Představil jsem si v duchu obrovské Město Bohů, které napříč měří přes 50 km a které se skládá z mnoha různých pyramid, monumentů a zrcadel Času. Představil jsem si, že všechny z nich jsou navíc vícevrstvé, a uvědomil si, že v tomto areálu může být skutečně zakódován celý pozemský život, který byl kdysi stvořen (znovu?!) v celé jeho rozmanitosti a jednotě. Uvědomil jsem si, že nelze stvořit člověka... odděleně od všeho živého, protože... každá buňka se cítí být člověkem. Sáhl jsem do skříně, vytáhl mapu Města Bohů a začal ji zkoumat.


„Každý normální člověk, který nemá příznaky boha-samozvance, chápe, že náboženské nauky nevznikly z ničeho nic a že všudypřítomný pojem hřích, se kterým bojují všechna náboženství, má nějaký hluboký a velmi důležitý smysl. Věty typu „Příčinou Světové potopy byl hřích Atlanťanů." nebo „Kaj se ze svého hříchu." či „Nevpusť hřích do duše." se objevují ve všech esoterických a náboženských písemnostech. Copak je hřích tak strašný? Asi ano. Jinak by se na něj nekladl tak velký důraz."