Jednodenní půst jsem zvažoval už před nějakým rokem. Ale pouze zvažoval a k činu se neodhodlal. Nebyl jsem v té době připraven. Dokázal jsem si najít dostatek důvodů, abych si „zdůvodnil“ proč ne. Nyní to tak není. Změnily se zejména energie za rozhodnutím držet půst. To je důležité si uvědomit hned na začátku. Proč vlastně chci držet půst...
Jde o energii, o informační auru, kterou si kolem sebe vytvořím. Je důležité, jestli budu hladovět, odpírat si, omezovat se nebo budu láskyplně nabíjet vodu, kterou budu pít, budu sledovat své tělo, jak se v nových podmínkách chová, co vše ovlivňuje psychika apod. Je důležité držet půst v konstruktivní informační auře. Považovat půst jako příležitost ke změně, k uzdravení, ke zlepšení. Takto se z půstu stane zábava.
Ale uvidíme jak budu mluvit za pár hodin. Zatím je 7:47 což je úplný začátek dne. Včera jsem jako poslední jedl v cca 18:30 a kolem 20:00 jsem si dal menší dávku psyllia, 5 tablet chlorelly a koloidní minerály s kapkou citronové šťávy.
Ráno po probuzení (5:40) jsem měl najednou čas navíc, který bych jinak trávil přípravou snídaně. Tak jsem si místo snídaně zacvičil. Vypil jsem 4 dcl vody (nabil jsem ji slovy „miluji tě“) a aktivně si prošel pár základních cviků z jógy. Vynikající. Ihned se mi zlepšila nálada (většinou mívám po ránu lehkou formu deprese, když mě budí budík) a to jsem se aktivně kroutil pouze cca 10 minut. Zvažuji nyní, jestli doma místo snídaně nebudu cvičit a snídani si brát do práce. Během cvičení mi poprvé zakručelo v břiše.
Jinak jsem ale pocit hladu vůbec neměl.
6:30 Jsem vyrazil na cestu do práce. Pěšky, zhruba 25 minut. Zhluboka jsem se prodýchával. Skvělé. Pocit hladu žádný.
Pracuji v otevřené kanceláři, kde vykonávám administrativní práci s určitou dávkou stresu. V kanceláři pociťuji chlad. Je to obvyklé, přes víkend se netopí, ale tentokrát mám ledové ruce a nohy. Ráno bylo venku -4°C. Topení, PC a lidé kancelář vytopí až kolem oběda.
Zvláštní poznatek. V žaludku (pravděpodobně tam) pociťuji zvýšenou tvorbu plynů, které zatím naštěstí odcházejí horní cestou. J
9:30 Zima je mi tedy poměrně velká a občas mým tělem proběhne třes. Nemám ponětí, kolik je zde v kanceláři stupňů ale ledové nohy a ruce mám déle než obvykle. Dávám do teplé vody luhovat pár lístků zeleného čaje. Na zahřátí. Navíc se přidal pocit hladu se svíráním prázdného žaludku. To ale není tak nepříjemné jako prochladnutý organismus. Zima je nepříjemná. Třesou se mi zkřehlé ruce. Zacvičit si nemohu. Byl bych vykázán z kanceláře.
10:45 Čaj mi velmi pomohl, co se týká prochladnutí. Prohřál mi organismus zevnitř a pozůstatky v podobě chladných nohou a rukou jsou snesitelné do té míry, že jsem si uvědomil velmi příjemný pocit pokory, jednoty, sebeuvědomění a klidu. Rozhlížím se kolem sebe s mírným a chápajícím úsměvem. Mám pochopení pro pokašlávající, přežvykující, rozčilující se, shrbené kolegy. Nesoudím. Pouze vnímám jejich, naši přítomnost. Jsem tam, kde mám být. Zřejmě se dostávám (není to brzy?) do duchovní podstaty půstu. Pocit hladu je druhotný, pokud vůbec nějaký. Pocit štěstí je nepřekonatelný. Tělo se už netřese zimou ale radostí. Nechci ještě křičet hurá, ještě nejsem na druhé straně, ale pouze tento zážitek mi za to stál. Ještě jsem se také nedostal do žádné kritické situace ale s aktuálním stavem rozpoložení nevím, co by mě dokázalo vykolejit. Hlad?
11:20 Zjištění. Pocit hladu přichází ve chvíli, kdy mi vědomí uteče z přítomného okamžiku. Zajímavé! Jinak je hlad pouhým zvláštním pocitem v oblasti žaludku. Další zjištění. Kolegové vracející se z oběda si dávají erární sladkosti, které jsou v kanceláři v misce dostupné všem. Vypadá to, jako by jim oběd nedodal potřebné množství energie a tělo bylo po obědě spíš v energetickém deficitu. To je ta „sladká tečka“.
