Pri pátraní po tajomstvách nášho sveta som narazil na zjavenia dané sestre Márii od Ježiša, predstavenej kláštora Nepoškvrneného počatia v Agrede, v provincii Burgos v Španielsku. Kniha má názov Mesto Božie, má štyri zväzky a bola napísaná okolo roku 1666. Predkladám jednu zo strhujúcich kapitol. Text je opísaný doslovne, bez prekladu, z knihy ktorú vlastním.
Kapitola XV.
Jak je Najvyšší chrání skrze Své anděly, Najsvětejší Pannu a Svou vlastní mocí.Porada konaná pekelnými /duchy/ nepřáteli proti Nejsvětejší Královně a proti Církvi po obrácení Pavla277. Četnými sveděctvími Písma Svatého a pak též učením svatých učitelů církevných a mistrů duchovního života, celá katolícká Cirkev i všechny jeji dítky jsou dostatečně poučeny o nenávisti a najvýš bděle krutosti pekla proti lidem ve snaze strhnouti je do věčného trápení. Z těchto pramenů víme též, jak nás nekonečná Boží moc chrání, takže přejeme-li si použít Jeho nepřemožitelného přátelství a ochrany, a staneme-li se hodnými zásluh Krista, našeho Spasitele, půjdeme bezpečne po ceste věčného spasení. Jak tvrdí svatý Pavel, celé Písmo Svaté bylo napsáno, aby nás v této naději ujistilo a potěšilo. Ale při tom všem se musíme i sami snažiť a namáhať, aby naše naděje se nestala marnou pro nedostatek našeho spolupůsobení. Proto svatý apoštol Petr, když nás napomenul, abychom uvrhli všecku starost na Pána, který má péči o nás, dodáva hned: „Buďte střízliví a bdějte, neboť protivník váš ďábel obchádzí jako lev řvoucí, hledaje koho by pohltil /I.Petr 5,8/.278. Tyto a jiné podobné rady Písma Svatého jsou podány všeobecne, ale týkají se i každého zvlášť. A přestože z nich i z denní zkušenosti mohly by dítky Adamovy dospět k určitejším a podrobnějším vědomostem o útočení a pronásledování ďablů proti lidem, ony následkem sve pozemskosti a hrubé smyslnosti obyčejně věnují pozornosť jen tomu, co poznávají svými smysly a nikdy nepozvedají své mysli k vyšším věcem; žijí v klamné jistote a nevšímají si nelidské, skryté ukrutnosti s jakou pekelní duchové usilují strhnout lidi do záhuby a jak se jim to daří. Lidé také nevědí o božské ochraně, která je obklopuje a brání; a jako lidé nevědí, také neděkují za tuto milost, ani nevěnuji pozornosti nebezpečí, jež jim hrozí. Běda zemi, praví svatý Jan ve svém Zjevení /12,12/, neboť ďábel sestoupil s velikým hněvem k vám. Tento žalostný hlas slyšel evangelista v nebi, kde, kdyby svatí mohli cítit zármutek, jiste by ho cítili kvůli nám pro ten skrytý boj, který náš mocný, zapřísahlý, zuřivý nepřítel vede proti lidem. Ale i když svatí nemohou pociťovat zármutku, litují nás pro toto nebezpečí; kdežto my, pohříženi v hrozné netečnosti a zapomětlivosti nemáme sami nad sebou žádného zármutku ani lítosti. Vyrozuměla jsem, že o těch zjeveních, jež jsou uváděna v tomto životopisu o skrytých zlomyslných plánech ďáblů, jež osnovali proti tajemstvím Kristovým, proti Církvi a jejím dítkam, byla jsem osvícena proto, aby ti, kteří tento životopis budou čísť, se probudili ze své ztrnulosti. Napsala jsem o tom mnoho stránek, popisujíc podrobněji obzvláště některá tajemství toho hrozného boje, jaký ďábli vedou proti lidem, a který proti nim vedou proto, aby je získali na svou stranu. U příležitosti obrácení svatého Pavla, Pán mi tuto pravdu ukázal ještě mnohem jasněji a zřetelněji, aby mi umožnil popsat a vyjevit ten ustavičný boj a zápas, který svými smysly nepozorujeme, jaký je stále veden medzi našimi anděli a ďábly a sdělit, jakým způsobem nás Bůh chrání Svou božskou mocí buď skrze naše anděly nebo skrze nejblahoslavenejší Pannu Marii, anebo přímo Kristem a Svou všemohoucnosti.279. O hádkách a slovních zápasech svatých andělů, hájících nás proti pekelné nenávisti a zlomyslnosti ďáblů, Písmo Svaté obsahuje jasná svědectví, na něž při mém popisu postačí jen poukázat. Je dobře zmámo, co svatý apoštol Juda Tadeáš praví ve své epištole, jak svatý Michael se hádal s ďáblem jemuž nechtěl dovoliť, aby sdělil židům, kde odpočívá tělo Mojžíšovo, které na rozkaz Boží pohřbil tento svatý archanděl na skrytém místě, aby je židé nenašli. Lucifer chtěl to místo židům vyjevit, aby je mohl pokoušet k odpadu od zákonité služby Boží k modlářství tím, že by je svedl, aby přinášeli oběti u hrobu Mojžíšova; ale svatý Michael odpíral této satanově snaze. Nepřátelství Luciferovo a jeho ďáblů proti člověku je tak staré jako jejich neposlušnosť proti Bohu. A jak bylo řečeno v první části, jejich zuřivosť proti lidem vzrostla v takovém poměru, v jakem vzrostla jejich odbojná pýcha proti Bohu od té doby, co se dozvěděli, že Večné Slovo se stane člověkem a narodí se z té Ženy, již viděli oděnou sluncem /Zjev. 12,1/. Proto pyšní andělé odmítli tato ustanovení Boží a nechtěli poslušně skloniť svou šíji, pojali velikou nenávist proti Bohu i proti Jeho tvorům. Protože si ďábel svou nenávisť a vztek nemohl vylít na Bohu, vylévá si ho na dílech Jeho pravice. Kromě toho jsa obdařen andělskou přirozenosti, rozhodl se neodvolatelně, že se nikdy neustane snažit o dosažení toho, pro co se jednou rozhodl; proto, ač mění prostředky ku dosažení svého cíle, nikdy nezmění své vůle ohledně pronasledování lidstva. Naopak jeho nenávisť ješte vzrostla a bude vzrůstat v poměru, v jakem Bůh uděloval a bude udělovat Své milosti a dary spravedlivým a svatým dítkam Své Církve a v poměru k vítězstvím, jež získa símě té Ženy, dáblovy Nepřítelkyně, skrze niž, jak mu Bůh pohrozil, potře jeho hlavu, takže nebude moci činiť nic vice než skrytě ležet u Jejích nohou/ I.Mojž.3,15/.
