„Etruria – dvojča Grécka v diele európskej civilizácie...“
George Forrest
Kmeň Etruskov dlho pokladaný za záhadný a zvláštny obýval severozápadnú časť dnešného Talianska, ktorá zodpovedá oblasti súčasne známej ako Toskánsko. Najväčší rozkvet zaznamenávame medzi 7. a 4. storočím pred Kr. Etruskom sa ako kmeňu nikdy nepodarilo centralizovať vládu a preto skôr môžeme hovoriť o dvanástich etruských mestách, ktoré sa rozliehali po celej Toskánskej oblasti. Medzi tieto mestá patrí napríklad Tarquinia či Cerveteri, spojené boli len do akéhosi zväzku. Mestá boli však veľmi dobre opevnené a nachádzali sa na strategických lokalitách.
„Je to najdojemnejšia akropola pevninského Grécka...“
„Keď vstúpiš do božieho domu, naplneného príjemnou vôňou bylín, musíš byť čistý a tvoje zmýšľanie je čisté, keď sa s bázňou blížiš.“
Než budeme pokračovat, zase malé zopakování: Pompeje, město rozkládající se v seismicky a vulkanicky velmi neklidné oblasti, prodělaly za dobu své existence celou řadu větších či menších poškození. Velmi destruktivní bylo například zemětřesení v roce 63, podepsala se na nich i erupce Vesuvu v roce 79. Vždy však byly obnoveny. Konec nastal až v roce 1631. Město zasáhla série zemětřesení, převalila se přes něj vlna pyroklastických plynů a na závěr bylo spolu se svými obyvateli zasypáno popelem a vulkanickým materiálem do výše několika metrů. Vzhledem k velké devastaci celého širokého okolí došlo k tomu, že se na ně postupně zapomnělo. Znovuobjeveny byly až o sto let později, kdy v roce 1748 začal první "archeologický" průzkum. Z nějakého důvodu se však začalo tradovat, že město tu leží zapomenuto nikoli od katastrofické erupce Vesuvu v roce 1631, ale už od roku 79. Proč? Náhoda, anebo promyšlená mystifikace?
Než budeme pokračovat, udělejme si jen tak pro pořádek časovou rekapitulaci: podle oficiální historie byly Pompeje zničeny v roce 79 našeho letopočtu a "znovuobjeveny" kolem roku 1748 (kdy zde začaly víceméně chaotické vykopávky, které by bylo přesnější nazvat drancováním). V době mezi těmito dvěma daty - celých 1669 - údajně nebyly. A teď jedeme dál.
Vyjedete-li z Neapole směrem na jih, ocitnete se po pár kilometrech ve městečku Tore del Greco, kde si na fasádě jednoho z domů - "Vily faraona Mennella" - třeba všimnete starého památníku. Řeknete si - žádná paráda, jedeme dál. Ale vydržte a přečtěte si, co stojí napsáno na mramorových deskách - tedy pokud umíte latinsky. Zjistíte totiž, že památník byl věnován obětem katastrofické erupce Vesuvu v roce 1631.
„Za menej ako štyri roky premenil (Filip II.) Macedóniu zo zaostalého a primitívneho kráľovstva na jeden z najmocnejších štátov Gréckeho sveta...“
„Nie každý sa môže plaviť do Korintu...“
„Z významných miest starej Helady žiadne nezmizlo tak k nepoznaniu ako Olympia...“
„... majú jednu z najkrajších polôh v Grécku, uchvacujú veľkoleposťou, obklopuje ich tajomstvo, človek v nich cíti bázeň božiu...“