12:40 Obědová krize se zřejmě nedostavila. Pocit hladu (sevření kolem žaludku) zesílil ale nic, co by se nedalo vydržet. Zvýšená pohybová aktivita mě ještě více zahřála. Objevila se ale pachuť v ústech. Přisuzuji ji zvýšenénu pohybu hlenu na měkkém patře (vnitřní zadní část krku). Je to zřejmě tím, že nepolykám tak často, jako když normálně jím a tak si hlenu víc všímám. Bohužel nevoní libě (dámy prominou) a tak jsem skončil s kartáčkem v ruce ve sprchách. Ještě, že ho mám (od té doby, co jsem přesta žvýkat žvýkačky s Aspartamem a Acesulfamem K. Pro příště zvažuji popíjení vody s citronovou či limetkovou šťávou. Jinak se dostavily další fyzické projevy jako pocit lehkosti a energičnosti.
13:35 Začalo mi kručet v břiše. Nic hrozného, ve všeobecném hluku v kanceláři tyto výkřiky snadno zaniknou. Pocit sevřeného žaludku stále přetrvává, je možná intenzivnější. Potřebu jíst nemám. Jídlo mě ani neláká. Kolik jsem zatím vypil tekutin ani nevím. Odhaduji to na 1l zeleného čaje a 2l vody. Pokaždé se ji snažím nabít slovy jako milujitě, omlouvám se, odpust mi prosím, děkuji ti. Přichází na mě únava resp. útlum doprovázený intenzivním zíváním. Hlenu je víc, při mluvení chraptím. Opět se mi v žaludku tvoří vzduch. Odchází opět pouze horní částí trávícího ústrojí. Kolegové provedli druhý frontální útok na sladkosti.
14:45 Útlum je pryč. Končím v práci a vyrážím do města.
Obrážení obchodů (z toho některých dvakrát) a to ještě v mrazivém počasí, není pro půstujícího jedince příliš velká zábava. Zhruba po půlhodině se projevila mírná nervozita až netrpělivost. Po hodině už jsem se musel vědomě kontrolovat, abych nevybouchnul.
Po návratu domů se vše vrátilo do původní pohody a vyklidnění. Žádný problém. Mírné svírání kolem žaludku. Dokonce jsem manželce pomáhal chystat večeři.
Večer proběhl v nadměrné aktivitě a zvládl jsem udělat vše potřebné a naplánované a to za poměrně dobré nálady. Zastavil jsem se až kolem 21:30.
Poznatek: I přes intenzivní pití vody (cca 4,5l + 1,5l zeleného čaje) se mi (dámy prominou) moč zbarvila do žluta, což normálně nemívám. Pro mě je to skvělý důkaz zvýšené činnosti jater a ledvin a vylučování usazených látek z těla. Už jenom tohle je důvod pro zopakování.
Poznatek č. 2: Nepříjemné pocity, nervozita a prchlivost přicházely ve chvílích, kdy jsem nedokázal udržet pozornost zaměřenou na sebe. Jakmile jsem se na delší dobu soustředil na své okolí, výše uvedené pocity rostly. Jakmile jsem se posadil a stáhl pozornost zpátky k sobě, vše se uklidnilo a půst se stal opět bezproblémovou záležitostí.
Usnul jsem be problémů s pocitem pokory.
Druhý den ráno jsem ani neměl hlad ale předchozí den připravená, lehce podušená zeleninka (i když chlazená) mi přišla k duhu. Podušená byla tak akorát. Kedlubna, brokolice a mrkev si zachovaly svoji konzistenci ale byly měkké. A ta chuť!
Lehké cvičení nepřineslo kýžený efekt a i přes něj se cítím rozlámaný. A to mě dnes ještě čeká trénink.
Jednodenní půst doporučuji úplně každému. Nejde jenom o čištění těla ale také o jeho poznávání. Jednodenní půst zaručí, že do sebe přestanu házet bezmšlenkovitě všechno na co přijdu jako do popelnice. Jednodenní půst je postup na vyšší úroveň stravování. Pouze je důležité, mít v hlavě dobře srovnáno, proč to vlastně dělám a jestli je právě ten můj důvod v souladu s láskou k sobě a mému tělu. Jen tak se jednodenní půst stane psychicky zvládnutelným zážitkem, ke kterému se budu vracet. A pokud má být ten první půst úplně tím nejhorším, tak se na ty další už těším.
Lencher Falprea
Zdroj: http://probuzeni.blogspot.sk/
Súvisiace:
