Tento zcela specielní instruktážní kurz je určen těm, kdo mají upřímný zájem o věci, které by člověk měl znát.
"Naše nadvědomí ví všechno, co děláme. Pokud se lidé životem ubírají „po správné cestě", usilují o zduchovnění, pracují tím vlastně na zvýšení svého vibračního kmitočtu tady na této planetě, a prostřednictvím stříbrné šňůry i na zvýšení vibračního kmitočtu vlastního nadvědomí."
2. LEKCE
Jak jsme právě ukázali, lidské tělo se skládá ze seskupení molekul; mikroskopické stvoření, jako je např. virus, by nás takto také vnímalo - a rovněž my nyní musíme na lidské tělo pohlédnout jako na směs chemických látek.
V lidském těle je chemikálií skutečně mnoho, a jeho podstatný podíl tvoří voda. Máte–li pocit, že je to v rozporu s tím, co jsme řekli v předchozí lekci, uvědomte si, že i voda se skládá z molekul. A skutečně! Kdybyste mohli virus naučit mluvit, určitě by vám vyprávěl, že všude kolem vidí molekuly vody, které do sebe narážejí jako oblázky na pláži. A bytost ještě menší by vám řekla, že molekuly vzduchu se jí jeví jako nám písek na mořském břehu. Teď se však podívejme blíže na chemii těla.
Když si jdete koupit baterii do svítilny, prodají vám vlastně zinkový obal s uhlíkovou elektrodou uprostřed. Je to kus uhlíku, silný asi tak jako tužka, a mezi vnějším zinkovým obalem a uhlíkovou elektrodou ve středu jsou napěchovány další chemické látky. Uvnitř je zachován určitý stupeň vlhkosti, zatímco zvnějšku je baterie pochopitelně suchá. Když ji vložíte do baterky a stisknete spínač, rozsvítí se světlo. Víte proč? Za určitých podmínek mezi sebou kovy, uhlík a chemické látky reagují - a tak vzniká to, co nazýváme elektrický článek. Zinkový obal spolu s chemickými látkami a uhlíkovou tyčinkou dávají vzniknout elektrickému proudu, ačkoliv ve vlastní baterii se elektřina nevyskytuje; vzniká vzájemnou reakcí chemických látek, která proběhne za určitých podmínek.
Často se hovořilo o tom, že lodě a plavidla všeho druhu mohou vytvářet elektřinu prostě tím, že setrvávají ve slaných vodách. Za určitých podmínek může loď nebo jiné plavidlo, dokonce i když na moři stojí, vyrábět elektrický proud prostřednictvím dvou odlišných kovových desek. Pokud by však loď měla např. měděné dno, spojené s vrchní železnou palubou, a nebyla by učiněna zvláštní opatření, vznikne elektrický článek a v důsledku toho elektrolýza, což by způsobilo rozežírání spoje mezi oběma odlišnými kovy, tedy mezi mědí a železem. Dnes už se pochopitelně nic takového nestává,neboť tomu lze předejít použitím tzv. „obětní anody". Kus kovu jako je zinek, hliník či magnézium, je vodivě spojen s jiným běžným kovem, jako je měď nebo bronz. Bronz, jak možná víte, se často používá k výrobě lodních šroubů. Je–li tedy anoda připevněna k lodi či jinému plavidlu pod hladinou, a napojena na jiné části ponořené pod vodou, bude korodovat a tím se ničit, což bude trup lodi nebo lodní šroub chránit před opotřebením. Když tento kus kovu zkoroduje docela, vymění se za nový. Jde o běžnou lodní údržbu, a zmiňujeme se o tom pouze proto, abyste si udělali představu o povaze elektrického proudu a o tom, jak vzniká těmi nejneobvyklejšími způsoby.
Vlastní elektřinu vytváří i mozek. Lidské tělo obsahuje stopy kovů, např. zinek - a pochopitelně musíme mít na paměti, že základní stavební jednotkou lidského těla je uhlík. Tělo obsahuje množství vody a stopy chemických prvků, jako je hořčík, draslík apod. Ty vzájemně reagují, čímž vzniká elektrický proud, sice nepatrný, nicméně zjistitelný, měřitelný a graficky vyjádřitelný.
