Než budeme pokračovat, zase malé zopakování: Pompeje, město rozkládající se v seismicky a vulkanicky velmi neklidné oblasti, prodělaly za dobu své existence celou řadu větších či menších poškození. Velmi destruktivní bylo například zemětřesení v roce 63, podepsala se na nich i erupce Vesuvu v roce 79. Vždy však byly obnoveny. Konec nastal až v roce 1631. Město zasáhla série zemětřesení, převalila se přes něj vlna pyroklastických plynů a na závěr bylo spolu se svými obyvateli zasypáno popelem a vulkanickým materiálem do výše několika metrů. Vzhledem k velké devastaci celého širokého okolí došlo k tomu, že se na ně postupně zapomnělo. Znovuobjeveny byly až o sto let později, kdy v roce 1748 začal první "archeologický" průzkum. Z nějakého důvodu se však začalo tradovat, že město tu leží zapomenuto nikoli od katastrofické erupce Vesuvu v roce 1631, ale už od roku 79. Proč? Náhoda, anebo promyšlená mystifikace?
Než budeme pokračovat, udělejme si jen tak pro pořádek časovou rekapitulaci: podle oficiální historie byly Pompeje zničeny v roce 79 našeho letopočtu a "znovuobjeveny" kolem roku 1748 (kdy zde začaly víceméně chaotické vykopávky, které by bylo přesnější nazvat drancováním). V době mezi těmito dvěma daty - celých 1669 - údajně nebyly. A teď jedeme dál.
Hodnotiť jeho dielo mi príde ako neúctivé. Zároveň by som však rád vyzdvihol kvality v ňom obsiahnuté a ocenil tak dary, ktorých sa mi štúdiom jeho kníh dostalo. Vôbec sa nečudujem, že ho „znalci“ považujú za podvodníka – nezabúdajme, že časť ľudí takto onálepkovala dokonca i Madam Blavatskú a samotný Ježiš bol pre niektorých „žrút a pijan vína“! Som si istý, že takéto vyhlásenia dávajú vizitku len ich autorom a v žiadnom prípade sa nedotýkajú duchovnej veľkosti spomínaných, i keď by neprajníci iste radi.
Vyjedete-li z Neapole směrem na jih, ocitnete se po pár kilometrech ve městečku Tore del Greco, kde si na fasádě jednoho z domů - "Vily faraona Mennella" - třeba všimnete starého památníku. Řeknete si - žádná paráda, jedeme dál. Ale vydržte a přečtěte si, co stojí napsáno na mramorových deskách - tedy pokud umíte latinsky. Zjistíte totiž, že památník byl věnován obětem katastrofické erupce Vesuvu v roce 1631.
Zjistit, která pyramida byla postavena jako první, je stejný problém, jak dokázat jestli bylo dřív vejce, nebo slepice.
V dochovaných materiálech ze Staré faraonské říše se nachází řada odkazů, které jsou přinejmenším zvláštní. Podle staroegyptských záznamů měl bůh Thovt, který byl pro Egypťany symbolem moudrosti a který učil lidi řeči, matematice, psaní, čtení, astronomii a technice, vystoupit v doprovodu osmi prabohů ze „zářivého kamene“ neb, jak jinak, než z „tajemného vejce.“
Ve svých minulých článcích věnovaných historii světa jsem se několikrát zmínil o Hyperborei. Pevnině, která se podle starověkých legend měla v dávné minulosti nacházet někde v oblastech severního ledového oceánu. Vedle Atlantidy v Atlantiku a země MU v Tichém oceánu měla představovat jednu z tří zaniklých pevnin.