Od její smrti se zaměřil jen na jeden cíl – rozšířit svou říši a v ní zavést pořádek a právo. Bojoval. Bojoval dnem i nocí se snahou zanechat jednou svému synovi to nejlepší, čeho byl schopen.
Je večer. Bitva je dobojována a vítězně, ale v jeho duši je opět ta známá tíseň, která se tam uhnízdila, když ji poprvé spatřil. Ne nebyla krásná a nebyla ani mladá.
On měl spoustu žen, mladých a krásných, které si bral po dobrém i po zlém.
„Jako vítěz,“ říkal si, „mám na to právo.“
Přestože ho zaujala, neodvážil se ani pomyslet na to, že by se jí zmocnil stejně, jako těch ostatních. Když stál proti ní, nemluvila. Dívala se na něj očima plných nenávisti a smutku. Ne nenávisti k němu – ale k ničení a válce, která zpustošila to málo, co měla. Nemluvila, jen se dívala a její pohled se mu vryl do duše jako ostrá dýka.
Už nevěděl, kolikátou noc se probouzel ze snu, ve kterém byla ona. Vždy se stejnou tísní a stejnou bolestí, ale nepřikládal tomu tak velkou váhu. Je to jen sen. Jeho úkol je velký a vznešený. Nicméně i po vyhraných bitvách, se ten pocit opět dostavil. Nedal se zaplašit ani vínem, ani mladými, krásnými ženami s líbeznými úsměvy a těly bohyní.
Byl císař. Jako císař vládl moudře a spravedlivě. Vedl a radil. Jeho moudrost byla vyhlášena, vážen byl i svými protivníky. Přesto se mu zdálo, že to není všechno. Že dílo, které je takřka u konce, není hotové a chybí mu podstatná část – ale nemohl přijít na to, která.
Léta plánování a racionálního uvažování. Systém a řád, který rok od roku zdokonaloval, vedl ke stabilitě i tak velké země, jako byla jeho. Přesto všechno něco chybělo.
S každou další vyhranou bitvou, s každým dalším splněným úkolem, se jeho duše dožadovala něčeho podstatného. Jako by každým dnem svůj požadavek stupňovala další várkou té proklaté tísně, která hraničila až s bolestí. A s touto tísní vždy přicházela i vzpomínka na ni – na její oči.
Je večer. Bitva je dobojována – a vítězně. On sedí před svým stanem a dívá se na hvězdy tiše blikající v nočních tmách. Pohár s vínem je netknutý. Ženy jsou dávno pryč. Odešly zklamané jeho nezájmem.
Přemýšlel, z čeho pramení ta tíseň které se ne a ne zbavit, Drásavá, objevující se ve chvílích, kdy by měl pociťovat radost a vítězství. Zatím se ale cítí, jako poražený. Znovu se mu vybavila ona. Její oči plné nenávisti a smutku.
Vzpomněl si na svou ženu, na její oči když umírala a naposled se dívala na jejich dítě, klidně spící v kolébce. Položil tenkrát syna vedle ní a ona ho, s vypětím posledních sil, jemně pohladila po vláscích hebkých jako hedvábí. Také měla v očích smutek té ženy.
Zatoužil po jejím objetí, po něžném pohlazení i po večerech, kdy ji vyprávěl o svých plánech a ona mu pozorně naslouchala. Jednou, když ji řekl o svém snu, o vítězných bojích vedoucích k velké, bohaté říši, zasmála se a odporovala.
„Podívej se,“ řekla mu tenkrát, „naše zahrada je plná růží. Můžeš ty růže zasadit všude, kde zvítězíš, ale přesto pouze tyto budou moje. Mám ráda růže. Ráda se s nimi podělím se všemi, kteří je mají také rádi. Dám jim je, oni si je zasadí ve svých zahradách a budou je dávat dál, takže nakonec – i bez boje – bude země velkou zahradou plnou růží.“
Pak se k němu obrátila a v jejích očích byl stejný smutek a stejná nenávist.
Chyběla mu něha a moudrost jeho ženy. Chyběl mu její cit a intuice, kterou zvládala spoustu věcí lépe než on.
Mohl se dále holedbat svou svobodou, ale v skrytu duše věděl, že pokud žila, pokud byla ještě s ním, byl tenkrát mnohem svobodnější než teď. Mohl mu lichotit obdiv mladých dívek i závist mužů z jeho družiny, ale už věděl, že jeho samotu to nezažene. Mohl se dále vrhat do nových bitev a vycházet z nich vítězně, ale věděl, že by to nebylo nic platné. Jeho říše je velká, možná až příliš velká pro jeho jediného syna a roste v ní příliš málo růží.
Začalo svítat, on si hluboce povzdechl a začal sedlat koně. Věděl, že dnes musí jít vybojovat nejdůležitější bitvu svého života a měl strach.
Věděl ale také, že ať to dopadne jakkoli vyhrál, protože se odhodlal do ní jít.
Nasedl na svého koně a jel požádat o ruku ženu s očima plných nenávisti a smutku.
-pokračovanie-
Darja Fusková
S dovolením autorky
Všetky časti tejto série postupne nájdete na tejto adrese.
Súvisiace:
DARJA FUSKOVÁ Výber
https://miesta.net/rubrika/darja-fuskova-vyber
