Psychológia

Pokud jde o představy týkající se naší vlastní budoucnosti, jsme většinou optimisté. Náš přirozený optimismus nás ale čas od času může vést k některým škodlivým rozhodnutím. Kognitivním a sociálním psychologům se už dávno podařilo prokázat, že většina z nás vidí svou vlastní budoucnost veskrze optimisticky. Klasikou se stal například první experiment ze studie Unrealistic Optimism About Future Life Events amerického psychologa Neila D. Weinsteina, která vyšla v roce 1980 na stránkách časopisu Journal of Personality and Social Psychology.

Stále častěji slyšíme, čteme (a píšeme) o síle přítomného okamžiku, o takřka zázračné schopnosti být tady a teď. Povědomí o všímavosti, anglicky mindfulness, se v poslední době začíná opravdu nebývale rozšiřovat. Málokdo ale ví, jak tuto schopnost prakticky rozvíjet. Pojďme se to naučit.

Při svém pokusu „mluvit delfínsky“ Jack Kassewitz ze SpeakDolphin.com, sídlící v Miami na Floridě, navrhl experiment, v jehož rámci nahrál delfíní echolokační zvuky odražené od potopených předmětů, včetně plastové krychle, kačera a květináče. Řeč vyspělých civilizací má skutečně schopnost vytvářet v mozku určité velmi přesně definované obrazy a obrazce.

Vypadá to skoro jako svatý grál reklamy: stačí vložit do filmu nebo televizního záběru políčko s nějakým příkazem a divák udělá, co po něm chcete - i navzdory tomu, že ten obraz se mihl tak rychle, že ho ani nemohl zaznamenat. Říká se tomu podprahové vnímání (subliminal stimuli) a názory na účinnost metody se diametrálně liší. Zatímco jedni věří, že jde o mocný nástroj reklamy a propagandy, nebo dokonce jeden z prostředků jímž elity ovládají svět, jiní tvrdí, že to funguje jen omezeně a za určitých okolností, nebo dokonce vůbec ne.

NaturalNews | Po několika zajímavých reakcích čtenářů na původní článek sedm triků (http://www.miesta.net/clanok/psychologia/7-triku-kterymi-vas-mozek-klame) je zde dalších sedm triků, kterými vás váš mozek klame. Pozor na předpoklad, že ať už je důvod jakýkoliv, tak se tomu nevyhnete a váš mozek vás neoklame.

NaturalNews | My všichni chceme věřit, že je těžké nás oklamat. Problém je, že i když nejste tak naivní, tak váš mozek stále pracuje určitým způsobem – vytváří asociace, které vytváří zranitelnost vůči snadnému oklamání. Dá to práci se vymanit z přirozených domněnek, u kterých se předpokládá, že pochází z kulturních podmínek. Dostat se za ně je jistě něco, co stojí za to udělat. Zde je sedm běžných předpokladů, kterým spousta mozků jednoduše nedokáže odolat.

Násilí a nátlak jsou projevy strachu a slouží k manipulaci, ovládání a likvidaci těch, kdo někomu překáží, dluží, stojí v cestě, slouží k manifestaci něčí síly, nenávisti, odporu, zneužívání. Při násilí je využita fyzická síla a převaha, nebo zbraně s cílem zastrašit či zabít. Nátlak je totéž, jde však o využití síly psychické a má za cíl ovládnout a manipulovat, může mít za následek i likvidaci oběti, neboť poškozuje dušení a fyzické zdraví.

Stále se setkávám s lidmi, kteří neumějí říci "ne" a nedokážou odmítnout požadavky svého okolí. Byli vychováni k tomu, aby všem vyhověli, a výsledkem je pak neustálé zklamání, neboť všem se vyhovět nedá. Jejich pozornost je zaměřena na ostatní lidi a stále se snaží plnit jejich očekávání. Pak nezbývá energie ani čas na soustředění na sebe a své vlastní přání a potřeby. Zapomínají na to, že mají zodpovědnost pouze za sebe a marně si chtějí vysloužit lásku a uznání od druhých za cenu sebeobětování.

Naše vjemy vypovídají o stavu našeho vědomí a o stavu našeho mozku. Mozek s klidným limbickým systémem a klidnými emočními centry produkuje racionálnější úvahy, než mozek s nadměrně aktivním limbickým systémem, který má sklon k úzkosti a depresím. Zvýšená činnost levé hemisféry bývá spojována se šťastnými a optimistickými vjemy, zatímco nadměrně aktivní pravá hemisféra (nebo nedostatečně aktivní levá hemisféra) souvisí se strachem a negativním myšlením. Jak pracuje náš mozek, tak vnímáme své okolí.

"Nová biologie" vyvrací mnoho zastaralých názorů, které v nás přetrvávají z pohledu psychologie, fyziologie a spirituality. Od chvíle, kdy byla popsána struktura DNA, dostavilo se tzv. genetické paradigma, jež začíná ovlivňovat každou fázi našich životů. Když začal být velký počet nemocí přisuzován genům, zděděným od našich rodičů, vznikla nám tak nová záminka pro naše úzkosti.

Stránky

Odoberať Psychológia