Z KOHO JSME VZNIKLI? časť šiesta

Všichni dobře znají pojem karmy, tj. jakýchsi „stop", otisků, které zůstávají v duchu z minulých životů. Duch, procházející pozemskou etapu života ve fyzickém světě, se může zdokonalovat, ale může i degradovat. Dobré myšlenky, úspěchy vědy a vynálezy zdokonalují ducha a zlé myšlenky, pýcha a nečinnost vedou k degradaci. Tím se člověk odlišuje od zvířat, jeho myšlenkový aparát je povolán ke zdokonalování ducha (vkládat do něj co nejvíce tvořivých informací) a tím i ke zdokonalování formy života v jemném světě. Jinými slovy řečeno, člověk je fyzické dítě života v jemném světě, je povolán přes fyzický svět napomáhat progresu ve světě jemném. Proto byl stvořen.

Historie lidstva na Zemi II

Není pochyb, že forma života v jemném světě (Onen svět) svou úrovní značně převyšuje život ve fyzickém světě. Potvrzením toho je nesmrtelnost ducha. Pokud by lidské tělo mohlo žít nikoliv 70-80 let, ale 1000-2000 let a více, vznikalo by více možností zdokonalování ducha skrze svět fyzický, protože proces opouštění jednoho těla a vtělování do jiného těla je spojen s dlouhým rozumově málo aktivním obdobím (dětství, stáří). Proto rozvoj formy života ve fyzickém světě zřejmě jde a půjde cestou zvýšení délky života člověka. A skutečně, před několika staletími byla délka života 30-40 let a nyní je 70-80 let.

Jak dosáhnout prodloužení délky života? Odpověď na tuto otázku vypadat divně - cestou kultu dobra, lásky a znalostí. Mimochodem řečeno, všechna náboženství i avatar Saí Bába propagují právě toto. Na první hled nemají nekonečné rozhovory o lásce a dobru principiální význam, ale je v nich uložen veliký smysl. Onen svět funguje tak, že dobré myšlenky a znalosti napomáhají rozvoji torzních polí jemného světa a zlé myšlenky a nečinnost vedou k jejich degradaci. Časté střídání života a smrti je nutné k tomu, aby se tento egoistický a pyšný člověk změnil rychleji na jiného s nadějí na to, že po „trestu" ducha tohoto člověka na onom světě bude následující inkarnace lepší a člověk bude dobrotivější. Proto zřejmě mají vyprávění o pekle a ráji jakýsi reálný základ.

Očividně bylo před několika staletími v lidských vztazích celkově více (nekonečné války, upalování apod.) než nyní (války jsou řidší aj.). To také projevilo na průměrné délce života lidí, která se zvýšila. Roli však nehrají dobří jednotlivci, ale masová psychologie dobra a zla - takové jsou zákony onoho světa; cestou rychlého střídání života a smrti s následujícím „potrestáním zlého ducha" se onen svět chrání před ničivým vlivem negativní psychické energie.

Nicméně vzniká dojem, že ve světě probíhá proces zvětšování „masového dobra", v souvislosti s čímž dochází ke zvětšení průměrné délky života člověka.

Myslím si, že nejrozvinutější civilizace na Zemi, civilizace Lemuřanů, mající velmi dlouhé období rozvoje, šla cestou pokroku především proto, že v útrobách lemurské civilizace převažovalo dobro a vědění. Proto průměrná délka života Lemuřanů dosahovala podle mého názoru 1000, 2000 a více let. „Masová čistota a dobrota" Lemuřanů umožnila onomu světu prodloužit délku jejich života, což zase (zároveň s tím) bylo zcela účelné, protože během delšího života se může lépe zdokonalovat duch.

Jak už víme, plné osvobození od negativní psychické energie je hlavní podmínkou pro vstupování do hlubokého samádhi, při kterém se člověk stává prakticky nesmrtelným. Avšak při pasivním samádhi (zkamenělý stav těla) neprobíhá intenzivní zdokonalování ducha tohoto člověka, protože tělo není aktivní. Při aktivním samádhi (adepti žijící 200, 300, 1000 a více let, jimž se neustále obnovují buňky organizmu) probíhá zřejmě intenzivnější zdokonalování ducha, ale přesto asi v menší míře, než tomu bylo u Lemuřanů.

Vrcholem antropogeneze jsou podle našeho názoru technologičtí Lemuřané Šambaly a Agharty, kteří dosáhli téměř nesmrtelnosti především díky čistotě svých úmyslů a vysoké aktivitě v získávání znalostí. Tím, že vedou aktivní život na vysoké úrovni ve fyzickém světě, vnášejí ohromný přínos do zdokonalování ducha a celého onoho světa celkově. Šambala a Agharta nebyly vytvořeny zbytečně především z nejlepších představitelů civilizace Lemuřanů, nejrozvinutější civilizace na Zemi. Vzniká dojem, že Vyšší rozum předvídal, že následující civilizace na Zemi nedosáhnou úrovně Lemuřanů, proto napomohl vytvoření systému paralelního podzemního života na Zemi, aby zachoval a rozvinul úspěchy lemurské civilizace.

