Negativní emoce a utrpení mají své kořeny v čase. Nicméně víra, že budoucnost bude lepší než přítomnost, není vždy pouhou iluzí. Přítomnost může být strašná a všechno se může změnit v budoucnosti. A často se to stává. Budoucnost je obvykle replikou minulosti. Může sice dojít k povrchním změnám, ale skutečná transformace je velice vzácná, neboť ta závisí na tom, zda se dokážete soustředit na přítomný okamžik natolik, abyste se zbavili břemene minulosti.


Otázka: Mám často pocit všepronikající nespokojenosti, zejména když jsem sám a nemám co dělat. Je to nuda?
Žijeme v 21. storočí kresťanského letopočtu, pričom najmä náš dôvtip s vynaliezavosťou nám umožnil prežiť nebezpečné nástrahy prírody až doteraz. Umožnil nám dokonale obsadiť takmer všetky kontinenty Zeme a z človeka sa stal bezkonkurenčne jej najúspešnejší živočíšny druh. Vedecko-technický pokrok nás vytrhol z biedneho strádania a závislosti našich životov na podmienkach prostredia, ktoré sme si neurčovali sami. Vytvorilo to zdanie, že sme niečím výnimočným, akoby vládcom toho, od čoho sme len nedávno boli bezprostredne závislí. Toto naše egoistické vnímanie sveta dosiahlo hraničnej únosnosti, keďže sa naše krátkozraké nakladanie so zdrojmi planéty začalo prejavovať v mnohých sférach ako jej choroba.
Až dnes jsem poznal nezbytnost uvědomění, že jediné, na čem skutečně v našem životě záleží je úhel pohledu. Díky energiím přicházejícím na Zem v současné době a díky mému ochránci Saturnovi a díky boží síle (děkuji!), jsem měl tu možnost pocítit rozdílnost vnímání jedné a té samé situace pod rozdílnými úhly pohledu ve velmi krátkém časovém úseku, díky čemuž jsem si uvědomil, jak zásadní tohle téma je. Je to tak jednoduché ale zároveň je poměrně složité s tím něco udělat.
Slovenské Vianoce - svetlo vianočného stromčeka, štedrovečerná atmosféra, vôňa kapustnice a tradičného kapra, hlahol kostolných zvonov, ktoré zvolávajú veriacich na polnočnú svätú omšu. To je tradícia - to sú typické atribúty našich slovenských Vianoc! Náš advent je časom pokoja a duchovnej prípravy na Vianoce.
Hudobník, publicista a vedomec Žiarislav nám v rozhovore predstavuje pôvodnú slovanskú kultúru a rodné duchovno v kontexte sviatkov, zvykov a rituálov. Väčšina ľudových sviatostí, ktoré boli úzko spojené s prírodnými živlami, bola umelo prekrytá cirkevnými a štátnymi sviatkami. Pôvodný očistný, či duchovný rozmer sviatkov bol zastretý ortodoxnými hodnotami oficiálneho náboženstva, či politického systému. A nie je tomu ináč ani dnes. Aj o tom je Žiarislavove posolstvo pre súčasnosť.
Vzpomeňme si na tu nejúžasnější část našich životů, vzpomeňme na radost, na pocity štěstí, neochvějné svobody, bezpodmínečné lásky k životu, které jsme zažívali ve svém dětství...
Anebo se na to můžete dívat tak, že když zacházíte s věcmi a jednáte s lidmi, reprezentujete určité hledisko, představujete nějaký názor, a druhý člověk představuje jiný názor. Pak do toho vstupuje o něco více vědomí... a vy nemusíte mít nutně pravdu, ani ten druhý nemusí mít nutně pravdu. Máme různý pohled na věci. To je více vědomí. A proč do toho vstoupilo více vědomi?