Keď vo svojom živote dosiahneme určitého stupňa zrelosti, je prirodzené, že sa pozrieme naspäť a pripomenieme si určité udalosti, ktoré buď zmenili smer nášho života, alebo na nás mali iný hlboký dopad. Mne sa jedna z takých príhod stala v ôsmich rokoch. Moja mama, česť jej pamiatke, sa vždy starala o to, aby k nám domov chodili dva skvelé časopisy plné obrázkov a fotografií – Life a National Geographic.


Avanturínem, jako většinou zelených kamenů, navazujeme těsné spojení s přírodou, s její oživující přírodou, s její oživující energií. S jeho podporou se naladíme na její vlny a otevřeme tak svou duší její prosté kráse. V centru srdce, kde je jeho vliv nejpříznivější, tiší naše nadměrné emoce a rozčílení. Rozsévá tichou radost a klid. Jeho zelený třpyt prozáří každý problém, rozloží nezdravé myšlenky a s nimi úzce spojené negativní pocity, které zase ovlivní i naše jednání. V napjatých a neklidných dobách nám vrátí ztracenou naději a poskytne vnitřní, vnějšími skutečnostmi nerušený klid.
Jak člověk rozšiřuje své vědomí tím, že získává zkušenosti s různými „těly" své existence, ztotožňuje se postupně s inteligencí všech říší, které postupně ovlivňují v určitém období jeho způsob jednání.
Zákon odpustenia je duchovným "zákonom" ak čelíme zdravotným problémom, potom naším problémom je často odpustenie. Ak sa chceme vyliečiť, musíme druhým odpustiť. Bez odpustenia nemôžeme očakávať, že naše uzdravenie bude permanentného rázu. Je prekvapujúce, koľko ľudí sa snaží uzdraviť, bez toho že by sa predtým snažili zbaviť emócií, ktoré ich chorobu spôsobili. Zdravie nemôže prebývať v tele, ktoré je plné jedov vytvorených neschopnosťou odpúšťať.
„Posláním legend je sdělovat pravdy, které nelze říkat přímo.“ Poselství vyspělé civilizace Zlatého věku pro období přípravy na nový Zlatý věk. Napínavý, dějově bohatý příběh pátrání po klíči k rozluštění záhady tajemného Dagad Trikonu, v němž se důmyslně prolíná rovina reality a fantazie, současnost a minulost, je příběhem odvěkého boje dobra a zla, příběhem putování zvídavých duší za nejvyšší Pravdou, dosažením vlastního Já.
"U nás je Štědrý den vždycky samé vzpomínání, vzdychání a div, že to nekončí pláčem," povídal můj otec, "a já bych chtěl jednou Štědrý večer plný legrace, křiku a smíchu. Plno dětí kolem a tak vůbec."
Když před více než padesáti lety Edwin C. Barnes seskočil z nákladního vlaku v Orange v New Jersey, vypadal možná jako pobuda, ale myšlenky měl královské. Cestou od železniční tratě do kanceláře Thomase A. Edisona pracovala jeho mysl na plné obrátky. Viděl sám sebe, jak stojí před Edisonem. Slyšel se, jak Edisona žádá o možnost naplnit svou palčivou životní touhu a stát se obchodním společníkem velkého vynálezce.