Po celém světě jsou rozeseté geoglyfy vytvořené dávnými civilizacemi - gigantické zemní kresby viditelné pouze z výšky. Nejznámější jsou obrazce na peruánské planině Nazca. Jen několik desítek kilometrů od nich je však ještě mnohem podivnější útvar: přes horské hřbety a strže se táhne něco, co ze všeho nejvíc připomíná obří děrnou pásku. Populární lovec mimozemšťanů Erich von Däniken má mezi vědci nepříliš dobré jméno. Oproti svým kritikům však disponuje jednou velkou výhodou - většinu lokalit, které ve svých knihách popisuje, viděl na vlastní oči!
Zdá se to být neuvěřitelné, o to víc ještě v těchto moderních časech, ale člověk je jedním z nejzáhadnějších tvorů na této planetě. Přestože zkoumáme cokoliv, provádíme různé experimenty na zvířatech, dokonce i sami na sobě, tak o lidském druhu a jeho potenciálu skutečně mnoho nevíme. Uvnitř lidské duše se sice dodnes ukrývají silné zvířecí pudy a instinkty, jenže to neznamená, že jsme vzešli pouze z genetického zdroje primátů, čili těch opic, které jsou nám v ledasčem tolik podobné.
Libor Čermák | Ke starověkým sedmi divům světa se váže spousta záhad. Prim v tom vedou egyptské pyramidy. Ovšem jak je to u těch ostatních? Co třeba druhý egyptský div – maják na ostrově Faros v Alexandrii? Maják na ostrově Faros byla bezesporu jedna z nejúžasnějších staveb starověku. Jeho stavba byla započata kolem roku 300 před naším letopočtem a dokončena kolem roku 280 před naším letopočtem.
Libor Čermák | Světovou veřejnost nedávno oslnil nález podivných obrazců – tzv. geoglyfů na Arabském poloostrově. A já bych chtěl na tomto místě upozornit na zajímavou souvislost. Nyní se vydejme do Jordánska. V jeho východní části, ve stejnojmenné oáze, nalézá se město Azraq. V jeho okolí můžeme při brouzdání po googlemapě narazit na stovky až tisíce podivných kruhových až květinových struktur. Někde jsou těsně u sebe, někde jsou osamocené a někde najdeme celé rodiny těchto záhadných obrazců.
Nakonec se možná ukáže, že oxid uhličitý je jen pro legraci, že globální změny teploty jdou úplně mimo nás a že jistý meteorit, co vybuchl před sto lety nad Sibiří, toho způsobil víc, než by se kdo nadál. Globální oteplování už dávno není neutrálním badatelským fenoménem. Stalo se strašidlem, novodobou náhražkou božího soudu nad naší civilizací. Bojí se ho děti.
V posledných rokoch sú vedci konfrontovaní s veľmi zvláštnym fenoménom. Niektoré veľké pyramídy, ktoré postavili starovekí stavitelia, začali do vesmíru vysielať akúsi tajomnú energiu. Experti z rôznych odborov však doposiaľ nevedeli tento fenomén nijako objasniť. So zaujímavou odpoveďou, prečo sa tak deje, však nedávno prišiel uznávaný ruský astrofyzik Alexej Dmitrijev.
Slávik (Vjačeslav Krašeninnikov) sa narodil v roku 1982, v meste Čebarkuľ, v rodine vojaka. Prežil len krátky život, keď vo veku 11 rokov podľahol rakovine. Proroctvá Vjačeslava Krašeninnikova sú zaznamenané v spomienkach jeho matky. Možno sa jeho varovania týkajú doby pred a po kataklizme: "Slávik povedal, že jadrová vojna nie je nič v porovnaní s nadchádzajúcou katastrofou..."
VEĽKÁ EPOCHA | Když dělníci z firmy United Fruit Company začali ve 30. letech minulého století mýtit kostarickou džungli, aby zde založili banánovou plantáž, objevili něco zvláštního. Narazili na početné kamenné koule. Některé z nich byly hodně velké a jen tak si seděly v džungli.
V poslednej časti našej minisérie o záhadných objavoch sa budeme venovať objavu pochádzajúcemu nie z minulosti, ale z doby pomerne nedávnej. Rozsiahle plochy svetových morí a oceánov sú aj v súčasnosti posledným poriadne nepreskúmaným miestom našej planéty. V hlbinách tohto fantastického sveta sa ukrýva pred nami ešte veľa záhadných javov, ktoré čakajú na svoje objavenie a rozuzlenie. Jedným z takýchto tajomstiev oceánu je aj jav nazývaný „Bloop“.
Bagdadská batéria, niekedy uvádzaná aj ako Partská batéria, je súhrnné označenie pre niekoľko artefaktov vytvorených v Mezopotámií v období Partskej dynastie alebo počas éry Sásanovcov (v prvých storočiach NL), ktoré boli pravdepodobne objavené v roku 1936 v obci Khuyut Rabbou'a neďaleko Bagdadu (Irak). Tieto artefakty vzbudili väčšiu pozornosť, keď ich v múzejných zbierkach v roku 1938 objavil Wilhelm König, nemecký riaditeľ Národného múzea v Iraku. V roku 1940 König vydal dokument, v ktorom špekuloval nad možnosťou, že nájdené artefakty sa možno používali ako galvanické články na pokovovanie strieborných objektov zlatom.