Jednou z božských vlastností, ktorou Neferu disponovali, bola dlhovekosť, ktorá v porovnaní s pozemskými životmi vyzerala ako večnosť. Dosiahli ju spomalením procesu starnutia. Smrti sa nevyhli, ale jej príchod mohol byť oddialený až natoľko, že organizmus bol schopný starnúť viacero stáročí, niekedy až tisícročí. Pre dosiahnutie takého stavu bolo nutné zakonzervovať tok vnútorných biologických hodín, niečo čo Neferu dosiahli použitím energetických zdrojov a pyramíd. Prirodzene je to niečo, čo zaujíma čitateľa a takto jednoducho znejúce riešenie na jednu z najpálčivejších otázok vyžaduje ďalšie vysvetlenie.
V roku 1973 švajčiarsky ‘autor dávnovekých astronautov’ Erich von Däniken, vydal svoju senzačnú knihu ‘Zlato bohov’, tvrdiac, že Juan Moricz, aristokratický podnikateľ argentínsko-maďarského pôvodu, objavil množstvo tunelov v jaskyniach Tayos v Ekvádore, ktoré obsahovali „Kovovú knižnicu“ s množstvom zlatých artefaktov, a že to boli tieto predmety, ktoré boli odovzdané Crespimu, tvoriac kontroverznú časť jeho zbierky. Navyše Däniken tvrdil, že artefakty boli vytvorené stratenou civilizáciou pomocou mimozemských bytostí. Otec Crespi a príbeh jeho artefaktov sa tak dočkali slávy.
Predtým, než sa začneme venovať tejto dôležitej téme, urobíme krátku odbočku a vrátime sa do súčasnosti. Všetky existujúce ezoterické doktríny súčasnosti nanešťastie disponujú kolosálnou chybou, ktorá viedla k predčasným úmrtiam mnohých ľudí, fantasticky oddaných rozvoju svojej mysle a zlepšovaniu svojich energetických vlastností napojením sa na „energiu kozmu“ a uvedením sa do špeciálneho stavu vedomia. Tento negatívny výsledok, ktorý vedie do priepasti, bol len dôsledkom straty znalosti o charakteristických genetických črtách ľudského organizmu. Poďme preskúmať podstatu tohto problému v skratke.
Aj keď o vlastnostiach pyramíd bolo spísaných mnoho kníh, stále sa nestali nevyhnutnou súčasťou nášho života. Jedným z dôvodov je, že ľudia si stále neuvedomili čím sú a prečo vlastne boli postavené. Mnoho názorov a návrhov sme už videli, ale žiadnu definitívnu, presvedčujúcu verziu ich skutočného účelu sme zatiaľ nezaznamenali. Stratené medzi toľkými hypotézami, zostáva zjednocujúcou myšlienkou, že boli mocným stimulom našich predkov, inšpirujúc ich k bezprecedentnému výkonu – postaveniu pyramíd, ktoré v súčasnej dobe nemôžu byť znovupostavené ani jednou krajinou, dokonca ani tými najrozvinutejšími hospodárstvami, pokiaľ by celý svet nespolupracoval. Ale čo skutočne potrebujeme je seriózny stimul.
Na počátku 2. tisíciletí př.n.l. vstoupila planeta Země pod vládu zvířetníkového znamení berana. Beran je v astrologii ohnivým znamením, jehož vládcem je planeta Mars, jejímž alchymistickým symbolem je železo. Kov, jehož výroba a použití k zhotovení nástrojů a zbraní se ve 2. tisíciletí př.n.l. rozšířilo z Chetitské říše, Egypta a blízkého Východu do většiny tehdejší Evropy.
Před 15000 lety byla většina Evropy výrazně chladnějším kontinentem než dnes. Polární ledovec sahal až k hranicím českého masivu. Pod ním se nacházel pás tundry a pak jehličnatých lesů. Geologickou vzpomínkou na tuto dobu představují horská jezera ledovcového původu ve Vysokých Tatrách, stejně jako obří „bludné kameny“ které na naše území dopravil pravěký pevninský ledovec.
Pyramidy si většina lidí spojuje jen s Egyptem nebo Střední Amerikou, ve skutečnosti se ale nacházejí i na mnoha dalších lokalitách - často takových, kde byste je vůbec nečekali. Ty nejtajemnější jsou v Číně, kde na badatele zřejmě ještě čeká nejedno překvapení. Když se dlouho uzavřená Čína začala v 90. letech minulého století otevírat světu, jednou ze senzací té doby byly dosud prakticky neznámé pyramidy "říše středu". Většina se jich nachází v centrální Číně kolem města Xi´an. Patrně největší je takzvaná Bílá pyramida, která má být přibližně tři sta metrů vysoká - tedy téměř třikrát vyšší než Chufevova pyramida v Egyptě. Na rozdíl od ní však má nižší sklon stěn.
Pán Osmanagič nám do redakcie zaslal zhrňujúci materiál o liečivých účinkoch Bosnianskeho údolia pyramíd:
Gabun je menší stát na západním pobřeží Afriky. V oblasti zvané Oklo již po dlouhá léta Francie těží uranovou rudu z místních bohatých nalezišť. Při běžném geologickém průzkumu ložisek roku 1972 došlo k šokujícímu objevu... Při rozborech vzorků rudy bylo zjištěno, že se ve skutečnosti jedná o odpad jaderného reaktoru. Hustota U 235 byla velice nízká a na základě všech hodnot bylo jednoznačně zjištěno, že tento materiál byl použit jako palivo v jaderném reaktoru a prošel kompletně procesem který v jaderných reaktorech probíhá.