280. Kromě toho je tento nepřítel pouhý duch a nikdy není unaven a nepotřebuje odpočinku. Proto je tak bdělý v pronásledování nás, že počína svůj boj proti nám již od prvního okamžiku naši existence v mateřském životě a jeho zuřivost a boj proti duši nepolevuje dokud z těla nevyjde. Tento výrok potvrzuje Job, který praví, že život člověka na zemi je bojovaní /Job 7,1/. Tento boj nespočívá pouze v tom, že jsme se narodili v dědičném hříchu a proto poddáni náklonnosti k hříchu a nezřízeným vášním působícím v nás náklonnosti k zlému, ale ďábel kromě ustavičného podpalování boje v nás, bojuje proti nám ješte i z důvodu vlastních, používaje k tomu veškeré své prohnanosti a zloby, a jak dalece je to v jeho moci i našich smyslů, schopnosti, náklonností a vášní. Nade všetko se snaží používat i jiných přirozených příčin a prostředků, aby nás připravil o život a zároveň též o spásu duše. Nepodaří-li se mu to v tomto ohledu, nepromešká od okamžiku našeho početí až do naši smrti žádné příležitosti, aby nám způsobil škodu nebo nás svedl ke hříchu a připravil o milost. Proto také tak dlouho musí trvat naše obrana.281. Toto vše, zvláště s dítkami Církve svaté se děje tímto způsobem: Jakmile ďábel pozná, že bude počato lidské tělo, předně pozoruje úmysl rodičů a zda-li jsou ve stavu milosti nebo ne, anebo zda-li se pri plození dopustili nějaké nemírnosti nebo přestupku; zkoumá též složení štáv jejich těl, protože tyto štávy obyčejně mají vliv na zplozené tělo. Ďábel si všíma též zvláštních i všeobecných příčin a přirozených podmínek, které jsou spojený s vývojem plození a vytvořením ústrojí lidského těla. Z těchto různých základních počátků, které spolupracují při plození, zlí duchové při jejich velké zkušenosti usuzují, jak dalece možno, jakou povahu a náklonnosti bude mít zplozený člověk a podle toho hned si učiní velké plány pro své budoucí jednání. Předvídají-li dobrý výsledek, snaží se jak jen mohou zabrániť zplození nebo vdechnutí duše, přivádí matku do různých nebezpečí a pokušení, aby přivodila zničení plodu ješte před stvořením duše, což se obyčejně stáva za čtyřicet až osemdesát dní. Jakmilé však vidí, že Bůh stvořil nebo vdechl duši novému tvoru, hněv draků je pohání k zuřivé činnosti, aby se snažili zabrániť zrození dítka a aby nedošla křstu, jest-li se narodilo v takovém míste, kde táto svátost může býti snadno udělena. Proto vnukají matkám různé myšlenky a pokoušejí je k mnoha nezřízenostem a výstřednostem, čímž přivodí předčasný porod nebo usmrcení dítka v živote; u katolíků a bludařu, kteří ještě udelují křest, ďábli se spokojí, když aspoň dítě připraví o křest a tak ho přivedou do předpeklí, kde nebude požívat patření na Boha. Medzi pohany a modloslužebníky se o to tolik nesnaží, protože u nich mají zavržení skoro zajištené.282. Proti zlomyslnému vlivu ďáblů poskytuje Nejvyšší různými způsoby obranu a ochranu. Ponejvíce je to Jeho rozsáhlá a všeobecná ochrana a péče, která zajišťuje správné výsledky přirozených příčin v pravý čas, neodvisle od převrácenosti a překážek, jež kladou zlí duchové. Tím je jejich moc omezena. Neboť kdyby Bůh ponechal ďáblům volnou ruku v jejich neukrotitelné zlobě, by rozvrátili celý svět.Toho však dobrotivosť Stvořitelova nedovolí, ba nepřeje si dáti vládu Svým zapřísahlým úhlavním nepřátelům ani nad nižšími věcmi, tím méně nad člověkem. Vždyť ďábli v Božím plánu a vesmíru zaujímají místo pouze bídných katů; a i v tomto úřadě nemohou činiť nic víc než je jim nařízeno nebo dovoleno. Kdyby zkažení lidé nepodávali svých rukou těmto nepřátelům, nenechali se jimi svádět k hříchům, za něž zasluhují trest, v celém přirozeném zřízení by byl zachován obyčejný, jak všeobecný, tak i zvláštní pořádek příčin i účinků a nebylo by žádných příležitosti k tak velkým neštěstím a ztrátam mezi věřícími, jako jsou nakažlivé nemoci, náhlá úmrtí, špatná úroda a jiné pohromy, jež působí ďábel. Všechna tato a mnohá jiná zla, jež se stávají i při narození dětí, způsobené nepravostmi a nepořádkem zasluhujeme za to, že se spojujeme s ďábly k naší vlastní škode a tím, že se sami vydáváme jejich zlobě.
