Podivný svět

Co je to za zvláštní tajemství? Kdopak to tuší?
Čí je to na Zemi hájenství? Tvorů a nebo duší?


Proč vidím zářící svět i když se stmívá?
Je to jen pouhá náhoda, nebo to tak vždy bývá?


Kdysi to kdosi dokázal, že svět se vlastně točí.
Komu to ale ukázal? Čí viděly to oči?


Většina lidí nepozná, že nejsme Vesmíru středem.
Není to chyba veliká, stejně v tom všichni jedem.


Z jakého důvodu vidím však více?
V neviditelném černém průvodu září jen tmavé svíce.


Za září tajemnou vidím zas´stíny.
A potom najednou zřel to i jiný.


Naštěstí nejsem sám kdo to vše vidí.
Několik svědků mám. Několik lidí.


Ve světě tajemném mnoho je záhad.
V prostoru objemném nádherných zahrad.


Ale též šedivých, studených plání.
Obrovských, strašlivých . I malých dlaní.


Celý svět duhový pln tmavých mraků.
Obrovský kruhový z malého zrníčka máku.


Když oči nevidí pod zapadlými víčky,
Vnitřní mne šidí zrak plamenem svíčky.


Nebo mi nelže snad a pravda je to,
že venku listopad a ve mně léto?


Že mi jen stačilo zrak stočit v duši
a pak mne zvábilo co jen cit tuší?


Já vidím jiný svět. Nejsou v něm dálky.
Bez slov a beze vět. Chybí tam války.


Není tam vzdálenost. Není tam času.
Slyšíš hrát mlžný most jak starou basu.


Včera je zítra. A zítra je nyní.
Večery jsou jitra a tvorové jiní.


Každý má stejnou velikost. Jinou však vůni.
Přes řeku není most a ty jsi v tůni.


Za vodou cosi je na druhém břehu.
Písek se časem prosívá rychle jak v běhu.


Hodiny sypací sebou máš v duši.
Odtud se nevrací! Duch tvůj to tuší.


Za vodou jiný svět. Ten, nebo „Onen“?
Nesmíš již jíti zpět, když směr byl zvolen!


Už to vím dobře. Za vodou smrt.
Tma jako v noře. Rychlá jak chrt.


Tam tedy nepůjdeš! Ještě jsi živý!
Tak tady jen budeš! Kdopak se diví?


Charón mne nepřevez´k druhému břehu.
Cítím tu danou mez a také něhu.


Proč jsem však sám a sám a duše pláčí?
Když tolik lidí znám. A to snad stačí?


Proč se mnou nejsou tam v tom divném světě?
Kde asi jenom jsou? Zde všechno kvete!


Kdo mi to uvěří, že jsem to viděl?
Nestál jen u dveří – to bych se styděl!


Kdo ví, že pravdu mám? Že jsem to zažil?
Že tajnou cestu znám a zradit ji se snažil?


Josef Otruba

exkluzívne.miesta