Díky určitým přístrojům lze mapovat mozkové vlny pacientů, trpících duševními poruchami. Na hlavu se jim umístí rozličné elektrody a malé zapisovače převedou impulsy na papír. Myšlenkové procesy jsou vyjádřeny zapisovacím zařízením, a prostřednictvím čtyř vychylujících se čar, které lze nějak vyložit, lze i určit druh nemoci, kterou zkoumaný pacient trpí. Přístroje tohoto druhu se v nemocnicích pro duševně choré používají běžně.
Mozek je totiž jakýmsi druhem přijímače zpráv, vysílaných naším nadvědomím, a může rovněž svému nadvědomí zprávy posílat, např. obsah toho, co se člověk naučil, zkušenosti, které získal atd. Tyto zprávy se přenášejí pomocí „stříbrné šňůry", což je seskupení molekul, vibrujících a pohybujících se vysokou rychlostí v extrémně širokém frekvenčním pásmu, aby zajistilo spojení lidského těla s jeho nadvědomím.
Tělo, žijící tady na Zemi, se svým způsobem podobá dálkově řízenému vozidlu. Nadvědomí tu hraje roli řidiče. Určitě jste už viděli autíčko na hraní, které dítě ovládá pomocí dlouhého ohebného kabelu. Stisknutím tlačítka může autíčko posunout dopředu, dozadu nebo ho zastavit. Otáčením kolečka na konci tohoto pružného kabelu lze autíčko směrovat do všech stran. Zhruba a nepřesně lze k němu přirovnat lidské tělo, protože nadvědomí, které na Zemi sestoupit nemůže, aby tu získalo zkušenosti, sem vysílá toto tělo, kterým jsme MY během pozemského života. Všechno, co prožíváme, děláme či pouze slyšíme, putuje vzhůru do paměti nadvědomí, kam se vše ukládá.
Vysoce inteligentní lidé, kteří bývají obdařeni „inspirací", dostávají často stříbrnou šňůrou od nadvědomí přímou, nevědomou informaci. Leonardo da Vinci patřil k těm, kteří byli tímto způsobem v kontaktu se svým nadvědomím téměř nepřetržitě, a proto také platil za génia téměř v každém oboru, do nějž se pustil. Velcí hudební skladatelé, a vynikající umělci vůbec, setrvávají v kontaktu s vlastním nadvědomím třeba po jedné nebo dvou zvláštních „linkách", pak pod vlivem „inspirace" tvoří hudbu, obrazy atp., tedy to, co jim bylo víceméně předáváno vyššími silami, které nás řídí.
Napojení stříbrné šňůry na nadvědomí lze rovněž přirovnat k pupeční šňůře, spojující matku s dítětem. Pupeční šňůra je velmi důmyslné zařízení, skutečně velice všestranný výtvor přírody, ale ve srovnání s dokonalostí stříbrné šňůry je jako pouhý kus provázku. Tato šňůra je tvořena seskupením molekul, pohybujících se v nesmírně širokém frekvenčním rozpětí, ale nepostřehnutelných z pohledu lidského těla, žijícího na Zemi. Molekuly, z kterých se skládá, jsou od sebe přespříliš vzdáleny, než aby je běžný lidský zrak dokázal zachytit. Vnímá ji ale mnoho zvířat, protože jejich vidění a slyšení probíhá po jiných frekvenčních rozpětích, než u lidí. Psy, jak možná víte, lze přivolat „neslyšnou" psí píšťalkou, jejíž zvuk lidské ucho zachytit nedokáže, kterou však pes slyší zřetelně. Podobně jako stříbrnou šňůru vidí zvířata i auru, neboť obojí vibruje na takové frekvenční úrovni, která spadá do rozsahu vnímatelnosti zvířecího zraku. Nácvikem může člověk docela dobře rozšířit práh vlastní zrakové vnímatelnosti, podobně jako se vytrvalým tréninkem naučí zdvihat břemena, jejichž váha by jinak zdaleka přesahovala jeho běžné lidské a fyzické možnosti.
