Virtuálna púť par excellence!
Ciele expedície sa neobmedzia len na získanie poznatkov, ktoré potom umožnia lepšie pochopiť svet, ale aj k pochopeniu celého radu medicínskych aspektov, nevyhnutných na vypracovanie nových metód v liečbe ľudí.
Většina dějepisců se shoduje v tom, že ten, kdo postavil pyramidy, byl Saurid Ibn Salhouk, král Egypta, jenž žil tři sta let před potopou. Příčina toho byla, že viděl ve snu, že se celá Země přetočila i se všemi svými obyvateli, muži leželi na svých tvářích a z nebe padaly hvězdy, s hrozivým rachotem narážejíce jedna do druhé; a byv tím znepokojen, nejdříve to skrýval. Potom viděl hvězdy-stálice padat dolů k zemi v podobě bílých ptáků, uchvacujíce lidí, odnášeje je mezi dvě velké hory; a tyto hory se následně za nimi zavřely a ty zářící hvězdy potemněly.
Sto tisíc otroků táhlo několikatunové bloky přes poušť. Komplikovaná soustava kladek a výtahů zvedala každý ručně opracovaný kámen na své místo. To je historický obraz stavby starověkých egyptských pyramid. Co když ale Egypťané používali snazší a efektivnější metody? Nedávné teorie a vědecké důkazy naznačují, že lidé vyráběli betonové bloky na místě pro konstrukci vnější vrstvy pyramid. Proto všechno, co jste si mysleli, že víte o vzniku pyramid, je pravděpodobně chybné.
24 hodin po svém jmenování novým egyptským ministrem starožitností, odhaluje Mohamed Ibrahim Aly svou strategii jak vylepšit archeologii. Nový generální ředitel Supreme Council of Antiquities Mohamed Ibrahim Aly zmapoval nový plán jak ochránit více egyptských památek, zlepšit existující archeologickou práci, aktualizovat dovednosti archeologů a obnovit projekty, které byly pozastaveny.
V hrobce starověkého egyptského architekta byl nalezen bizarní objekt. Více než 100 let chátral, zatímco archeologové debatovali o jeho funkci. V současnosti se objevila první teorie, že je to první známý úhloměr na světě. Zajímavý návrh – který nenadchnul archeology – je založen na číslech zakódovaných na jeho povrchu.
Zapomenutá velkoměsta, která kdysi byla hlavními městy země. Pravděpodobně je to dáno souhrou několika příčin: ty většinou nevzhledné stěny z nepálených cihel skrývají dramatickou historii teprve výkladem egyptologa… na řadě míst pracují archeologické expedice, kterým je podle egyptských zákonů zaručen klid na práci… podstatné je i bezpečnostní hledisko, na žádné z míst jsme se nedostali bez silného vojenského doprovodu. Ale jsou to místa, která stojí za to. Zvlášť s výkladem prof. Miroslava Vernera, který je nepochybně zasvěceným znalcem. V dokumentu navštívíme pravděpodobně nejstarší osídlené místo na údolí Nilu, kam přišli Sahařané už v 5. tisíciletí př. n. l., v době, kdy jim v původní domovině vyschly zdroje vody.
Do Abu Simbelu na jižní hranici Egypta lze doletět z Luxoru za hodinu, dojet autem za čtyři hodiny nebo lodí za tři dny. Ta poslední varianta je samozřejmě nejpůsobivější: teprve na lodi si člověk uvědomí ty nekonečné vzdálenosti, neohraničenou moc faraonů, možná i jejich aroganci a neopakovatelnou sebestřednost. Jak jinak si vysvětlit ty kolosální chrámy hluboko v poušti? Prý jako hrozbu nepřátelům.
Navštívit slavné chrámy v Luxoru a v Karnaku, prohlédnout si některé z hrobek v Údolí králů ve středním Egyptě - není dnes žádný problém. Vidět ovšem tatáž místa v doprovodu zasvěceného znalce, jakým je prof. Miroslav Verner, dlouholetý ředitel Českého egyptologického ústavu a vedoucí českých vykopávek v Egyptě, je opravdu něco jiného. Ty památky jsou totiž otevřenou knihou historie, kterou umí číst málokdo. Navíc, díky němu byly před štábem České televize otevřeny všechny dveře. Stál s kamerou před kolekcí nádherných soch, které byly po tisíciletí zasypány pod podlahou chrámu v Luxoru, což se zatím nikomu nepodařilo. Byl v plísní postižené hrobce nejslavnějšího ze slavných faraonů Tutanchamona, kde se už víc než deset let nesmí fotografovat. Egyptské památky jsou přebohaté na tajemství a příběhy, každý nápis zde oslovuje z propasti času... Mnohé o tom vypráví cyklus televizních dokumentů z cyklu Nové objevy ve starém Egyptě.
O oázách v Západní egyptské pouští ještě nedávno věděli jen nadšení dobrodruzi a pár zasvěcených odborníků. Ještě tak patřilo k všeobecnému vzdělání, že Alexandr Makedonský po dobytí Egypta podnikl nebezpečnou cestu do oázy Síwa, aby vyslechl ve slavné věštírně názor orákula na svoji připravovanou korunovací faraonem.
Svět zbystřil pozornost až v okamžiku, kdy v polovině devadesátých let egyptští archeologové oznámili objev rozsáhlého pohřebiště tzv. zlatých mumií na ploše několika čtverečných kilometrů na 6 kilometru u oázy Bahreja. Tím byl dán startovací signál: celá pouštní oblast Egypta je netušenou pokladnicí archeologických objevů. A jak k tomu podotýká prof. Anthony Mills, kanadský vedoucí mezinárodního výzkumného týmu, „navíc památky jsou z velké části nevykradené a do značné míry i nepoškozené“. Čeští televizní dokumentaristé měli nedávno možnost některá z nejvýznamnějších míst v Západní egyptské poušti navštívit.
