracně slepené mozaiky zkostnatělé školní moudrosti. Laikové, zneklidňovaní i ve spánku vidinami budoucnosti, se stáhnou do ulity dobře známého světa před možností, ba dokonce pravděpodobností, že naše minulost je ještě záhadnější, smělejší a tajuplnější než všechny úvahy o budoucnosti.
Taky to pravda není, protože zlaté rouno byla kůže zcela zvláštní, s překvapivými vlastnostmi: Uměla totiž létat! Pověst praví, že Frixos, syn krále Athamanta, měl nesmírně zlou macechu, která mu připravila velké trápení. Aby se ho zbavil, unesla ho spolu s Frixovou sestrou jejich vlastní matka. Posadila obě děti na zlatou kožešinu z okřídleného skopce, kterou jí posel bohů Hermes údajně kdysi daroval. Na kůži tohoto zázračného zvířete letěli oba sourozenci vzduchem nad zemí i nad vodou a přistáli nakonec v Aie, hlavním městě Kolchidy. To byla říše na nejzazším konci Černého moře. Král Kolchidy je líčen jako věrolomný a prchlivý tyran, který si kůži z „létajícího skopce“ nehodlal už nikdy dát vzít. Zlaté rouno nechal pevně přibít na strom, aby nemohlo odletět. Navíc byl jako hlídač služebně angažován drak, který dštil oheň a „nikdy nespal“.
kp.ru | Trhlina so šírkou 100 metrov a dĺžkou 3 km sa objavila počas týchto dní na juhu Peru, v blízkosti Huacullani v provincii Chucuito v Puno, neďaleko jazera Titicaca. Prasklina sa objavila náhle. Zem akoby doslova pukla - veľké kusy zeme sú roztrúsené doďaleka. Rodina, ktorá sa nachádzala na území anomálie bez stopy zmizla. Puklinu nemožno spojiť so zemetrasením, pretože nebola žiadna seizmická aktivita.
