V minulém díle jsme vás seznámili se stručnou historií objevu jak číst vůbec nejstarší písmo. Postupně teď budeme předkládat překlady nejstarších písemností z předhistorické doby, jejichž pisatelé, i jazyk, jimž k nám promlouvají, byli dosud neznámí. Pátrání po autorech těchto textů nás vede dějinami do hloubky dvou tisíc let. Je to napínavý, přímo detektivní příběh, historické drama skrývající černá tajemství a neproniknutelné taje. Avšak neproniknutelné jen zdánlivě, jak ukážou následující díly a kapitoly našeho seriálu. Pravdu pod nánosem polopravd a dogmat se pokoušela odhalit řada badatelů už v minulých stoletích. Mozaika znázorňující dávnou společnost se rodí obtížně, kousek po kousku a za cenu četných omylů.
Dosud neznámí pisatelé i jazyk
V minulém čísle jsme vás seznámili se stručnou historií objevu jak číst vůbec nejstarší písmo. Postupně teď budeme předkládat překlady nejstarších písemností z předhistorické doby, jejichž pisatelé, i jazyk, jimž k nám promlouvají, byli dosud neznámí.
Pátrání po autorech těchto textů nás vede dějinami do hloubky dvou tisíc let. Je to napínavý, přímo detektivní příběh, historické drama skrývající černá tajemství a neproniknutelné taje. Avšak neproniknutelné jen zdánlivě, jak ukážou následující díly a kapitoly našeho seriálu. Pravdu pod nánosem polopravd a dogmat se pokoušela odhalit řada badatelů už v minulých stoletích. Mozaika znázorňující dávnou společnost se rodí obtížně, kousek po kousku a za cenu četných omylů.
Také práce pana Horáka, jeho pokračovatele pana Kováře, a v neposlední řadě i snahy redakce WM magazínu, byla plná obtíží. Díky moderní počítačové technice a internetu dnes ovšem máme daleko větší možnosti, než předchozí neúspěšní luštitelé. Možný obraz dávné společnosti, který zde chceme předložit, bude asi pro mnohé čtenáře nezvyklý a překvapující, protože se značně liší od líčení událostí dávných časů, jak nám je předkládá oficiální věda.
Mnozí představitelé vědy, kteří si studiem historických pramenů o minulosti vytvořili „vyhraněné představy“ (což skutečnému vědci nepřísluší), považují každý jiný výsledek, vycházející z lidových pramenů a popírající jejich „závěry“, za nepřijatelné kacířství. Pro ně a jejich krevní oběh bude možná lépe, když tento seriál o „praslovanském písmu“ ani nebudou číst. Naproti tomu, nepředpojatým čtenářům dychtivým po nových poznatcích jej můžeme jen vřele doporučit.
Proč prvnímu písmu říkáme „praslovanské“?
Zpočátku vůbec nešlo o Slovany, nejvíc nás zajímalo samotné písmo. Jak je možné, že pár obrázků umí promlouvat lidskou řečí? Princip čtení těchto prastarých znaků a nápisů je jednoduchý. Vychází z lidových pramenů. Pro lepší pochopení si uveďme prostý a srozumitelný příklad: znak představující čárku a pod ní rozkročené nohy. To znamená krok, a proto je to písmeno K. Ruka zalomená v lokti je L, jako např. lakeť po staru, nebo O, to je oko. Z uvedených znaků vznikne slovo KOLO. Tento princip je snadno pochopitelný.
Tímto způsobem můžeme číst například staré etruské nápisy. Pro jejich správné čtení potřebujeme znát zvukovou podobu každého znaku a musíme rozumět i slovům ze znaků složených. Dosavadní luštitelé se proto ocitli v bezvýchodné situaci. Je to podobné, jako kdybyste měli přečíst azbukou psaný řecký text a obojí neznali. Ale pokud umíte číst text na stránkách WM magazínu, jste v jiné situaci, jste potomky „Praslovanů“ a při správném čtení rozumíte znakům i obsahu!
Důvod, že etruské písmo dosud nebylo rozluštěno, tkví v tom, že jde o průběžné záznamy bez oddělených slov. Takový nápis tvoří řada znaků, které si každý rozdělil do slov dle vlastní úvahy. Získaný text pak ovšem nedává žádný smysl v žádném jazyce. Ale pokud víme, že jde o jazyk slovanský, začne text rozdělený do známých slovanských slov dávat smysl.
