Po ještě větším zhuštění těl lidí podobných přízrakům se objevili raní Lemuřané se vzrůstem okolo 20 metrů, kteří byli čtyřrucí a měli dva obličeje. Dvě ruce vpředu obhospodařovaly dvě oči, které viděly ve fyzickém světě a dvě ruce vzadu oko, které vidělo ve světě jemném. Raní Lemuřané už nemohli procházet skrze stěny, ale s pomocí čtyř rukou mohli provádět aktivní činy ve fyzickém světě.
Všichni dobře znají pojem karmy, tj. jakýchsi „stop", otisků, které zůstávají v duchu z minulých životů. Duch, procházející pozemskou etapu života ve fyzickém světě, se může zdokonalovat, ale může i degradovat. Dobré myšlenky, úspěchy vědy a vynálezy zdokonalují ducha a zlé myšlenky, pýcha a nečinnost vedou k degradaci. Tím se člověk odlišuje od zvířat, jeho myšlenkový aparát je povolán ke zdokonalování ducha (vkládat do něj co nejvíce tvořivých informací) a tím i ke zdokonalování formy života v jemném světě. Jinými slovy řečeno, člověk je fyzické dítě života v jemném světě, je povolán přes fyzický svět napomáhat progresu ve světě jemném. Proto byl stvořen.
V předchozích kapitolách jsem se u tohoto tématu periodicky zastavoval a uváděl jsem odkazy na různé zdroje: náboženství, údaje zasvěcenců (H. P. Blavatská http://www.miesta.net/h-p-blavatska, L. Rampa http://www.miesta.net/rubrika/lobsang-rampa aj.), informace získané od lámů a swámí aj. Proto snad už čtenář nabyl určitých představ o vzniku a rozvoji lidstva na Zemi. Také si samozřejmě povšiml, že tyto představy se zásadně liší od té historie lidstva, kterou nás učili ve škole. Ze všech zdrojů, které jsme analyzovali vyplývá, že člověk vznikl cestou zhuštění ducha, že na Zemi bylo pět ras (my jsme pátá), že každá následující rasa se objevuje v hlubinách předchozí a postupně ji nahrazuje.
O vodě a jejich vlastnostech jsme již uváděli spoustu článků s nejrůznějšími pohledy na záhady kolem ní. Nyní přinášíme nový názor na vodu od velice uznávaného ruského vědce světového jména, špičkového oftalmologa a nezaujatého badatele, zaměřeného na počátky lidstva na Zemi, jeho zániky a znovuzrozování. Jeho pohled na vodu, která jako jeden z pěti elementů (oheň, voda, vzduch, země a člověk) může mít stejný charakter jako člověk, je zcela průkopnický.
V předchozí kapitole jsem se pozastavil nad tím, že s pomocí oftalmogeometrie můžeme studovat lidské rasy. Otázka vzniku lidských ras je vůbec velice zajímavá. Proč se třeba lidé i v různých koutech naší planety navzájem odlišují? Závisí nějak proměnlivost lidského vzhledu na tom, v jaké části Země lidé žijí? Kde se nachází ohnisko prapůvodu lidstva? Z koho jsme vznikli?
Ciele expedície sa neobmedzia len na získanie poznatkov, ktoré potom umožnia lepšie pochopiť svet, ale aj k pochopeniu celého radu medicínskych aspektov, nevyhnutných na vypracovanie nových metód v liečbe ľudí.
V té době ke mně přišel hlavní gynekolog města Ufy. Výjimečná solidnost jeho zevnějšku nevzbuzovala pochybnosti: vysoký růst, krásné břicho, velký oválný obličej s mohutným plnovousem a vysoké čelo. Téměř současně s ním vešla do ordinace operační sestra Lena Voroninovová, krásná, milá, velmi malá dívka. Tváře hlavního gynekologa a Leny Voroninovové byly natolik odlišné, že jsem jim navrhl, aby se podrobili oftalmogeometrickému počítačovému fotografování jako pokusné osoby. „Jestliže jsou jejich tváře natolik rozdílné," pomyslel jsem si, „jak se asi liší jejich oči?"
Ernst Muldašev, doktor medicíny, profesor, generálny riaditeľ Centra očnej a plastickej chirurgie v Ufe, chirurg vyššieho stupňa, čestný konzultant Luisvillskej univerzity (USA), člen Americkej akadémie oftalmológie, diplomovaný oftalmológ Mexika. Organizuje vedecké expedície do Himalájí, Tibetu, Egypta a ďalších krajín, ktoré významne prehĺbili chápanie problémov regeneratívnej chirurgie vrátane senzačných objavov filozofického a historického významu.
Mám přítele. Jmenuje se Lobankov. Je ve své přirozenosti nesmělý, a proto během rozhovoru často klopí oči a dívá se na zem. Jednou, když jsem se stal bezděčným svědkem Jurova nepříjemného rozhovoru na téma svatba, všiml jsem si věty vyřčené jeho snoubenkou:
„Podívej se mi do očí, Juro! Proč klopíš oči, ty snad něco skrýváš?!" „Proč chce po Lobankovi, aby se jí podíval do očí?" napadlo mě najednou. „Zřejmě chce v jeho očích přečíst to, co neřekl slovy..."
Jsem typický vědec - výzkumník a celý můj život je zasvěcen bádání na poli struktur a biochemie lidských tkání s jejich následným využitím jako transplantátů v oční a plastické chirurgii. Nejsem nakloněn filozofii. Spatně snáším společnost lidí, kteří mají sklon k nadpozemským myšlenkám, senzibilitě, čarodějnictví a jiným zvláštnostem. Každoročně provádím 300-400 náročných operací a zvykl jsem si hodnotit výsledky vědeckých výzkumů podle jasných a konkrétních parametrů: ostrosti vidění, konfigurace obličeje atd. A navíc jsem produktem komunistické země a ať jsem to chtěl nebo ne, byl jsem vychováván propagandou k ateizmu a uctívání Lenina, i když jsem na komunistické ideály takřka nikdy upřímně nevěřil. Náboženství jsem nestudoval.
