„Ano, slyšel jsem.“ řekl Meni a postavil se. Chvíli nervózně přecházel po místnosti a pak se k němu obrátil. „Nastal čas, abychom si promluvili.“ Počkal, až se Achboinu usadil, posadil se naproti němu. „Hutkaptah je velmi blízko severní země a situace není ještě pořád konsolidována, to víš. Neustále tam probíhají boje vedené Sanachtem. Ptahův Dům ti poskytne bezpečí, ale riziko tu je. Byl bych rád, kdyby s tebou jel někdo z našich.“
Nejen staří Egypťané znali ormus, tedy monoatomické zlato. Stejně tak i Mojžíš, Ježíš a templářští rytíři. Ačkoliv se jedná o zdánlivě velmi extravagantní tvrzení, přesto k němu existují zajímavé, byť poněkud kontroverzní důkazy. Nechceme se ubírat cestou forenzní analýzy, protože by to bylo příliš vědecké pro účely našeho internetového magazínu. Nicméně můžeme níže uvedená překvapivá fakta alespoň použít jako stručný úvod do historie užívání monoatomických prvků.
“Aby mohla pyramida produkovat světlo, jsou potřebné volné elektrony. K tomu byl použit vodík. Za účelem získání elektronů z vodíku mohou být elektrony natlakovány, vystaveny vysokému napětí nebo zasaženy elektromagnetickým zářením. Všechny tři procesy v pyramidě proběhly. Jakmile tlak vzduchu v podzemní komnatě vzrostl, byl vodík natlačen do Královniny komory a naplnil jižní a severní šachtu. Tyto šachty jsou zataraseny tzn. Gantenbrinkovými dveřmi, takže tam vodík také zůstal.”