Ideálem a cílem antropogeneze je, jak se mi zdá, dosažení úrovně Šambaly celým lidstvem.

A nyní si dovolím krátce se pozastavit u chronologického rozvoje lidstva na Zemi.

Můžeme vyčlenit několik období v rozvoji lidstva, a to především období lidí podobných andělům a přízrakům, období Lemuřanů, období Atlanťanů a období lidí naší civilizace.

Období lidí podobných andělům a přízrakům

Před mnoha miliony let se na Zemi díky zhuštění ducha objevila stvoření podobná andělům, která dosahovala výšky 60 a více metrů. Tyto bytosti podobné andělům byly ještě natolik nehmotné, že mohly volně procházet skrze stěny a jiné překážky. Příroda (rostliny, zvířata) ještě také neměla těla tak hustá jako dnes. U těchto lidí už byl nicméně zformován nehmotný genetický aparát, který dával možnost reprodukce sobě podobných cestou pučení a dělení.

Lidé podobní andělům žili podle zákonů jemného světa a byli s ním napřímo spojeni. Ale něco měnit a vyrábět ve značně hustším fyzickém světě pro ně bylo ještě obtížné. Proto zdokonalování ducha, přímo spojené s činností člověka, probíhalo v malém měřítku.

Období lidí podobných andělům můžeme nazvat kojeneckým věkem, kdy onen svět podporoval lidi podobné andělům, kteří se objevili na Zemi, avšak za svou podporu nedostával prakticky nic na oplátku.

V procesu evoluce došlo postupně k zhušťování a zmenšováni rozměrů fyzického těla člověka a z lidí podobných andělům (první rasa) vznikli lidé podobní přízrakům (druhá rasa). Lidé podobní přízrakům měli jedno kyklopské oko, které vidělo v jemném světě, rozmnožovali se pučením a dělením, mohli procházet skrze pevnější hmotu, ale už mohli ve fyzickém světě konat nějaké práce, zatím s použitím energie jemného světa (vliv na gravitaci pro přenos břemen aj.). Počátek aktivní činnosti lidí podobných přízrakům ve fyzickém světě už začal dávat první plody v oblasti zdokonalování ducha na onom světě; lidstvo z kojeneckého období začalo přecházet na dětské. (Je možné, že některé formy života charakteru přízraků se nerozvíjely směrem zhušťování a zachovaly se dosud v původní formě. Tím můžeme vysvětlit fenomén oblud, duchů, atd.)

Největší přínos z činnosti lidí však měl onen svět v období lemurské civilizace.

Ernst Muldašev

Z ruského originálu preložila RNDr. Věra Vachalcová, vydalo TML v roku 2010

KNIHU môžete zakúpiť i na tejto adrese

Ďalšie časti postupne nájdete na tejto adrese.

Ernst Rifgatovič Muldašev: doktor medicíny, profesor, ředitel Všeruského centra oční a plastické chirurgie (Ufa), chirurg vyššího stupně, čestný konzultant Luisvillské univerzity (USA), mezinárodní člen Americké akademie oftalmologie, diplomovaný oftalmolog Mexika, člen Mezinárodní akademie věd, mistr sportu ve sportovní turistice, trojnásobný mistr SSSR.
E. R. Muldašev je vynálezcem chirurgického biomateriálu Alloplant, s jehož pomocí bylo umožněno léčit nemoci, které se pokládaly za beznadějné (atrofie očního nervu, diabetická retinopatie, pigmentový retinit aj.). Vynález Alloplantu otevřel možnosti pro regenerativní chirurgii zaměřenou na pěstování vlastních lidských tkání.

E. R. Muldašev je ruský vědec světového jména. Rozpracoval více než 70 postupů nových očních a plastických operací, zavedl do výroby 58 druhů biomateriálu. Publikoval okolo 300 vědeckých prací v ruském a zahraničním tisku, získal 52 patentů v Rusku, USA, Německu, Francii, Švýcarsku a Itálii. Jeho práce byly oceněny zlatými medailemi na mezinárodních výstavách. Přednášel a prováděl ukázkově operace ve 40 zemích světa. Každoročně provádí 300-400 složitých operací.

Zájem vědce o problematiku původu lidstva není náhodný. E. R. Muldašev jako vědec se širokým obzorem začal chápat medicínský problém lidské energetiky ve filozofickém a všelidském plánu, což nakonec vyústilo ve vědecký výzkum problematiky tajemného původu lidstva. Z tohoto filozofického a senzačního pojednání udělal přímě praktické závěry, které vyústily do nových metod léčení.

E. R. Muldašev má originální myšlení a umí prostým a dostupným jazykem vykládat vědecké problémy. Čtenáři předkládaná kniha „Z koho jsme vznikli?" je napsána v poutavém stylu, přestože je svou podstatou hluboce vědecká. Kniha je zajímavá jak pro široký okruh čtenářů, tak pro odborníky.

R. T. Nigmatulin
profesor, doktor medicíny