283. Kromě všeobecného opatření Božího k ochraně Svých tvorů musíme se zmíniť též o zvláštní ochraně andělů, kterým podle Davidova výroku přikázal, aby nás nesli na svých rukou, abychom snad nezavadili o osídla satanova /Žl. 40,12/; a na jiném místě Písma Svatého se praví, že Pán posíla Své anděly, aby nás vytrhli z nebezpečí /Žl. 33,8/. Tato ochrana počíná tak jako pronásledování, již od té chvíle, kdy jsme v životě matčině dostali počátek bytí a trvá až do té doby, kdy se naše duše představí před soudnou stolici Boží, aby ji bylo přisouzeno místo, jaké si zasloužila. Jakmile je lidská bytost počatá, v tom okamžiku posíla Pán Své anděly, aby ji i její matku chránili. Potom v praví čas ustanoví novému člověku zvláštního anděla za Strážce, jak jsem řekla v první části tohto životopisu /č.114/. Hned od začátku andělé zahájí velký boj s ďábly na obranu duší svěřených jejich ochraně. Ďábli poukazují, že oni mají právo na toho tvora, protože byl počat v hříchu, že je dítkem zlořečení, nehodným milosti a přízně Boží, že je otrokem pekla. Andělé jim odporují tvrzením, že dítko bylo počato podle přirozeného zákona, nad nímž peklo nemá žadné moci, že i když bylo počato v hříchu, je to následkem lidské přirozenosti, pádem prvních rodičů a ne vinou jeho svobodné vůle; a přesto, že bylo počato v hříchu, Bůh je jeho Stvořitel, aby Ho poznalo, chválilo, sloužilo Mu a mocí Jeho Umučení zasloužilo si věčnou slávu a že tyto vysoké cíle nesmí být mařeny pouhou vůlí ďáblů.284. Tito nepřátele zase namítají, že rodiče při početí lidské bytosti neměli správný úmysl nebo oprávněnou příčinu, že prekročili míru slušnosti a dopustili se hříchu při plození. Toto je najpádnější námitka, jakou ďábli mohou uvést v domáhaní se svého práva na lidské tvory pokud ješte jsou v živote mateřském, protože je nesporno, že hřích činí dítko nehodným božské ochrany a spravedlivě překáží jeho zrození. Přesto však, že se to často stáva a mnoho lidských bytostí jež byly počaty nikdy nespatří světla, svatí andělé obyčejne brání tak neblahým koncům. Jsou-li to dítky manželské, andělé dovozují, že rodiče přijali svátost a cirkevní požehnání; rovněž na to poukazují, když rodiče mají nějaké cnosti, jako že udělují almužny, jsou laskaví, konají nějaké pobožnosti nebo dobré skutky. Svatí andělé používají takových věcí jako mocné zbraně k odrážení ďáblů a k ochraně svých svěřenců. Při nemanželských dětech je tento boj mnohem obtížnejší; ďábel si činí větší právo, protože početím takových dětí, jímž je Bůh velmi urážen, nepřítel nabýva většího práva a rodiče po spravedlivosti zasluhují přísného trestu. Proto při chránění a pro zachovaní takových nezákonitých dětí Bůh projevuje zvláštním způsobem Své velké milosrdenství. Andělé opírají své důvody proti ďáblům o toto milosrdenství a že konečně jsou ty dítky výsledkom přirozených příčin, jak jsem výše řekla. Nemají- li rodiče žádných zásluh ani žádných cností a jsou-li nad to ještě poskvrněni hříchy a nepravostmi, pak svatí andělé poukazují na zásluhy předků takového dítka, na jeho bratry nebo příbuzné, na motlidby jeho přátel a známých a že dítko tím není vinno, že jeho rodiče jsou hříšní nebo že jednali nezřízeně při jeho zplození. Také dovozují, že ty dítky, budou-li žít, mohou dosáhnut vysokého stupňe cnosti a svatosti a že ďabli nemají žádného práva překážet jim v dosažení poznání a milování jejich Stvořitele. Někdy jim Bůh zjeví Své plány o vyvolení jich k nějakému velkému dílu ve službách Církve svaté a v takovém případě je pak obrana andělů najvýš bdělá a mocná; ale též ďábli napínají zuřivě své síly v pronásledování, k němuž je popouzí větší péče andělů.285. Všechny tyto boje, o nichž jsme mluvili a ještě budeme mluvit, jsou duchovní, protože je vedou pouzí duchové andělé a ďábli a používá se při nich zbraní, jež jsou vlastní andělům a Pánu. Najúčinnější zbraní proti zlým duchům jsou božské pravdy a tajomství o Bohu, Najsvětejší Trojici, o Kristu Spasiteli, o Jeho podstatném spojení s človečenstvím, o vykoupení a o nesmírné lásce, s níž Pán jako Bůh a člověk vyhledává našeho věčného spasení; a taktéž svatost a čistota nejblahoslavenější Panny Marie, Její tajemství a zásluhy. Všechná tato tajemství andělé stále a to vždy z nového hlediska, staví ďablům před oči, takže je musejí poznávať a všímat si jich následkem činnosti andělů a působením samého Boha. A pak se stáva, co praví svatý Jakub, že ďábli věří a třesou se /Jak.2,19/, protože tyto pravdy je děsí a trápí tolik, že aby je nemuseli pozorovat, raději se vrhnou do nejhlubšího pekla; a tajemství Kristova jsou jim tak hrozná a trapná, že žádají Boha, aby od nich odňal poznání a pamatování na podstatné spojení Věčného Slova a jiné veliké divy božské lásky. Proto andělé v boji s ďábly často opakují slova: „Kto je jako Bůh? Kto je roven Kristu, pravému Bohu a člověku, jenž zemřel za lidské pokolení? Kto se může přirovnávat k přesvaté Márii, naší Královně, která byla vyjmutá od všelikého hříchu a dala ve svém živote tělo a lidskou podobu Věčnému Slovu a přece zůstala vždy Pannou?“286. Pronásledování ďábly a obrana anděly pokračuje i při narození dítka. V té hodině smrtelná nenávisť pekelného hada napína všechny síly, zvláště u dítek, které mohou přijat svatý křest, čemuž se snaží zabránit všemi prostředky své moci. Nyní tedy sama nevinnost dítka volá hlasitě k Pánu slovy proroka Isaiáše: „Pane, násilí trpím, odpověz za mne“ /Iz.38,14/. Zdá se, andělé, když dítko opustí úkryt, který mělo v matčině živote a vidí, že není schopno brániť se samo ani od starších získat dostatečnou ochranu proti četným nebezpečí, jsou plni veliké úzkosti a hledají tedy přímého zakročení Božího. Proto nedostatek péče starších je často doplňován svatými anděly, kteří chrání dítko, když spí, když je osamoceno a za jiných okolností, v nichž by mnohé dítky zahynuly, kdyby nebyly chráněny jejich anděly. My všichni, kterým se dostalo štěstí přijat svátosti křstu a biřmování, máme v těchto svátostech velmi mocnou zbraň proti útokům pekla, protože jsme skrze ně poznamenáni jako dítky Církve svaté, znovuzrozené ke spravedlnosti, jako dítky Boží a dědicové věčné slávy. Ctnosti víry, naděje a lásky i jiné ctnosti nás zdobí a posilují ku konání dobrých skutků. A kromě toho můžeme přijímat i jiné svátosti a mit podíl na přímluvách Církve, v níž zásluhy Kristovy a svatých a jiné veliké milosti můžeme používat ve svůj prospěch. Kdybychom dobře užívali těch výhod, vítězili bychom nad dábly a peklo by nemělo žádného podílu v nikom z dítek Církve svaté.
