Tento zcela specielní instruktážní kurz je určen těm, kdo mají upřímný zájem o věci, které by člověk měl znát.
"Cítíme potřebu ještě jednou vám zcela jasně zdůraznit, že aura skutečně a zcela nepochybně existuje, přestože vy ji zatím nevidíte. Zajisté uznáte, že nevidíte ani vzduch, který dýcháte, a velice pochybujeme o tom, že ryba vidí vodu, v níž plave!"
Tento zcela specielní instruktážní kurz je určen těm, kdo mají upřímný zájem o věci, které by člověk měl znát.
"Vtip je v tom, hledět správným způsobem na správné místo. Budete–li ruku pozorovat, spatříte na pokožce jakoby těsně přilepené něco, co se podobá šedomodrému dýmu."
Tento zcela specielní instruktážní kurz je určen těm, kdo mají upřímný zájem o věci, které by člověk měl znát.
"Naše nadvědomí ví všechno, co děláme. Pokud se lidé životem ubírají „po správné cestě", usilují o zduchovnění, pracují tím vlastně na zvýšení svého vibračního kmitočtu tady na této planetě, a prostřednictvím stříbrné šňůry i na zvýšení vibračního kmitočtu vlastního nadvědomí."
Tento zcela specielní instruktážní kurz je určen těm, kdo mají upřímný zájem o věci, které by člověk měl znát. Mým prvotním záměrem bylo koncipovat vyučování jako korespondenční kurz, ale posléze jsme dospěli k závěru, že vzhledem k organizační struktuře, kterou by to vyžadovalo, by se kurz studentům nadmíru prodražil. Rozhodl jsem se tedy za spolupráce svého nakladatele dát tomuto materiálu podobu knihy.
Procházeli jsme kolem obchodů se zářivě svítícími výkladními skříněmi, ve kterých bylo zboží, jaké jsme doposud nikdy neviděli. Některé věci jsme znali z vyobrazeni v časopisech, které se do Lhasy dostávaly přes Himálaj z Indie a do Indie zas přicházely z USA, z té bájné země. S břinkotem se k nám řítil mladý Číňan, jedoucí na nejpodivnější věci, jakou jsem kdy spatřil.
Je to ďalší skvelý článok, ktorý poukazuje na to, že o tom, čo sa nám deje pod nohami, nemáme ani šajn!
"Pohli sme sa vpred, k ukrytému chrámu, ktorý bol do pevnej skaly vytvorený vulkanickou činnosťou v dávnej minulosti. Týmito chodbičkami a chodbami niekedy tiekla žeravá láva. Teraz tadiaľ chodia bezvýznamní a maličkí ľudia, mysliac si, že sú bohovia. Ale teraz (pomyslel som si) sa musíme sústrediť na náš cieľ, ktorý máme na dosah ruky... a je tu Chrám Tajnej múdrosti."
V živote mi nebylo tak studeno, beznadejne a bídne. Dokonce ani na pustých vysokohorských pláních Cang Tangu, v nadmorské výšce nad 6 000 metru, kde ficel ledový vítr plný hrubého pisku a rozdíral na krvavé cáry každý kousícek nechránené kuže, mi nebylo tak mrazivo jak ted. Ani zima tam nebyla tak pronikavá, jako strašlivý chlad, který jsem ted cítil v srdci. Opouštel jsem svou milovanou Lhasu.
Když jsem žil v Anglii, napsal jsem Třetí oko, knihu, která je pravdivá, která však presto vyvolala množství komentáru. Prišly dopisy z celého sveta a v odpoved na ne jsem napsal další knihu - Lékar ze Lhasy. Mé zážitky, o kterých bude pojednávat tretí kniha, zdaleka presahují míru toho, co je vetšine lidí dáno vytrpet, zážitky srovnatelné jen s nekolika málo prípady z minulosti. Nejsou však predmetem této knihy - ta je pokracováním mé autobiografie.
Ve víru a zmatcích príprav domu a dvoru na slavnost byla matka skutecne ve svém živlu. Bylo treba organizovat, dávat príkazy a vymýšlet zpusoby, jak oslnit sousedy. V tom vynikala. Jelikož s otcem procestovala Indii a byla v Pekingu i v Sanghaji, znala spoustu cizích zvyklostí. Když bylo stanoveno datum slavnosti, mnichové písari peclive rozepsali všechna pozvání na silný rucní papír, který se vždycky používal pro ta nejduležitejší sdelení.
Život ale nebyl jen ucení a smutek. Venovali jsme se stejne intenzívne hrám jako studiu. Úcelem všech našich her bylo otužit nás a upevnit naši schopnost prežití v drsném Tibetu s jeho teplotními výkyvy. V léte za poledne muže teplota dosáhnout až 35°, ale za téže letní noci muže poklesnout až na 8° pod nulou. A v zime bývalo ješte mnohem chladneji.
