Chcete byť zdraví? Pitie sladených bublinkových nápojov je pre vaše zdravie zlé z viacerých dôvodov a dokonca ani veda nevie vymenovať všetky možné dôsledky. Tu je uvedené to, čo sa stane, keď na vaše telo zaútočíte s Coca Colou: v priebehu prvých 10 minút sa do vášho tela dostane 10 čajových lyžičiek cukru. To samo o sebe predstavuje 100% odporúčanej dennej dávky cukru a jediný dôvod prečo nezvraciate z toľkej sladoty je ten, že kyselina fosforečná ako ďalšia zložka koly, túto sladkosť potlačí.
Ryba, jedlo žobrákov, ako sa niekedy na bratislavskom trhovisku hovorilo, sa stala luxusnou lahôdkou. Kuracie zadky, ktoré sme hádzali psom, sa začali predávať s kúskom chrbta v honosnom balení s hrabákmi a krkmi ako delikatesa. Kvalitnú vodu z vodovodu, sme vymenili za sladké presýtené žbrndy. Rohlíky sa scvrkli o polovicu, kyslé mlieko sa nedá doma vyrobiť, pretože vznikne jedna smradľavá odporne zapáchajúca tekutina, ktorú udržíte v ústach len dovtedy, kým ju rýchlo nevypľujete, a to kamkoľvek!
I když tomu název ne zcela napovídá, tématem tohoto článku je skutečnost, že jsme ztratili kontakt s přírodou, se Zemí a přestože se to bude zdát mnohým podivné – i sami se sebou. Jsem přesvědčen, že nyní je právě vhodná doba k obnovení těchto kontaktů.
Spánek a snění jsou jedny z našich činností (pro někoho nečinností), které jsou vzhledem k tomu, jaký význam je jim běžnými lidmi přikládán a jaký význam skutečně pro nás mají, značně podceňované. Přitom velká většina lidí stráví spánkem přibližně třetinu života. Jak je možné, že tolik lidí považuje třetinu svého života víceméně za nepodstatnou s výjimkou odpočinku a nabrání nových sil do druhého dne? Mnozí vůbec netuší, co se s nimi ve spánku děje, a protože netuší, tak je to ani nezajímá. Není smyslem tohoto článku zabývat se podrobně fenoménem spánku a snění, protože tomu jsou věnovány celé knihy. Jen bych chtěl upozornit na některé věci, na které v souvislosti se spánkem občas či častěji zapomínáme.
Tak sme tu, sme v živote a prenikáme skutočnosťou krok po kroku, hodinu po hodine. Pohyb vonkajšieho sveta naráža na naše citlivé vnútro, necháva pracovať jemný prístroj organizmu na premene hrubých vibrácií na láskavé, srdečné vlny. A toto svetlo, preniká závojom prítomnosť a dopadá na Zem bielym snehom svetla a optimizmu.
Všichni jsme se ve škole učili podobenství o Platónově jeskyni. O jeho duchovním rozměru asi měl tenkrát málokdo z nás ponětí. Vykládáno může být a taky je všelijak. Třeba i jako alegorie k NWO. Já to chápu jako prostý lidský úděl a přišlo mi dobré si představit, jak hluboko v takové jeskyni vězím asi já. Jsem ještě v úplně tmě? Nebo už mžourám? Nebo dokonce vidím odraz slunce? Nebo se vracím zpátky ke spoluvězňům? Není to tak lehké, pocity jsou smíšené. Zdá se mi, že je možno zaujímat několik postavení současně. Zkuste to třeba taky v rámci novoročního rozjímání...
Antonína Makarova ma 83 rokov, podnikať začala, keď mala 70! A v čom podniká?
V osemdesiatych a deväťdesiatych rokoch boli veľmi populárne rôzne „vesmírne piesne“. Údajní kontaktéri inšpirovaní mimozemskými sférami nás zasypávali vskutku náročnou hudbou. Veľmi ťažko robiť arbitra, ktoré z tých melódií mali s mimozemskými úrovňami naozaj niečo spoločné – podobali sa totiž ako vajce vajcu, čo podľa mňa vôbec nesvedčí v prospech ich hromadnej autenticity. Zväčša urputne kakofonické kompozície prekladané nádejnými pasážami, asi ako keď priemerne nadané dieťa sadne tretí krát za klavír – tiež sa to dá občas počúvať a znie to zaručene „mimozemsky“:)
Spielbergov precízny prístup robí z každého snímku pod jeho značkou zážitok. Jeho povestný „rodinný duch filmov“, teda že film môže spolu pozerať celá rodina, je možno práve tým tromfom, ktorým nás vždy znova a znova „dostane“. Prosto nijaké banálne či oplzlé seriálové klišé, ani pyrotechnika porovnateľná s čínskym novým rokom. Nič viac než FILM... Alebo predsa?
Keď som sa pred dvadsiatimi rokmi konečne dostal za Dunaj, presnejšie do Rakúska, bol som doslova ohúrený. Zostal mi v pamäti reklamný pútač, ktorý zakrýval starú rozpadnutú šopu v jednej prihraničnej dedinke, na ktorej si Coca-Colu v plechovke postrkovali dve natiahnuté ruky. Bol som unesený veľkosťou aj farebnosťou toho monštra, ktorý určite priniesol majiteľom spomínanej šopy, akúsi korunku , či šiling do rozpočtu. V návale šťastia a radosti z práve nadobudnutej slobody, som si vôbec neuvedomil pozadie a pravú tvár tejto a podobných reklamných tlakov na ľudskú psychiku. Vôbec už nie, že sa jedná o spôsob, ako zmanipulovať a nahlodať myslenie človeka. Veď o tom vlastne reklama je!