287. Ale ach, jak smutné to neštěstí, že je tak málo těch, kteří po dosažení věku, kdy počínají užívat rozumu, nestrácejí křestní milosti a nespolčují se s ďáblem proti Bohu! Uvážíme-li toto, bude se nám zdát, že by to bylo zcela spravedlivé, kdyby nám byla odňata ochrana Boží a Jeho svatých andělů. Ale Bůh tak nejedná, nybrž naopak, v době, kdy se začínáme stávat nehodnými Jeho ochrany, přichádzí nám vstříc s větší laskavostí, aby nám ukázal Svou nevyčerpatelnou lásku a velkomyslnost. Nelze slovy popsat, s jakou chytrostí a vytrvalostí ďábel usiluje o záhubu člověka tím, že jakmile je schopen užívaní rozumu snaží sa svésti jej ku spáchání nějakého hříchu. Ďábel již z daleka se na to připravuje tím, že se snaží, aby si dítě navyklo nějakým zlým skutkům v létech jeho nevinného dětství. Proto přivádí dětem v sluch nebo na oči zlé příklady jejich rodičů, opatrovnic nebo starších společníků; rodiče svádí, aby byli nedbalí v zamezování a odstraňování těch zlých příkladů. V tom útlém věku se všechny smyslové dojmy hluboce vtiskují do mysli dítek jako do měkkého vosku nebo jako na nepopsané tabulky, a poskytují ďáblům příležitost působit na náklonnosti a vášne dítek. A je dobře známo, že lidé zpravidla vždy jednávají podle těch náklonností a vášní, nebrání-li jim v tom nějaký zvláštní vliv. Proto dítky přicházející k užívání rozumu budou jednat smyslných rozkoší, jimiž je jejich fantázie a obrazotvornost naplnená. Jakmile upadnou do nějakého hříchu, ďábel se okamžitě zmocní jejich duše a získává nové právo a moc sváděti je k ďalším hříchům.288. Nemenší je však také činnost, píle a péče svatých andělů v zamezování takové zkázy a v chránění nás před ďábly. Často vnukají rodičům svaté myšlenky, pobízejíce je ku bdělosti nad vzdělávaním jejich dítek, aby je vyučovali v náboženství a v poznání zákona Božího, aby jim ukládali nějaké zbožné skutky a modlitby, aby je odvraceli od zlého a učili cvičiť se ve cnostech. Tytéž dobré myšlenky vnukají tež dětem jak dospívají, nebo podle světla jež jim udíli Bůh podle Svých úmyslů, které má s jejich duší. V provádění této obrany přicházejí do velkých sporů s dábly, protože tito zlí duchové uvádějí a vypočítávají všechny hříchy rodičů proti dětem a taktéž všechny zlé skutky dětí samých. Nejsou-li však rodiče vinni, ďábli dovozují, že skutky dětí jsou výsledkem jejích ďábelské činnosti a proto prý mají právo v nich pokračovat v jejich duších. Jest-li dítko, když počne užívat rozumu začína hřešit, ďabli svádějí velké boje, aby zabránili dobrým andělům odvádět je od zlého. Dobří andělé se odvolávají cnosti jejich rodičů a jejich předků a uvádějí též dobré skutky dítek samých; i kdyby to bylo jen vyslovení jmén Ježíše a Marie tehdy, když je tomu rodiče učili, používají toho na obranu a za důvod, že začaly uctívať jméno svého Pána a své Matky; a podobně i když děti konají nějakou pobožnosť nebo umí některé křesťanské modlitby a modlí se je. Všeho toho používají andělé jako účinné zbraně pro naši obranu proti ďáblům, protože každým dobrým skutkem olupujeme ďábla o nějakou část práva, která na nás získal dědičným hříchem a ještě více našimi vlastními hříchy.289. Jakmile dospěje človek k užívání rozumu, boj o duši mezi anděly a ďábly stáva se prudší, protože kdykoli se dopustíme hříchu, pekelný drak napína všecky síly, aby nás připravil o život dříve než bychom mohli činiť pokání, aby tak zpečetil naše věčné zavržení. Aby nás přivedl ku spáchání dalších hříchů, posádzí všetky naše cesty léčkami a nebezpečími zvláštními pro každý stav, ani jediného z nás nepřehlédne, ačkoli nepokouší stejně nebezpečně jednoho jako druhého. Kdyby však lidé chtěli nahlédnout do tajné činnosti ďáblů tak jak ji provádějí a kdyby mohli vidět ty léčky a prohlubně, které svou vlastní vinou dovolují ďáblu pro ně připravovat, všichni by žili strachem a třesením, mnozí by změnili svůj životní stav nebo by odmítli vstoupit do něj, jiní by opouštěli svá postavení, úřady a hodnosti, které nyní tak vysoce cení. Ale pro neznalost svého nebezpečí lidé žijí v záhubné jistotě; nevědí dost, aby mohli poznat nebo uvěřit více než mohou poznat svými smysly a proto se nebojí pekelných pastí a léček připravených pro jejich záhubu. Proto je počet bláznu velmi veliký a vpravdě moudrých a opatrných velmi malý; mnoho je povolaných, ale málo vyvolených; bezbožníků a hříšníků je bezpočtu, kdežto ctnostných a dokonalých velmi pořídku. Podle toho jak kto rozmnožuje hříchy, v takové míře ďábel nabývá pevného práva na jeho duši a nemůže-li mu vzít život, aspoň s ním jedná jako s bídným tvorem. Ďábel tvrdí, že ta duše mu každým dnem více náleží a to úplně podle volby své vlastní vůle a proto prý nemůže po právu býť vyrvána z jeho rukou, ani nezasluhuje pomoci o kterou nestojí a zásluhy Kristovy ji nemají být přivlastňovány, když je odkopla; ani není oprávněná na přímluvu svatých, když na ně úplně zapomína.290. Pod takovými předstírkami a mnohými jinými, které zde nelze všechny uvádět, ďábel se pokouší zkrátit čas, v němž by bylo možno těm, na které si činí nároky, vykonat pokání. Když toto se mu nepodaří, pak se snaží zatarasit cestu jejich ospravedlnění a tyto snahy se mu u četných duší daří. Ale ochrana Boží a Jeho andělů žádnému z nich neschází a tak býváme uchráněni mnoha nebezpečí smrti nesčetnými způsobý; a toto je tak pravdivé, že sotva by se někto našel, který by to nějakou příhodou ze svého života nemohol potvrdit. Bůh i andělé ustavičně nám vnukají dobré myšlenky a výstrahy; pobádají nás, abychom používali všech příležitostí a poučení. Ale ješte cennější je, že nás chrání proti vzteklé zuřivosti ďáblů a používají proti nim všeho, co jen rozum anělů a nebeských duchů může vymyslit a k čemu je pohání jejich moc a vroucí láska pro naši záchranu. Tohoto všeho je často zapotřebí pro některé duše a někdy i pro všechny duše, které se dávají do moci ďáblůa užívají své svobody a svých schopností jen