V našem zaběhaném a rozporuplném sociálním systému jsme se naučili jisté pasivitě. Vše za nás udělá někdo jiný. Televize nás zabaví, prožíváme dobrodružství z pohodlí bytu. Spousta fast-foodů za nás uvaří a jídlo nám dodá až do bytu. Byt opouštíme pouze, když jdeme vydělávat peníze anebo když si jdeme pro léky k našemu lékaři. Všimli jste si někdy základu slova lékař? Lék. Lékař nás tudíž neléčí, ale předepisuje nám léky. Kdyby nás doopravdy léčil, říkali bychom mu léčitel, což je ale pro většinu naší společnosti označení pro šarlatána a podvodníka a takové označení je pro studované mediky absolutně nepřípustné.
Necháme si tedy předepisovat léky. Ty poslušně polykáme a věříme jim a našemu lékaři, že nám pomohou. Divíme se, že jsme opět nemocní, i přesto, že si až úzkostlivě hlídáme hygienu vlastního těla voňavými prostředky. Jíme barevné vitamíny, o kterých 9 z 10 lékařů tvrdí, že pomohou našemu tělu. Zelenina, která se v současné době prodává ve většině supermarketů je pěstována ve sklenících na odlehlých pouštích a to pouze hydroponicky, tudíž bez přítomnosti půdy, v substrátu z umělé hmoty, živená roztokem složeným z vody z artézských studní (jejichž hladina kriticky klesá) a uměle vyrobeného hnojiva. Tudíž se nemůžeme ani divit, že takto vypěstovaná zelenina (pomiňme nyní zbytečnou spotřebu energií na dopravu a skladování) nijak nechutná. Pak saháme po různých exotických průmyslových dochucovadlech, které chybějící chuť nahradí a podporujeme přímou úměru jejich spotřeby vůči jejich potřebě, neboť si naše chuťové buňky zvykají. Situace může být ale ještě horší. To když zeleninu obcházíme a přímo saháme po hotových výrobcích, polotovarech a trvanlivém zboží.
Výše uvedeným odstavcem se jako červená nit táhne jeden společný jmenovatel. Chemie. Stala se natolik domestikovanou součástí našich životů, že si již život bez ní ani nedokážeme představit. Ničíme svá těla chemií, „léčíme“ svá těla chemií a přijde nám to úplně normální. Nepřemýšlíme nad tím, co děláme. Děláme to proto, protože to tak prostě dělají všichni. Pak hledáme spásu u lidí, kterým věříme víc než sobě jenom proto, že přečetli víc knih než my, kteří chemií napravují škody, které způsobila chemie. Začarovaný kruh se uzavírá.
V další fázi ne-moci chodíme neradi na místa, kde nechceme být a snažíme se tam vydělat peníze, kterými platíme relaxačně-léčebné kůry a psychofarmaka a to jenom proto, abychom napravili škody napáchané právě na těch místech kde vlastně vůbec nechceme být a děláme tam něco, co nás vůbec nebaví. Další kruh se uzavírá a byznys naší doby zvaný chemie roztahuje svá „ochranná“ křídla nad našimi životy.
Existuje cesta ven. Existuje okamžik, který nás vyhodí z chemického kolotoče, který nás drží ve své moci.
Dokážeme změnit svůj život, když za něj plně převezmeme zodpovědnost. Když začneme přemýšlet o tom, co jíme, o tom, co dáváme tělu jako palivo a chceme po něm, aby správně a bezchybně fungovalo. Cítíte ten nesoulad? Hážeme do sebe tuny odpadu a jedů a očekáváme, že budeme zdraví a fit. Když nejsme, nahážeme do sebe další jedy a čekáme na zázrak. Hledáme možnosti jak se zbavit neduhů ale neuvědomujeme si, jak všechny neduhy vznikají. Vznikají na prvopočátku. Vstupem p-otravy do našeho organismu. Tam vznikají všechny naše problémy, které nám pak otravují život.
Pokud chceme být zdraví, musíme také zdravě uvažovat. Je přeci logické, že strava v co nejpřirozenější formě je nejlepší pro náš organismus. Syrové ovoce a zelenina by se měla stát podstatnou součástí našich jídelníčků. A stejně tak potraviny v co nejpřirozenější podobě. Naopak průmyslově zpracované a upravené potraviny, potraviny nepřirozených barev a forem by z našich jídelníčků měly postupně vymizet. Byla napsána spousta článků na toto téma a odkazy na některé z nich jsou uvedeny na konci této úvahy.
Pokud náš organizmus bude mít k dispozici dostatek živin ve stravitelné formě, bude naše tělo fungovat způsobem, ve který jsme se ani neodvážili doufat. Aktivní přístup k životu je nezbytný. Naše odpovědnost za naše zdraví je nezbytná. To že všichni pijí černé limonády po půlitrech neznamená, že to je správné a už vůbec ne zdravé. Buďme těmi, kdo vystoupí z řady.
Naše společnost je nastavena na maximalizaci spotřeby. Není nastavena na spokojený život jedince. Tak to možná má vypadat, ale skutečnost je jinde. To ale neznamená, že nemůžeme být spokojení. Můžeme, když nebudeme spoléhat na své okolí ale sami na sebe a podnikneme kroky k tomu potřebné. Zdravé stravování je jedním z nich a jedním z těch prvních a nezbytných. Pokud nejsme zdraví necítíme se dobře. Pokud se necítíme dobře stagnujeme. A stagnace určitě není důvod ani smysl, proč jsme zde na Zemi.
A když už jsme přeci jen nemocní, existují prostředky, které nám pomohou bez vedlejších účinků a chemického šoku v našem organismu. Takové prostředky tu jsou ale ve večerních zprávách o nich neuslyšíte. Jejich dealeři nezaklepou na vaše dveře nehledě na to, že žádní takoví dealeři ani neexistují. Barevné reklamy v časopisech také nečekejte. Snad někdy možná ale nyní musíme být aktivní a sami hledat, co nám pomůže. Protože jen tak máme šanci nepodlehnout tlaku společnosti založené na nabídkou tlačené spotřebě.
Lencher Falprea pro projekt Zappatta
Zdroj: Probuzeni.blogspot.com
