Když jsme vycházeli z jednoho chrámu, potkali jsme člověka s dlouhými vlasy, oblečeného do exotického oděvu. Na čele měl nakreslen nějaký vzor. Pravou rukou nám ukazoval nějaké gesto, podobné tomu, které bylo ztvárněno na jedné ze soch Buddhů.
„Hej!" zvolal na nás hřmotně.
„Možná je to jogín," řekl naivně Ravil.
„To je pseudojogín," ušklíbl se zkušený Selivěrstov.
Zastavil jsem se, ukázal jsem na jeho ruku a zeptal se:
„Co znamená to gesto?"
„Nebe," odpověděl pseudojogín.
Udělal jsem prsty nějakou kombinaci, ukázal ji pseodojogínovi a zeptal se: „A to?"
„Také nebe," odpověděl pseudojogín.
„Proč se mu pořád dokola motá nebe," pronesl nespokojeně Rafael Jusupov a vytvořil velmi složitou kombinaci z prstů obou rukou.
„To je také nebe," odpověděl opět pseudojogín.
„Hmm... ano," vyhrkl Selivěrstov a zalovil v tašce u pasu, lidově řečené ledvince, vytáhl rupii a podal ji pseudojogínovi. Potom také provedl složitou kombinaci z prstů a ukázal ji pseudojogínovi.
„To je nebe," odpověděl smutně pseudojogín.
Během prohlížení ornamentů v různých chrámech jsem se zamyslel nad tím, že nejsou postaveny nadarmo a mají nějakou funkci. Jakou? V zásadě jsem věděl o formotropnosti jemných energií, to jest o tom, že tyto energie závisí na formě hmotných objektů. Proto jsem předpokládal, že ornamenty v chrámech mají nějaký vliv nájemné energie. Možná, že ornamenty kolem sebe vinou druhy jemných energií, které člověk potřebuje, přesněji jeho duše, a koncentrují je v chrámu, kam lidé přicházejí, aby procítili blahodárný dech Boha.
O, jak je mnohotvárný jemný svět! Jak je grandiózní a protikladný! Aby nehmotný svět běsnil a byl plný vášně, vytvořil Bůh bílé a černé a donutil je bojovat mezi sebou, aby je přinutil k neustálému pohybu vpřed bez lítosti k slabým a pokládal na oltář lehkomyslné lidské životy ve jménu velikého pojmu - pokrok. Pro nás prosté pozemšťany je náruživost nehmotného Onoho světa neznámá, k nám přichází pouze její ozvěna. My, hmotní lidé, nejsme ještě schopni vydržet bouři těchto vášní. Nás ještě musí chránit, musí nás ještě oddělovat od černého a nespoutané negativního. Proto chodíme do chrámů, proto tam mlčíme a vstřebáváme do sebe kladné energie, které tam tancují nádherný tanec Dobra. Naše duše tam také zpívá a tancuje a nestará se o to, aby se každodenně, každou hodinu, každou vteřinu oddělovala od všudypřítomného černého. Tam, v chrámech, jsme pod ochranou, ochranou ornamentů, které byly vytvořeny jako důsledek obrovských vědeckých bádání pradávných vědců a které, byť v nedokonalé formě, se pro nás dochovaly přes staletí.
Všude jsem se vyptával na původ tvorby ornamentů a symbolů nepálských chrámů.
„Nevíme to," odpovídali nejčastěji mladí lámové. „Říká se, jsou tu odpradávna. Možná, že staří lámové to vědí."
Staří lámové se nad tou otázkou zamýšleli a pak začali uhýbat, chytrácky po nás pokukovali, a pokud k nám konečně získali důvěru, krátce a přesně odpovídali:
„Ornamenty a symboly jsou stvořeny Kailásem."
„Opravdu je stvořila sama hora?" zeptal jsem se. „Museli to vytvořit lidé, lidé posvátného Kailásu. Kde jsou? Žijí pod horou nebo kde?"
Staří lámové se šklebili a aby se vyhli přímé odpovědi, říkali:
„Ti lidé žijí i na zemi i v podzemí."
„Kdo jsou ti lidé?" domáhal jsem se naivně.
„Jsou to lidé Šambaly?"
Lámové zpravidla klopili oči a nechávali tuto otázku bez odpovědi.
„Na zemském povrchu skutečně dosud existuje město pradávných lidí? Kde je?" dopaloval jsem lámy.
„Existovalo a existuje."
„Jak to mám chápat?"
„To město existovalo, ale stalo se neviditelným."
„Přešlo do jiné dimenze?"
Potom jsem si koupil knihu Jantry a pozorně jsem ji zhltl. Z té knihy jsem pochopil, že jantry jsou mystické útvary, které byly předány na Zemi Vyšším rozumem, a jejichž roli znají pouze himalájští jogíni. Umí na jantry meditovat. Jak to dělají, nikdo neví. Z knihy jsem také odvodil, že nepálské ornamenty a symboly byly vypracovány na základě janter.
Zaujatý informacemi o jantrách jsem se opět setkával s lámy a vyptával se jich, kdo dnes uchovává nejpřesnější a hodnověrné jantry.
„Lidé," odpovídali lámové.
„Jací lidé?"
„Současní i pradávní."
„Kde? V Šambale?"
„To ví Kailás."
Jeden láma, když viděl mé oči naplněné zájmem, pověděl, že komplex posvátného Kailásu byl postaven podle plánu významné jantry Kálačakra proto je schopen pozitivně působit na lidi celé Země.
„Odkud se vzala jantra Kálačakra?" zeptal jsem se.
„Předal ji na Zemi Vyšší rozum."
„Proč jste řekl ,komplex posvátného Kailásu'? U Kailásu je město, Město Bohů?"
„…“
„Proč jste řekl, že komplex posvátného Kailásu byl postaven? Kdo ho stavěl?"
„…“
Jednou, když jsme se vraceli domů, uviděl jsem chlapce, který vyřezával na válci ornament. Ptal jsem se ho na prameny jeho znalostí o charakteru ornamentu, pokládal jsem mu otázku za otázkou.
„Tak mi to uložili učitelé," odpověděl.
„Kdo jsou to učitelé?"
Chlapec zmlkl, sklonil hlavu a pokračoval v práci.
-pokračovanie-
Ernst Muldašev
KNIHU môžete zakúpiť i na tejto adrese
VŠETKY časti tohto seriálu postupne nájdete na tejto adrese
Seriál: Knihy HLEDÁNÍ MĚSTA BOHŮ nájdete na tejto adrese
Súvisiace:
Ernst Muldašev
http://www.miesta.net/ernst-muldasev