k takové zaslepenosti. Nepravím to o pohanech, modlářích a bludařích. Ty ovšem andělé také chrání a brání a nabádají ku konání mravních ctností, čehož potom používají jako důvod proti ďáblům; ale ponajvíce jen chrání jejich život, aby pak Bůh mohol ospravedlnit Své jednání vůči ním, když jim poskytl tak mnoho času na obrácení. Andělé usilují odvrátit je od velkých hříchů, k jakým je ďábli ponoukají protože andělská láska se snaží uchránit je, aby aspoň přiliš velkých trestů na sebe neuvalovali, jaké jim chce připravit ďábelská zloba.291. Najvětší boje mezi anděly a ďábly jsou však vedeny v mystickém obcování Církvé svaté, podle různých stavů duší. Andělé zpravidla brání její údy obyčejnou zbraní, kterou jim poskytují křestní znamení vtisknuté duši na křstu svatém, milost posvěcujúcí, cnosti, záslužné skutky, modlitby ku svatým, modlitby spravedlivých a všechna dobrá hnutí, která katolíci mohou mít po celý život. Obrana spravedlivých je velmi mocná, neboť když jsou v milosti a v přátelství Božím, andělé dostávají větší právo proti ďáblům a zahánějí je poukazováním na svatost a dokonalost těch duší, což je pro mocnosti pekelné postrachem a již jedině pro to samotné bychom si měli milosti posvěcující vážit nade všecky stvořené věci. Jsou v Církvi též duše vlažné a nedokonalé, které upadají do hříchů, z nichž občas zase povstávají. Proti těmto zlí duchové dostávají více moci a krutě je pronásledují. Ale svatí andělé horlivě se snaží bránit takové duše tak, aby jak praví prorok Isaiáš /42,3/, třtina nalomená nebyla dolomená a kouříci knot nebyl uhašen.292. Jsou však v Církvi též našťastné a zvrhlé duše, které celý svůj život od přijetí křstu nevykonaly ani jediného dobrého skutku, anebo jest-li někdy povstaly z hříchu, vrátily se k němu s takovou dychtivostí, že to vypadalo, jako by se zřekly Boha a žijí i jednají jako by neměly žádné naděje na život věčný, ani žádné bázně před peklem a žádné lítosti nad některým ze svých hříchů. V těchto duších není žádného života milosti, žádné snahy po cnosti, a andělé nemohou najít žádné pevné půdy na jejich obranu. Ďábli řvou: Aspoň tato duše je úplně naše, podléhá naším rozkazům a nemá žádného dílů v milosti. Poukazují andělům na všechny hříchy, zlobu a nepravosti takových duší, které z vlastní svobodné vůle slouží tak zlým pánům. Co se v takových případech děje medzi anděly a ďábly je neuvěřitelné a k nepopsání, protože ďábli zuřivě napínají všecky síly, aby zabránili tomu, aby se takovým duším dostalo nějakého dobrého vnuknutí nebo pomoci. Ježto však ďábli nemohou odpírat božské moci, snaží se aspoň ze všech sil odvracet duše, aby nevěnovaly pozornosti voláni nebes nebo mu snad nepřivolily. U takových duší zpravidla, když jim Bůh Sám nebo skrze Své svaté anděly posíla svatá vnuknutí nebo hnutí, ďábli musejí být napřed zahnáni na útěk a duše musí byť vyrvána z jejich středu, aby se tito draví supi na ni hned nevrhli a nezničili svaté símě. Tento boj andělé obyčejne vedou slovy, jež jsem uvedla výše: „Kto je jako Bůh, Jenž přebývá na výsostech? Kto je jako Kristus, Jenž sedí na pravici věčného Otce? Kto je jako Najsvětější Mária?“ Těmito a jinými mocnými výroky přinutí pekelné draky na útěk. Někdy jsou sraženi zpět do pekla, ale přesto neustávají ve svém zuření a zase se vracejí na bojiště.293. Pekelní nepřátelé se též ze všech sil snaží svádět lidi, aby rozmnožovali své hříchy a tak, aby co najdříve naplnili mírů svých hříchu a čas ku pokání a jejich života byl co najdříve skončen, neboť pak je mohli odnést do věčného trápení. Andělé však, kteří mají radost nad hříšníky činícími pokání /Luk.8,12/, i když je nemohou přivést k lítosti, vytrvale se snaží odstraňovat příležitost k hříchům a zmenšit počet hříchů nebo jim úplně zabránit. A když při všem tom úsilí, jež není lidem známo , nemohou duše odvrátit od hříchu, utíkají se o přímluvu k Najsvětejší Matce Boží, žádajíce Ji, aby byla Prostřednicí u Pána a propůjčila jim Svou pomoc k potření pekelných duchů. Aby co najrychleji pohnuli Její milosrdnou láskou, vybízejí duše hříšníků k vykonání nějaké zvláštní pobožnosti nebo nějakého dobrého skutku k poctě této slavné Paní. Ačkoli je pravda, že všechny dobré skutky vykonané ve stavu smrtelného hříchů jsou mrtvé a proto jsou velmi slabou zbraní proti ďáblům, přece je to vždy aspoň jakási vzdálená zvláštní pomůcka kvůli tomu dobrému účelu, pro který byly konány a tak je hříšník méně nepřístupný milosti než kdyby je nekonal. Nad to, když jsou ty dobré skutky předloženy Pánu anděly a zvláště nebeskou Matkou, mají v očích Páne jistou životnost nebo podobu životnosti docela jinou, než jakou jim dávají hříšníci; a proto, ač se Pán nezavazuje odplatiť je, nicméně předce je odplatí a to kvůli prosbám toho, kto Mu je předkladá.294. Pomoci takových prostředků velký počet duší opouští cestu hříchů a je vytrhován z drápů pekelného draka. A protože nesčetné duše upadají do takového hrozného stavu a potrebují mocné pomoci Nejsvětejší Královna vždy poskytuje Svou pomoc, kdykoli se andělům nedaří jejich obrana. Pekelní duchové jsou hrozně mučeni svým vlastním vztekem, kdykoli zpozorují, že některý hříšník je volán Královnou, nebo když ne něj pamatuje, protože ze zkušenosti vědí, jak laskavě přijímá hříšniky a jak ochotně bere na sebe jejich obhajobu. Bez jakékoli naděje a bez pokusu postavit se na odpor, zloduši se hned vzdávají jako poražení. Často se stáva, když si Bůh přeje provésti nějaké zvláštní obrácení, že Velká Královna Sama rázně přikáže ďáblům, aby opustili tu duši a vrhli se do pekelných propastí; Jejího rozkazu vždy uposlechnou. Jindy zase i bez takového rázného zakročení Bůh dopustí, aby pekelníci spatřili tajemství, moc a svatost Jeho Matky a toto nové poznání je naplní takovou hrůzou a zahanbením, že se hned dávají na útěk. Když duše spolupracujúci s milosti, již pro ně dasáhla nebeská Paní, bývají brzy osvobozeny od ďábelských útoků.
