Mezi největší záhady minulosti patří znalosti a technické poznatky nacházené u civilizací, které by je podle představ současných historiků mít vůbec neměly. Jsou v pověstech a mýtech, ale často i v depozitářích muzeí - jenže oficiální věda se k nim raději moc nezná. Buď je označí za rituální předměty, nebo je ignoruje úplně. Obzvlášť neobvyklou povahu má tisíce let staré čínské učení, v němž je zakódován princip moderních digitálních počítačů.
Kalifornská Mount Shasta bola odpradávna námetom pre vznik neobvykle veľkého množstva mýtov a legiend. Predovšetkým sa v nich často hovorí o tom, že sa pod jeho vrcholmi ukrýva tajné mesto. V niektorých príbehoch je už toto mesto opustené, zatiaľ čo v iných je obývané technologicky vyspelou spoločnosťou ľudských bytostí.
„Co tam ten měsíc u všech čertů dělá? Na to, aby byl pravým měsícem planety Země, je moc daleko, a na to, aby byl v zajetí gravitačního pole Země, je moc velký. Je velmi málo pravděpodobné, ba téměř neuvěřitelné, že někdy nastaly takové podmínky, aby Měsíc zaujal téměř kruhovou dráhu kolem Země … Ale když Měsíc není ani pravým satelitem Země ani v zajetí jejího gravitačního pole, čím potom je?“
Isaac Asimov, „Asimov o astronomii“, Doubleday, 1974; Mercury Press 1963; též citováno v knize Don Wilson: Naše tajemná kosmická loď Měsíc (1975)
V chorvatské jeskyni Siničič se speleologům před několika lety podařilo proniknout do dosud neprobádaných prostor, kde objevili do skalní stěny vyrytý nápis údajně starý 11 500 let. Tedy z časů, kdy podle oficiální vědy chyběla do vynálezu písma celá tisíciletí - ale kdy podle Platóna zanikla Atlantida. Tvrdí to alespoň článek od Gorana Matejiče z internetového magazínu Kameleon. Chorvatský text působil poměrně seriózně, proto jsem se o záležitost začal zajímat blíž. Na počátku vznikl krátký komentovaný výtah i s odkazem na chorvatsky psaný originál, záhy se ale ukázalo, že je nutné jej doplnit o údaje z jiných zdrojů, které rovněž uvádím.
Termín „neurčitelný artefakt“ používají někteří archeologové při nálezu věcí, které v dané historické době nemají co dělat. Objevy tohoto typu jsou hlášeny z celého světa a s jejich určením mají problém i renomovaní vědci. Do tohoto „soudku“ patří také kovová nádoba, která se vyloupla z kamene po odstřelu skály v Dorchesteru ve státě Massachusetts v USA v roce 1852. Nikdo dodnes nedokázal vysvětlit, jak se toto umělecké dílo mohlo stát součástí skály, která byla přes 500 miliónů let neporušená.
Na dni, kdy Kryštof Kolumbus objevil Ameriku, zdánlivě není nic záhadného: podle učebnic prostě 12. října 1492 spatřil zemi, která se později ukázala být novým kontinentem. Ve skutečnosti se tak ale stalo za velmi podivných okolností. Datum, které je považováno za symbolický počátek novověku, předznamenalo záhadné světlo, o jehož podstatě jedni vedou spory, zatímco jiní tuto událost raději mlčky přehlížejí. A přece Kolumbovy deníky mluví jasně…
V předcházejícím článku jsem na konci zmínil Darwina a fantomovou předlohu. Moje představa o předloze, do jejíž podoby vyrůstá každý živý organismus, vychází převážně z knih Taťjány a Vitalije Tichoplavových, kteří dávali do kupy poznatky především ruských vědců zabývajících i nehmotnými složkami vesmíru i nás lidí, a dále z konverzací s Petrem, který má na vzniku tohoto článku mamutí podíl. Vše napsané, stejně jako vždy, považujte pouze za úvahu a názor.
Pyramidy jsou monumentální kamenné stavby, které nacházíme takřka po celém světě. Není divu, že o tom, k čemu tyto gigantické hory kamene vlastně sloužily, dodnes vědou spory vědci na celém světě. Pyramidy můžeme vidět takřka po celém světě - například v Mexiku, v Číně, v Austrálii, - a samozřejmě v Egyptě. Egypt byl vždy místem, které je naplněno záhadami. Prvotní názor, že pyramidy byly stavěny jen pro to, aby sloužily náboženským obřadům a představovaly pouze místo posledního odpočinku faraonů, se ve světle nejnovějších poznatků ukazuje jako mylný.
Vlabi nám dává opět možnost se důkladně zamyslet. A jako vždy, je to slušná porce informací :-) Děkuji. MichalB
Před časem jsem tu psala o takzvané Tisulské princezně. V dovětku k tomuto článku byl zmíněn i podobný a stejně tak utajovaný nález, tentokrát mužského rodu, o němž se mluví jako o Íránském princi nebo také mágu Rodamirovi.
Děkuji Vlabi za překlad alespoň pro mne velmi zajímavého článku. Nějak mě šimrá za krkem, když si říkám, zda to nesouvisí s nedávným článkem o předlohách organismu. :-)
Začátkem září 1969 v obci Ržavčik (Rusko, Tisulský okres, region Kemerovo) v místním uhelném dole došlo k unikátnímu archeologickému nálezu. V uhelné sloji, v hloubce více než 70 metrů pod zemí horník Karnaukov (následně zemřel pod koly motocyklu) našel dlouhý mramorový sarkofág, úžasně přesně a jemně opracovaný.