Uveďme si hypotetický příklad, kdy někde na řeckých ostrovech právě objevený nápis překládají tři různí badatelé. Česky, německy nebo anglicky hovořící luštitel lehce pochopí princip akrofonie a ve shodě s ní dokonce vytvoří tabulku se znaky. Výsledek pro slovo kolo vypadá takto:
| znak | název. | písmeno česky | německy. | písmeno německy | název | písmeno anglicky |
|
čárka a pod ní rozkročené nohy |
krok | K | Schritt | S | step | S |
| oko | oko | O | Auge | A | eye | E |
| zalomená ruka v lokti | loket | L | Ellbogen | E | Cubitus | C |
| oko | oko | O | Auge | A | eye | E |
Vznikla nám tři různá slova ve třech různých jazycích. Nápis čteme česky jako KOLO, německy SAEA, anglicky SECE. Když se podíváte do slovníku, zjistíte, že poslední dvě slova (saea a sece) nemají vůbec žádný význam pro nikoho, ani pro samotné luštitele. Anglo – němečtí experti pak arogantně prohlásí, že to vlastně ani není žádný nápis, či že text ještě nebyl rozluštěn, nebo že jde jen o jakési primitivní pohanské symboly.
Nápisu porozumí a umí ho přečíst jen luštitel slovanské národnosti. Jak je to možné, když přece jde o nápis starý tisíce let, navíc na řeckém ostrově? Existuje jediné možné vysvětlení: napsali ho naši předchůdci – Praslované. To je také důvod, proč toto první písmo nazýváme „praslovanské“. Slované tehdy zřejmě ještě neexistovali, nicméně existoval jazyk, kterému dnes říkáme slovanský.
Nezájem a odsudky evropské vědecké komunity
Když Antonín Horák v roce 1991 publikoval teorii o praslovanském písmu, setkal se s nesouhlasem a odporem vědců, protože to nebylo dosud známé. Neprávem jej označili za podvodníka a falsifikátora. Pan Horák ovšem žádné texty nefalšoval, pouze uměl přečíst originály textů, které jsou uložené a veřejně přístupné v mnoha evropských muzeích.
Pokud jde o falšování etruských překladů, uvedu jeden příklad za mnohé. Italské Ministerstvo pro kulturní dědictví a Archeologický ústav v Toskánsku tvrdí, že nápis na hrobce „Avele Sipana“ (Etruscan Necropolis at Crocifisso del Tufo, Orvieto, Italy) je jméno pohřbeného majitele hrobky. Zmíněná nekropole podle odborníků vznikla v roce 900 př. n l. Jenže italští archeologové při výkladu nápisu jako jména prostě vynechali čtyři písmena, aniž by to nějak odůvodnili (dvě první písmena „NI“, osmé a patnácté „S“).
Nápisy ovšem nereprezentují (pouze) jména zemřelých či majitelů hrobek, jak uvádějí italští odborníci, ale jde o různé krátké věty. (Podobné nápisy najdeme i na našich náhrobcích, a podle uvedené logiky by pak každý třetí nebožtík náležel do rodiny „Odpočívej v pokoji.“) Tento omyl dává historii jiný význam.
Slovy Antonína Horáka: „Inteligentní lidé princip akrofonního písma pochopí. Ti, kteří mají historii naučenou z jiných pramenů, od jiných panovníků, to nemohou uznat, protože ti se o Slovanech nezmiňovali. Vládcové psali jen o sobě, ne o nějakých svých otrocích. Historii ovládají jenom ti mocní, válečníci.
Například antičtí Římané, kteří získali veškerou kulturu a znalost písma od domácích „Slovanů“, je pak nazývali „Pecus vocale“ (mluvící dobytek). To je nespravedlivé. Zamlčuje se právě to nejdůležitější, kdo vlastně realizoval výstavbu všech civilizací. To se bude muset v dějinách nějak opravit. Všechny nové kultury vznikly symbiózou dvou různých etnik. Jednat toho vládnoucího, loveckého, a pak toho výrobního zemědělského. A to je těmi nápisy doloženo – že to vlastně byli Slované. Tento fakt je potřeba brát v úvahu. Musíme si uvědomit, že prvky v jazycích celého světa, dokonce i v indiánských jazycích jsou prvky slovanské.
V dějinách historie musí zvítězit spravedlnost. Jde o to, aby tito Praslované nebyli považováni za méněcenný a zaostalý národ neznající písmo. Praslované naopak měli značné vědomosti a vyspělou kulturu, kterou roznášeli dál po světě. Současní vědci si budou muset zvyknout na tento fakt. Zpočátku se každý nový objev setkává s nepochopením, chce to jen čas, než se stane samozřejmostí. V našem případě není až tak důležité, kdo staré písmo rozluštil, důležité je to, co je tam napsáno.“
Jiří Matějka
Zdroj: WM Magazín 106
Súvisiace:
Seriál: TAJNÉ DEJINY SLOVENSKA
http://www.miesta.net/rubrika/serial-tajne-dejiny-slovenska