295. Přestože přímluva Veliké Královny a Její moc je pro ďábly tak hrozná, a že Nejvyšší neuděluje žádné milosti Cirkvi nebo duším jinak než skrze Ni, přece je mnoho případů, v nichž človečenství Vtěleného Slova samo za nás bojuje a brání nás proti Luciferovi a otevřene se i se Svou Matkou prohlásí v náš prospěch a ďábly přemůže a zažene. Tak veliká je Jeho láska k lidem a ke všemu, co se týka jejich blaha, že toto se stáva nejen když zloduši pocitují přímo moc Kristovu a Jeho zásluh skrze působení Svátosti, ale také při jiných zázračných obráceních, kdykoli jim Bůh dá zvláštní poznání jednoho nebo více tajemství, čímž je zahanbí a zažene. Takového druhu bylo obrácení svatého Pavla, Marie Magdaleny a jiných svatých. Podobně činí kdykoli je nutno chránit některé katolické království nebo Církev před úklady a zlobou pekla. V takových případech nejen človečenství Kristovo, nýbrž i Jeho nekonečné Božství, ozbrojené všemohoucností Otce vystoupí proti ďábelským hordám, naplní je výše zmíněným poznáním a též poznáním Jeho všemohoucnosti, čímž je přemůže a předem jim znemožní jejich skutečný nebo zamýšlený boj.296. Kdykoli Pán zakročí s takovou mocnou pomocí, celé pekelné království nepořádku je zachváceno strachem a hrůzou a sraženo do pekelných propastí na mnoho dní, kde ďábli bolestí a zoufalstvím vyjí a jsou úplně neschopní pohnout se s místa, pokud jim Pán nedovolí opět vstát. A jakmile toto dovolení dostanou, ihned se zase se svou dřívější zuřivostií vyřítí a dále usilují o záhubu duší. Ač se to snad nezdá být v souhlasu s jejich pýchou a domýšlivostí, aby znovu začínali boj s tím, kterým byli přemoženi a svrženi, přesto jejich žárlivá obava, že bychom my mohli dosáhnout požívaní Boha, jejich prudká touha zabránit tomu nad nimi zvítězí a nutí je pokračovat v pronásledování nas až do konce našeho života. Bylo mi sděleno, že kdyby nebyl Bůh tak urážen zneužíváním Jeho milosrdenství, že by často třeba i zázračně Svou všemohoucnosti zakročil v náš prospěch. Činil by to zvláště na obranu mystického těla Církve svaté a některých katolických vlád tím, že by zmařil plány, jež v naší době peklo připravuje na zničení křestanství. Nezasluhujeme však této ochrany nekonečné moci, protože jsme všichni jako za jedno v popuzení hněvu Božího a celý svět se spojil s pekelnými nepřáteli, do jejichž moci upadl následkem zaslepenosti a páchání neřestí, jež bují medzi lidmi.297. Tato pomoc Nejvyššího se jasne projevila v obrácení svatého Pavla, kterého již v lůne mateřském Bůh určil a vyvolil za apoštola a nádobu vyvolenou. Ačkoli jeho život dříve než ponásledoval Cirkev byl řadou události, které satana mátly, tak jak ose mu to stává i při mnoha jiných duších, protože Bůh nad ním bděl hned od okamžiku jeho početí a řídil jeho přirozený charakter a obranu andělů, jež ustanovil, aby ho střežili a chránili. To bylo příčinou, že ďábel svatého Pavla velmi nenáviděl a hned v prvních letech jeho života usiloval o jeho bezživotí. Když se to zloduchům nepodařilo a později videli jak pronásleduje Cirkev, snažili se zase chránit jeho život. Když svatí andělé shledali, že nemají dost síly, aby Pavla vyvedli z jeho poblouzení, jemuž se cele oddal, zahájila boj mocná Královná, která si vzala jeho věc na starost. Skrze Ni zakročil Kristus a Věčný Otec Svou božskou pomocí a vytrhl jej z drakovy moci. Jakmile se Pán zjevil svatému Pavlovi na ceste do Damašku, okamžite všichni zloduši, kteří ho doprovázeli, byli svržení do pekelné propasti.298. Při této příležitosti Lucifer i jeho čety pocítili bič božské všemohoucnosti; plni strachu a hrůzy leželi po několik dní v hlubinách pekelných propastí. Jakmile jim Pán vzal z mysli vzpomínku na božská tajemství, zase s novým vztekem začali dýchat. Velký pekelný drak svolal všechny ďábly a promluvil k nim takto: „Jak bychom mohli odpočívat, když každý den vidím jaké křivdy se mi dějí od Vtěleného Slova a též od Ženy, která Ho jako člověka počala a porodila? Kde je moje moc a co mi prospívá můj vztek a má vítězství, jež jsem nad Ním dobyl medzi smrtelníky od té doby co nás Bůh bez příčiny svrhl s nebe do této propasti? Zdá se mi, moji přátelé, že Všemohoucí zamýšlí zapečetiť brány pekelných končin a otevřít brány nebeské, čímž by bylo zničeno naše království a všechny mé vytoužené sny, že strhnu všechno ostatní lidstvo do těchto muk. Když Bůh, mimo to, že lidi vykoupil, činí pro ně takové zázraky, když jim ukazuje takovou lásku a snaží se získati je Svému přátelství tak mocnými skutky Své pravice, nechají se Mu přemoci i bdyby měli povahu divokých šelem a srdce tvrdé jako diamant. Všichni Ho budou milovat a sloužit Mu i kdyby byli zatvrzelejší a odbojnější než-li jsme my. Která duše by mohla být tak zatvrzelá, aby ji nezískal ten Bohočlovek, který s takovou něžnou láskou vyhledává jejich věčné slávy? Šavel byl naším přítelem, povolaným nástrojem pro mé plány, poddaný mě vůli a mým rozkazům, nepřítelem Ukrižovaného a já jsem ho určil pro ty nejkrutější muky v tomto pekle. Ale ze všeho toho i z mých rukou jej Bůh náhle Svou božskou mocí vytrhl a povýšil tohto bídného tvora zemského k tak vysoké milosti a přízni, že my, jeho nepřátelé jsme tím ohromeni. Co vykonal Pavel, aby si zasloužil takového nesmírného štěstí? Jest-li Bůh byl tak štedrý k němu, jak teprve bude chrániť jine, méně hříšné? A kdyby je ani neobracel tak zázračné, získá je skrze křest a jiné svátosti, jimiž je bude den po dni ospravedlnovat. Tento příklad mocné Boží ochrany, již poskytl Církvi v době, kdy jsem ji chtěl skrze Pavla zničiť, přitáhne celý svět do jeho služeb. Je to možné, že jsem musel vidět, jak bídný člověk je povýšen k milosti a blaženosti, kterou jsem já ztratil a jak zaujímá místo v nebi, s něhož jsem já byl