Stela i já jsme zdrceně mlčely, neboť vyprávění Izidory nás zasáhlo do hloubi duše… Konečně, byly jsme přece jenom ještě docela malé na to, abychom byly schopny unést celou tu hloubku podlosti, bolesti a lží, které tehdy Izidoru obklopovaly. A naše dětská srdce byla opravdu ještě příliš dobrá a naivní, než aby chápala celou tu hrůzu, které byly s Annou vystaveny… Jedno už nám ale, ač tak malým a nezkušeným, bylo jasné.
„Vždycky jsem milovala svobodu a vážila si práva svobodné volby každého jednotlivce. Ale v životě byly okamžiky, kdy naše osobní svoboda neměla cenu životů milionů dalších dobrých lidí... V každém případě, tak jsem se rozhodla já sama... A nemínila jsem nic měnit. Ano, byly okamžiky slabosti, kdy se zdálo, že oběť, na kterou jsem šla, bude zcela zbytečná a marná. Že nezmění nic na tomto krutém světě... Ale pak se zase vrátila chuť bojovat... Pak se všechno vrátilo na svoje místo, a já jsem byla vší svou duší připravena vrátit se na „bitevní pole“, bez ohledu na to, jak nerovná válka to byla...”
„Ó ne, Izidoro! Člověk je velmi silný ve své schopnosti přežít. Ani si neumíš představit, jak moc je silný! Opravdový člověk se nikdy nevzdá... I kdyby zůstal jediný. Tak tomu bylo vždy. A vždy tomu tak bude. Na Zemi je velmi mocná síla Lásky i síla Boje, přestože to lidé zatím ještě pořád nechápou. Ale vždy se zde najde někdo, kdo povede ostatní. Důležité je, aby tento Vůdce nebyl „černý“... Od okamžiku narození člověk hledá cíl svého života. Záleží pouze na něm, najde-li jej sám, nebo se ukáže být tím, komu tento cíl bude dán. Lidé se musí naučit myslet, Izidoro. Dosud bohužel za mnohé přemýšlí jiní...”
Za týden se přede mnou zjevilo svaté město Řím v celé své temné velikosti… nemohla jsem posoudit krásu paláců, katedrál a kostelů, město bylo velmi chmurné a kupodivu špinavé. A pro mne bylo i městem mojí smrti, věděla jsem, že odsud Karaffovi neuteču...
Kdo se snad domnívá, že v tomto díle nalezne snůšku receptů, pomocí jichž dospěje snadno, to jest bez jakékoliv námahy ke cti a slávě, moci a bohatství, nebo kdo očekává, že se dozví, jak by mohl zničit své nepřátele, tomu budiž hned na počátku řečeno, že bude trpce zklamán a že bez jakéhokoliv dalšího zájmu tuto knihu odloží.
Ľúbivými vyhláseniami sa snažia udrieť na strunku všetkých „pripravených“. Hovoria o „oficiálnych opatrovníkoch a strážcoch novej Zeme“. Dokonca o „ochrancoch všetkého stvorenia a pánoch hmotného sveta, ktorí majú viesť svojim žiarivým príkladom ľudstvo do lásky v plnom rozsahu“! Oslovili už aj vás?
Člověk jako středobod vesmíru - i to je pojetí charakteristické pro věk Ryb, jakož i názory, ze kterých se vyvíjí rasismus. V období střídání věků dochází k uzákonění rovných podmínek pro každého, k integraci, zrovnoprávnění menšin. Až nastane věk Vodnáře, ztratí otázka rasismu, nacionalismu a sexismu své opodstatnění, neboť ze společnosti vymizí dualistické chápání života, jež je pro to nezbytné. V tomto období se střetáváme s tématy věku právě končícího a věku nadcházejícího: ocitáme se na křižovatce mezi novým a starým. Jak už řekl Tennyson, starý řád je určen k tomu, aby podstoupil místo novému.
ČAS: Na pomezí věků
MÍSTO: Pozemská pláň
Náš první posun ve smyslovém vnímání na cestě k pozitivní magii nás zavedl k myšlence, že všechno je možné. Další posun ve vnímání nás dovede k přehodnocení chápání času a prostoru - a určení místa, jaké v obou zaujímáme. Podívejme se nejprve, co říkají okultní definice času a prostoru. Zaměříme se především na koncepce, které lze aplikovat i na jednotlivce a jsou pro využití magie jako svépomocné metody nanejvýš přínosné.
Srdeční sútra jedenáctihlavého Avalókitéšvary...