„Zajímavé! Poprvé vidím evropského vědce, který zná a upřímně věří možnosti sebekonzervace lidského těla - samádhi a také vážně hovoří o existenci Genofondu lidstva v hlubokém podzemí Himaláje a Tibetu," vzrušeně reagoval Ataman. „Pozoruhodné je i to, že se nepovyšujete a máte velmi uctivý vztah k našemu náboženství a našim zvykům a... dokonce nazýváte naše náboženství věděním předchozích civilizací, proneseným přes staletí."
Když jsme vycházeli z jednoho chrámu, potkali jsme člověka s dlouhými vlasy, oblečeného do exotického oděvu. Na čele měl nakreslen nějaký vzor. Pravou rukou nám ukazoval nějaké gesto, podobné tomu, které bylo ztvárněno na jedné ze soch Buddhů.
„Hej!" zvolal na nás hřmotně.
„Možná je to jogín," řekl naivně Ravil.
Představil jsem si v duchu obrovské Město Bohů, které napříč měří přes 50 km a které se skládá z mnoha různých pyramid, monumentů a zrcadel Času. Představil jsem si, že všechny z nich jsou navíc vícevrstvé, a uvědomil si, že v tomto areálu může být skutečně zakódován celý pozemský život, který byl kdysi stvořen (znovu?!) v celé jeho rozmanitosti a jednotě. Uvědomil jsem si, že nelze stvořit člověka... odděleně od všeho živého, protože... každá buňka se cítí být člověkem. Sáhl jsem do skříně, vytáhl mapu Města Bohů a začal ji zkoumat.
„Každý normální člověk, který nemá příznaky boha-samozvance, chápe, že náboženské nauky nevznikly z ničeho nic a že všudypřítomný pojem hřích, se kterým bojují všechna náboženství, má nějaký hluboký a velmi důležitý smysl. Věty typu „Příčinou Světové potopy byl hřích Atlanťanů." nebo „Kaj se ze svého hříchu." či „Nevpusť hřích do duše." se objevují ve všech esoterických a náboženských písemnostech. Copak je hřích tak strašný? Asi ano. Jinak by se na něj nekladl tak velký důraz."
Naša Zem je popretkávaná rozsiahlymi sieťami prírodných a neprírodných tunelov a jaskýň (vytvorenými človekom a mimozemšťanmi). Seizmické sonarové prístroje zistili to, čo teraz nazývame „Veľkou Cestou“, umiestnenú míle pod zemským povrchom. Je to gigantická, zemeguľu preklenujúca „stuha“ okolo Zeme, vytvorená sériou jaskýň.
Veľká je viera v Kráľovstvo podzemných ľudí. Sú chýry, že je to podzemná sieť jaskýň a tunelov pod celou Strednou Áziou, s mnohými priechodmi vyžarujúcimi z duchovnej osi Šambaly. Podľa populárnej viery existujú početné tajné podzemné priechody pod Indiou, ktorých vchody strážia elementáli, čo predpokladá tvar skál alebo iných prírodných znakov.
Hoci niektorí budú tvrdiť, že Šambala existuje len v našom srdci a mysli, sú takí, ktorých názor sa líši... Predstava, že Šambala je umiestnená v materiálnom svete, je pevne zakorenená v Tibetskej tradícii. Avšak názory na jej umiestnenie sa značne líšia.
"Nikdy sa necítiac celkom doma tu na úrovni zeme, naše duše vyburcujú neutíchajúce pocity zvnútra, posúvajúc nás vždy dopredu v životnom hľadaní iluzórnej Šambaly alebo toho, čo Západný svet nazýva El Dorado či Šangri La..."
Po ještě větším zhuštění těl lidí podobných přízrakům se objevili raní Lemuřané se vzrůstem okolo 20 metrů, kteří byli čtyřrucí a měli dva obličeje. Dvě ruce vpředu obhospodařovaly dvě oči, které viděly ve fyzickém světě a dvě ruce vzadu oko, které vidělo ve světě jemném. Raní Lemuřané už nemohli procházet skrze stěny, ale s pomocí čtyř rukou mohli provádět aktivní činy ve fyzickém světě.
Všichni dobře znají pojem karmy, tj. jakýchsi „stop", otisků, které zůstávají v duchu z minulých životů. Duch, procházející pozemskou etapu života ve fyzickém světě, se může zdokonalovat, ale může i degradovat. Dobré myšlenky, úspěchy vědy a vynálezy zdokonalují ducha a zlé myšlenky, pýcha a nečinnost vedou k degradaci. Tím se člověk odlišuje od zvířat, jeho myšlenkový aparát je povolán ke zdokonalování ducha (vkládat do něj co nejvíce tvořivých informací) a tím i ke zdokonalování formy života v jemném světě. Jinými slovy řečeno, člověk je fyzické dítě života v jemném světě, je povolán přes fyzický svět napomáhat progresu ve světě jemném. Proto byl stvořen.