svržen? Toto pomyšlení mne mučí více než pekelný oheň. Jsem pln bezmocného vzteku proti sobě samému, že nemohu ve svém hněvu zničiť sám sebe. Kéž by to Bůh Sám učinil, místo aby mne zachovával v těchto mukách. Když však se to nemůže stát, řekněte mi, moji vasalové, co bychom mohli činit proti tomuto tak mocnému Bohu? Jemu nemůžeme ublížit; ale můžeme se velmi pomstít na těch, které tak velice miluje, protože v nich se můžeme protivit Jeho Vůli. A protože můj majestát je nejvíce urážen a popouzen proti té Žene, naši Nepřítelkyně, která Mu dala lidské tělo, chci zkusit nový způsob, jak bychom Ji zničili a pomstili se za to, že nám byl vyrván Šavel a my jsme byli svrženi do této propasti. Nedopřejí si odpočinku, dokud Ji nepřemohu. Rozhodl jsem se použít k tomu účelu všech prostředků, které jsem kdy vymyslil proti Bohu a člověku po mém pádu s nebe. Pojďte všichni, pomozte mi provésti mé plány a mou vůli.“299. Takovými slovy Lucifer povzbudil zlé duchy. Někteří z nich odpovědeli:“Kapitáne a vůdče náš, jsme ochotni uposlechnout tebe, neboť víme, jak velice nás tato Žena, naše Nepřítelkyně utiskuje a týrá. Ale je možné, že Ona Sama bez jakékoli jiné pomoci může vzdorovat odmítáním všech naších snah a útoků, jak jsme to zakusili již při jiných příležitostech, kdy se pokaždé ukázala být silnejší než-li my. Nejbolestněji však pocituje, když vidí, že napadáme následovníky Jejího Syna, protože je miluje a stará se o ně jako Matka. Vyvolejme všeobecné pronásledování věřících, vždyť máme k službám všecky, kteří jsou nyní rozpálení hněvem proti nové Církvi Ukrižovaného; skrze kněze a farizeje můžeme zvítězit ve všech našich útocích proti věřícím a tím si vylít náš hněv proti této nepřátelské Žene.“ Lucifer schválil túto radu a projevil uznání těm ďablům, kteří ji dali. Po takové dohodě vyšli, aby zničili Církev rukama jiných, jak ose o to pokoušeli skrze Šavla. O tom, co potom následovalo, budu vypravovat v dalších kapitolách a též o boji najblahoslavenější Panny Marie proti pekelnému draku a jeho pomocníkům, v němž Maria získala pro Církev velké vítězství. O tomto boji jsem se zmínila již v první části v šesté kapitole, kde jsem psala, že o něm budu vypravovat na svém místě. Sdělím o něm v následující kapitole.
Naučení, jež mi udělila veliká paní andělů.
300. Dcero Má, žádné lidské slovo není dost silné, aby se mu v tomto smrtelném živote podařilo popsat závist a nenávist Luciferovu a jeho zloduchů již mají proti lidem, nebo zášť, chytrost, podvod a lstivosť, s nimiž ve svém hněvu usiluje o to, aby je svedl k hříchu a později strhl do věčných muk. Snaží se zabrániť všem dobrým skutkům a ty, které jsou konány, pokouší se zmenšit nebo zničit, anebo zvrátiť jejich záslužnost. Veškerou zlobou, které je schopen, snaží se naočkovat duše. Proti těmto útokům poskytuje Bůh obdivuhodnou ochranu, kdyby jen lidé ze své strany chtěli spolupůsobit. Proto je apoštol napomíná, aby chodili opatrně medzi všemi těmi nebezpečími a boji; ne jako nemoudří, nýbrž jako moudří, vykupujíce čas, neboť dny tohto života jsou zlé a plné nebezpečí /Efes.5,15/. A dále je napomíná, aby byli pevní a stáli v konaní dobrého, protože jejich práce v Pánu není nadarmo /I.Kor.15,58/. Tuto pravdu náš nepřítel zná a děsí sej í; proto s největší zlomyslnosti se snaží přivést duši po spáchaní hříchu k malomyslnosti, aby pak sama nad sebou zoufala, zanechala konání dobrých skutků a tím se zničila, protože by tak odhodila zbraně, kterými by ji mohli andělé bránit v boji s ďábly. Přestože dobré skutky hříšníků namají života lásky nebo síly pro získání milosti nebo slávy, přece jsou velmi užitečné. Někdy se stáva, že následkem zvyku konati dobré, božská dobrota poskytne účinnou pomoc ku konání těch skutků s větší horlivosti, nebo udělí lítost nad hříchy a pravou, čistou lásku, čímž duše opět dojde ospravedlnení a nabude milosti.301. Všemi našimi dobrými skutky, jež konáme v tomto živote otvíráme cesty nebešťanům, aby nás mohli bránit a prosit Boha, aby na nás ve Svém milosrdenství shlédl a vytrhl z hříchů. Svatí si též pokládají za povinnost přispěti ku pomoci těm, kteří je v nebezpečí vzývají a mají k ním zvlášní úctu a konají k jejich poctě motlitby. Když svatí ve své lásce jsou tak příznivě nakloněni pomáhat lidem v bojich s ďábly, nesmíš se divit, Moje najdražší, že Já Jsem tak milosrdná k hříšníkům, kteří se utíkají k Mojí dobrotě, protože Ja toužím po jejich spasení nesmírně více než-li oni sami. Zachránila Jsem před pekelným drakem nesčetne mnoho hříšniků, protože konali ke Mně nějaké modlitby, i když se třeba jen jediný Zdrávas pomodlili nebo řekli jediné slovo nebo nějaký povzdech k Mojí cti. Moje láska k nim je tak veliká, že kdyby ke Mně včas a upřímně volali, žádný z nich by nezahynul. Ale hříšníci i ti, kteří se nechtějí polepšit, toho nečiní, jelikož rány hříchů, protože nejsou na těle, je neznepokojují a čím častěji sej ich dopouštějí tím méně litosti a zármutku nad nimi cíti. Druhý hřích jako by již zranil jen mrtvé tělo, které již nezná bázně, ani se nabrání a ničeho nevnímá.302. Následky této tupé necitelnosti vůči věčnému zatracení a klamům ďábelským, jimiž satan chce v tom hříšníky udržte, jsou hrozné. Aniž by věděli, o co opírají svou klamnou jistotu, spí dále a docela nic se neznepokojují pro to, že budou zavrženi, ač by se vším právem měli bát a věnovat pozornost rýchle se blížící věčné smrti, nebo aspoň hledat modlitbami pomoc u Pána nebo u Mne, nebo u svatých. Ale ani to, ač by je to stálo tak málo, nečiní a nevědí jak začít, až čas, v nemž mohly být splněny podmínky pro jejich spasení, pro mnohé z ních minul. Že pro některé z nich dosáhnu ještě v poslední hodině záchranu, to je zvláštní milost a není ji možno dosáhnout