EXKLUZÍVNE

“Když se pořežete nožem a tkáň se spojí sešitím, vytvoří se jizva. Může to být uzdravení, ale ne regenerace. Regenerace znamená, že tkaniva jsou opravena tak, aby jizva nevznikla, a vznikne-li, aby postupně zmizela. Zlomená kost prochází mnoha stadii, ale nakonec se zregeneruje tak, že člověk ani nezjistí, kde byla zlomena, samozřejmě v případě, že zlomenina byla náležitě ošetřena. Nově se musíme podívat i na otázku délky lidského života a smyslu regenerace lidského organizmu. Je-li regenerace teoreticky možná – za vhodných podmínek – pak je tu člověk pouze málo ochotný zaplatit potřebnou cenu za dlouhý život. Nebo to snad znamená, že splní-li osoba své poslání na zemi, nastal čas k odchodu a na znovuobjevení v jiné době?”

Tato kniha nevznikla proto, že bych chtěl psát o výživě – na medicíně nás nikdy neučili o potravě, stravě a výživě, kromě případů, kdy jsme měli vědět, jakou nejvhodnější stravu doporučit pacientům. Kniha vznikla proto, že jsem si uvědomil podstatu zdravého rozumu obsaženou ve výkladech Edgara Cayce – a proto, že jsem cítil potřebu poskytnout zprávu o tom, co nazýváme výživa lidského těla během času stráveného na Zemi. Rozumný přístup by mohl být charakterizován lidovou moudrostí, jež říká: „Je-li to možné, nech to tak.“ To však není tzv. vědecký přístup. Spíš je to postoj k něčemu ve stylu: „To je samozřejmost. Pokračujme.“

Edgar Cayce každého člověka na světe chápal jako jednotku energie utvořenou Univerzálními Silami, které nazýváme Bůh. Jako jedinečnou bytost, která se liší od ostatních a která si zaslouží za takovou být považována. Proto i jeho rady těm, kdož o pomoc požádali, byly vždy pro každého jiné. Cayce viděl každého muže, ženu nebo dítě jako věčné bytí, smysluplné a na zemi se stále rodící. I jeho výklady obsahovaly tuto představu reinkarnace nebo pokračování života od začátku stvoření (snad před miliony let) dosud. Často zdůrazňoval význam životního stylu, který stravu nabízí jako prostředek k zotavení těla a k dosažení lepší životní rovnováhy. Připomínal, a v jeho myšlenkách se tato představa opakovala, že Bůh byl náš Stvořitel a život zde, na planetě Zem, poskytuje příležitost, jak se přiblížit ke Stvořiteli, který je naším opakem.

Sú dva fenomény, ktoré odjakživa nedávali ľudstvu spať, a tým je Noemova archa a Veľká pyramída v Gíze. Avšak len výnimočne nájdeme hľadanie nejakých spojitostí medzi nimi. Prvý fenomén – Archa – je spojený s biblickou povodňou a viacerí ju považujú za výhradne mytologickú. Druhý fenomén – Veľká pyramída – je pravdepodobne najimpozantnejším „megalitom“ na našej planéte, o ktorého existencii nikto nepochybuje.