Přibližně 150 let po ustanovení egyptologie jako akademické oblasti se stále zdá, že mezi vědci neexistuje žádná shoda o funkci Velké (Chufuovy) pyramidy v Gíze. Přesto bylo navrženo několik různých hypotéz. Na začátku výzkumu pyramidy se objevila hypotéza hrobky, s obecnou vírou hlásající, že pyramida měla primární funkci jako místo odpočinku druhého vládce čtvrté dynastie – Chufua.
V januári 1986 som sa po prvý krát prechádzal po planine v egyptskej Gíze. Nado mnou sa do výšky týčil zázrak reprezentujúci jednu z najväčších nevyriešených záhad histórie nášho druhu, monument, ktorý ma fascinoval odkedy som ho ako dieťa po prvý krát videl na obrázku. Stál som pred Veľkou pyramídou.
Ráno si ho dala zavolat. Udivilo ho to, měli se setkat až v chrámu. Stál před ní a prohlížel si ji. V plášti, který mu vnutil Šaj, než odcházel, mu bylo horko, ale nesundal si ho.
Byla mladá, mladší než předpokládal. Dívala se na něho a netvářila se spokojeně.
„Tak to jsi ty?“ řekla a sklonila se k němu. Dala pokyn, aby je nechali o samotě. Její sloužící odešli, ale Šaj zůstal stát na místě. Obrátila se k němu a znova na Achboinua: „Chci s tebou hovořit o samotě.“
Starovekí Egypťania si vysoko cenili magické praktiky a používali ich na rôzne účely takmer vo všetkých aspektoch života. Ich svetonázor nebol obmedzený len na to, čo sa dialo na zemi, ale aj vo vzdialených a neznámych ríšach, ktoré obývali démoni a bohovia. Ale náboženská revolúcia kráľa Achnatona so sebou priniesla obrovský zmätok do myslí obyvateľov, ktorí boli od nepamäti zvyknutí uctievať viacero božstiev.
Neletěl se starcem, ale s mužem, jehož pleť měla barvu bronzu. Byl větší než oni a jaksi mohutnější. Neletěli ve velkém ptáku, ale v něčem, co mělo lopatky, které se otáčely kolem. Dělalo to hluk, jako velký skarabeus. Vznášeli se nad údolím a pohybovali se kolem skal. Křičel na muže, když potřeboval, aby se k něčemu přiblížili či slétli níže. Byl tak zabraný do svého úkolu, že ztratil pojem o čase. Znova a znova létal dokola ve snaze zapamatovat si všechny detaily.
Snahy o studium esoterických tradic u kultur jako je starověký Egypt nebo Indie mohou být někdy složité, protože dochované důkazy nemusí vždy vést k definitivnímu výkladu. Ironií situace je, že ačkoliv většina z toho, co nám přišlo z těchto tradic, přežilo převážně protože to bylo původně vytvořeno z kamene, existuje poměrně málo věcí, které můžeme skutečně považovat za „vytesané do kamene.“ Situace je je ještě horší v místech jako starověká Čína, kde události, které se nastaly kolem roku 3000 př. n. l., jsou často známy především z textů, které byly zapsány až kolem roku 300 př. n. l. a tudíž nechávají prostor pro zdravou akademickou debatu. A tak je klíčovým úkolem pro badatele jako jsem já, najít způsoby jak pevně „ukotvit“ interpretace, které naše výzkumy vyžadují, abychom dělali.
“Chrisovu druhú knihu s názvom „Stratené technológie starovekého Egypta: Vyspelé strojárstvo v chrámoch Faraónov“ vydalo vydavateľstvo Inner Traditions – Bear&Company v júni roku 2010. V tejto knihe sa Chris sústreďuje na dôležitý aspekt svojho výskumu zameraného na výrobné schopnosti starovekých Egypťanov a prostredníctvom svojho inžinierskeho oka čitateľom odhaľuje predtým prehliadané vlastnosti egyptskej staviteľskej a výrobnej „mágie“.”
Z této lekce měl vždy špatný pocit. Nauka o kamenech mu nešla. Připadal si jako hlupák. V ruce kámen, studený a tvrdý. Položil ho před sebe a do ruky vzal další. Lišil se barvou, velikostí i strukturou, ale co s tím dělat dál, to nevěděl. Pak uslyšel za sebou kroky. Otočil se. Otočil se se strachem, učitel byl přísný.
Kráčela pomalu k němu a holí sledovala místo před sebou. Našlapovala tiše, i když její chůze postrádala onu jistotu vidoucích. Vstal a šel k ní. Srdce mu začalo bušit na poplach, kolem žaludku měl divný pocit, který zneklidňoval – příjemný i nepříjemný. Chytil ji za ruku.
“Črty Ramzesovej tváre dokazujú, že v jej vzhľade bol využitý geometrický protokol. Je vidieť, že jemné obrysy tváre na jednej strane sa presne zhodujú s obrysmi tváre na strane druhej, čo je výtvorom nástroja riadeného skôr strojovým zariadením než ľudskou rukou. Na tvári sa dajú rozoznať stopy po náradí a tiež chyby, ktoré sa museli ďalšou prácou opraviť, a tak sú niektoré črty až príliš zdôraznené. Všetky prvky Ramzesovej tváre sú svedectvom vyspelého náradia a metód, ktoré tvorcovia používali.”
Chris Dunn