všem. Proto je tak mnoho dítek Církve zatraceno, že ve své nevděčnosti a pošetilosti pohrdají těmi mnohými a mocnými pomůckami, jež jim božská dobrotivost v nejpříhodnější čas nabízí. To také bude příčinou většího jejich zahanbení, až uzří, že přes veliké milosrdenství jejich Boha, Moji najlaskavější touhu zachránit je a lásku svatých, již měli před očima, oloupili Boha o čest, které by se Mu dostalo jejich obrácením a že neposkytli Mňe, andělům a svatým té radosti, kterou bychom měli z jejich zachránění, jež bychom jim byli dosáhli, kdyby nás byli vroucne vzývali.303. Přeji si, dcero Má, ukázati tobě ješte jiné tajemství. Ty víš, že Můj Syn a Pán praví v evangeliu: Že andělé Boží mají radost v nebi, kdykoli některý hříšník činí pokání /Luk.15,10/ a skrze ospravedlnění navrátí se na cestu života. Totéž se děje, když spravedlivý činí skutky pravé cnosti a zasluhuje si tím nový stupeň slávy. To, co se stáva nebeským obyvatelům při obrácení hříšníků a při rozmnožování zásluh spravedlivých, děje se podobně ďáblům v pekle, když hřeší spravedlivý a hříšník upadá hlouběji do hříchů; neboť není žádného hříchů, ani toho nejmenšího, nad nímž by zloduši neměli radost. Ďábli, kteří pokoušejí smrtelníky, ihned oznamují svůj úspěch těm, kteří jsou v pekelné propasti. Tam mají nad tím radost a zaznamenají si ty svedené pro další útoky a také, aby si na ně mohli činit větší nárok před božským Soudcem, i aby jejich nadvláda a právo nad hříšníky, jakého nabývají podle míry urážek, mohlo být veřejně známo. Takovým způsobem ukazují svou zrádnou nenavist k lidem, kdykoli sej im podaří svésti je k hříchu nějakou chvilkovou, zdánlivou radovánkou a rozkoší. Nejvyšší však, Jenž je ve všech Svých dílech spravedlivý, ustanovil také, aby obrácení hříšniků a dobré skutky spravedlivých rozmnožovaly muky závistlivých ďáblů, když se velice raduji ze záhuby člověka.
304. Tento trest působí všem ďáblům veliké muky, protože jsou jím nejen zahanbeni a potlačeni v jejich smrtelné nanávisti k lidem, ale také vítězstvím svatých a obrácením hříšníků jsou oloupeni o veliký díl jejich moci nad těmi, které dříve svými úklady svedli k hříchů. Za tyto nové muky, které jsou jim takto způsobeny, vylévají svůj vztek na zavržencích v pekle; a jako je nová radost v nebi nad pokáním a dobrými skutky hříšníků, tak pro tutéž příčinu povstáva nový zmatek a trápení v pekle. Při takových příležitostech za zoufalého vytí, ďábli uvalují nové mimořádné muky na všechny, kteří jsou v těch vězeních zoufalství a hrůzy. Tak protichůdně účinkuje současně v nebi a v pekle obrácení a ospravedlnění hříšníka. Kdykoli se duše skrze svaté svátosti ospravedlní, zvlášte upřímnou zkroušenou zpovědí, stává se, že ďábli po dlouhou dobu neodváží se příblížit k takovému kajícníkovi, ba po mnoho hodín se neosmělují ani se na něj podívat, jestli on sám jim nedodá zase odvahy ztrátou přízně Boží a opětným návratem k příležitostem ku hříchu; tu pak ďábli rychle odvrhnou strach, kterým byli proniknuti při upřímném pokání a ospravedlnění kajícnika.305. V nebi ovšem není zármutku ani bolesti, ale kdyby byly možny, pak by je svatí necítili pro nic na světě tolik, jako když vidí ospravedlněnou duši upadat opět do hříchu a ztrácet milost a hříšníka, jak se více vzdaluje a stáva neschopnejším získat znovu božskou milost. Hřích svou povahou je stejne mocný způsobit nebi zármutek a bolest, jako pokání a cnost muky peklu. Uvažuj proto, Moje najdražší, v jakém nebezpečí a nevědomosti lidé obyčejně žijí, když připravují nebe o radost již má z ospravedlnění duší, zadržují trest, který ďábli zasluhují a naopak poskytují peklu radosti z vítězství nad pádem a záhubou lidí. Žádám si, abys ty, jako moudrá a věrná služebnice nechala se vésti vyššími vědomostmi a snažila se podávat náhradu za toto zlo. Hleď, abys vždy šla ke svaté zpovědi s vroucností, úctou a vážností a s upřímnou lítostí nad hříchy; poněvadž tato svátost naplnuje pekelného draka velkou hrůzou, proto se všemožne snaží svými klamy překážet duším, aby je svedl k vlažnému příjetí této svátosti nebo jen z pouhého zvyku, bez lítosti a náležité přípravy. Je v tomto ohledu tak horlivý nejen proto, aby způsobil duši škodu, ale též, aby unikl hrozným mukám zahanbení a omedzení v jeho zlomyslnosti, jaké mu způsobí upřímné pokání a ospravedlnění duše, která mu unikla.
306. Krom toho ti chci, milá přítelkyně, připomenout, že ačkoli pekelní draci jsou vskutku původcí a mistry lži a jednají s lidmi jen proto, aby je svými šalbami a klamáním svedli a zničili, přesto tito nepřátelé, kdykoli se při svých schůzích radí o svádění lidí, jsou nuceni připustit jisté pravdy, které znají a nemohou popřít. Rozumí těmto pravdám, ale přece je sdělují lidem, ovšem ne s dobrým úmyslem, nýbrž zatemněle a promíchané svými bludy a falší, aby tím dosáhli svého zlomyslného záměru. Protože jsi v této kapitole a postupne v celém životopisu vyjevila tak mnoho tajností z jejích schůzi a porad, jsou na tebe hrozně roznícení, neboť oni si pochvalovali, že jejich tajnosti a všecky pletichy lidé se nikdy nedozví. Proto plní zuřivosti chtějí se ti pomstít; ale Najvyšší tě bude chránit, budeš-li k Němu volat, aby potřel hlavu pekelného draka. Pros také dobrotivost Boží, aby tyto rady a naučení napomáhaly zbavit smrtelníky klamu a s pomoci božského světla byly jim ku prospěchu. Pokud se tebe týče, snaž se věrne spolupůsobit, protože dluhuješ Bohu více než všichni, kteří žijí v tomto věku. Neboť nebudeš-li, protože znáš jejich zlomyslnost, usilovat o to, abys je s pomoci Nejvyššího a Jeho svatých andělů přemohla, tvůj nevděk a vítězství pekla vzroste v poměru k těm milostem a darům, jež jsi obdržela.
Zdroj: Ambroz
Ilustračné obrázky: Exorcizmus.szm.sk
exkluzívne.miesta
