Jistě není třeba nikomu představovat největší perlu amerického středozápadu, národní park Grand Canyon. Každoročně ho navštíví přes pět milionů turistů a tak by snad nikoho ani ve snu nenapadlo, že na tak frekventovaném místě může být ještě něco tajemného. Ovšem opak je pravdou pokud vezmeme v úvahu, že většina z těchto návštěvníků stráví v parku průměrně tři hodiny a to na několika vyhlídkách především na jižní straně (South rim). Další skutečností je, že obrovská část území je nepřístupná, velice málo prozkoumaná a na některé lokality je dokonce “zakázaný“ vstup jak pro turisty, tak i pro samotné zaměstnance parku. No a nakonec nelze přehlédnout také fakt, že po stovky let zde mají svou posvátnou půdu indiánské kmeny, a to i v dnešní době.
Je to ďalší skvelý článok, ktorý poukazuje na to, že o tom, čo sa nám deje pod nohami, nemáme ani šajn!
Mohli bychom strávit celé hodiny nad tímto tématem, ale nepovažuji to za nutné, protože čtenáři jistě ví sami, jak se věci mají. Rád bych místo toho zmínil další momenty, které mě v dokumentu zaujaly. Velikonoční ostrov je dodnes také velice zajímavá destinace a přestože má svá tajemství, není jej nutně potřeba spojovat s mimozemšťany. Opět zde narážíme na stejnou záležitost. Mnoho pokusů již bylo provedeno o přemístění soch Moai a některé z nich i celkem přesvědčivé, takže by se zdálo, že domorodci věděli jak s nimi pohybovat.
Při stavebních pracích prováděných nedaleko Bogoty byl objeven podivný předmět. Na první pohled vypadal tak cizorodě, že ani v muzeích si s ním nevěděli rady, protože se nedal dost dobře přiřadit k žádné dosud známé historické epoše. Proto se tohoto artefaktu nebo spíše tabulky ujal jeden z místních hledačů pokladů a odnesl ji profesoru Jaime Gutierrezovi Legovi, známému sběrateli předmětů z předkolumbijské doby, který ji od něho odkoupil.
„Od této chvíle téměř musíte žít dvojím životem. Budete muset platit své účty, normálně pracovat, atd., jakoby se k ničemu neschylovalo, a současně se na to připravovat ve své mysli."