Stříbrná šňůra je shluk molekul, taková vibrující hmota. Lze ji přirovnat ke svazku rádiových vln, které vědci vysílají k Měsíci, chtějí–li změřit jeho vzdálenost. Má podobu velice úzkého paprsku ve tvaru vlny, který se od povrchu Měsíce zpětně odrazí; a nějak tak to probíhá i mezi lidským tělem a lidským nadvědomím, spojenými touto stříbrnou šňůrou. Je to zkrátka způsob komunikace nadvědomí s tělem na tomto světě.
Naše nadvědomí ví všechno, co děláme. Pokud se lidé životem ubírají „po správné cestě", usilují o zduchovnění, pracují tím vlastně na zvýšení svého vibračního kmitočtu tady na této planetě, a prostřednictvím stříbrné šňůry i na zvýšení vibračního kmitočtu vlastního nadvědomí. Toto nadvědomí přenáší část sebe sama do lidského těla, aby tak člověk mohl získávat zkušenosti a zvládat své životní lekce. Každý dobrý skutek, který vykonáme, zvyšuje jak náš pozemský, tak astrální vibrační kmitočet, ale ublížíme–li někomu, náš duchovní vibrační kmitočet klesá a snižuje se. Každý zlý čin nás tedy strhává alespoň o jeden stupínek NÍŽ na žebříčku evoluce, tak jako každý dobrý skutek nás ve stejné míře zvýšením našich osobních vibrací vynáší vzhůru. Proto je tak důležité řídit se starým buddhistickým pravidlem, které člověka nabádá „zlo oplácet dobrem, ale nikoho se nebát, ani pražádného lidského činu, protože pokud člověk zlo oplácí dobrem a šíří jen dobro za všech okolností, bude se povznášet stále výš a nikdy nepoklesne".
Každý z nás ví, co to znamená, označit někoho za „nízkého člověka". Některé naše metafyzické vědomosti totiž pronikají do běžné mluvy. Podobně se často užívá rčení, že někdo má „černou náladu". Je to všechno otázka vibraci a obsahu, který tělo stříbrnou šňůrou sděluje svému nadvědomí, jakož i toho, co nadvědomí tělu stříbrnou šňůrou odpovídá.
Řada lidí nedokáže pochopit, proč se jim nedaří s vlastním nadvědomím vědomě komunikovat. Bez dlouhého cvičení je to skutečně obtížné. Přirovnejme si to k situaci, kdy jste třeba v Jižní Americe a chcete se telefonicky spojit s někým v Rusku, třeba ze Sibiře. Nejdřív si musíte zjistit, jestli ten člověk vůbec má aparát na dosah, a musíte vzít v úvahu časový posun mezi oběma zeměmi. Dále je nezbytné zařídit, aby volaná osoba na daném místě a v určenou dobu vůbec byla, a ověřit si, zda hovoří vaším jazykem. V neposlední řadě je třeba posoudit, zda úřady vůbec povolí, aby k takovému telefonnímu spojení došlo! Na tomto evolučním stupni je lepší o vědomý kontakt s vlastním nadvědomím příliš neusilovat, protože žádný kurz a žádné návody vám nemohou poskytnout to, co se získá třeba desetiletou praxí. Mnoho lidí má příliš přehnané představy. Očekávají, že si pročtou příručku, a hned budou schopni takových výkonů, jako mistři, kteří daný obor studovali po celý život a třeba i řadu životů předchozích! Vy si tento kurz přečtěte, nastudujte ho, přemýšlejte o něm, a pokud mysl skutečně otevřete, může se vám dostat osvícení. Víme o mnoha lidech (velice často žen), kteří poučeni určitými informacemi, začali skutečně vidět éterické tělo, auru, nebo stříbrnou šňůru. Množství těchto zkušeností nás opravňuje tvrdit, že i vy to dokážete - pokud sami sobě dovolíte uvěřit!
-pokračovanie-
KNIHU bolo možné zakúpiť na tejto adrese
Dr. T. Lobsang Rampa
Translation Jitka Badoučková, 1996
Všetky časti postupne nájdete na tejto adrese.
