Tento zcela specielní instruktážní kurz je určen těm, kdo mají upřímný zájem o věci, které by člověk měl znát.
"Proberme podrobněji otázku sympatie a nesympatie. Každá aura se skládá z řady barev a mnoha různobarevné kropenatých stříkanců, proužků apod. Aby byli lidé vzájemně „slučitelní", je nutné, aby jejich aurické barvy a odstíny navzájem ladily."
6. LEKCE
Dospěli jsme tedy k nezvratnému závěru, že vše, co existuje, je vibrací. V tomto smyslu je veškerá existence vesmíru odjakživa řízena systémem, srovnatelným s nesmírnou klávesnicí, zahrnující veškeré vibrace, které kdy existovaly. Představme si, že je to klávesnice nepředstavitelně dlouhého klavíru, který se táhne do nedohledné dálky. Dejme tomu, že jsme třeba mravenečci, kteří dokáží obsáhnout jen několik not. Jednotlivé vibrace odpovídají různým klávesám tohoto klavíru. Jedna nota, neboli klávesa, bude znamenat vibraci, kterou nazýváme „hmat", která je tak pomalá a tak hutná, že ji nedokážeme slyšet ani vidět, a můžeme ji zachytit pouze dotykem (obr. 5).
Následující notou je sluch. Znamená to, že tato nota obsáhne vibrace, které uvádějí v činnost mechanismus našeho ucha. Prsty tyto vibrace necítíme, ale sluch přesto sděluje, že je tu „zvuk". Nemůžeme slyšet věc, kterou lze nahmatat, a opačně také ne. A to je podstata dvou not naší klávesnice.
Dále přichází na řadu zrak. I tady se dostáváme do styku s vibracemi o takovém kmitočtu (tzn. vibrujícími tak rychle), že je nedokážeme nahmatat, ani zachytit sluchem, ale na něž reagují naše oči - a to nazýváme „zrak". Jenom několik málo dalších „not" je schopno včlenit se svým kmitočtem, lépe řečeno kmitočtovým pásmem, mezi tyto tři: a to jsou např. rádiové vlny. O notu výš jsme u telepatie, jasnovidnosti a projevů podobných schopností. Ale ve skutečnosti existuje nezměrné vlnové pásmo dalších kmitočtů, neboli vibrací. Člověk dokáže zachytit jen malý jejich počet, ve velice omezeném rozsahu.
Nicméně zrak a sluch jsou úzce spjaty. Můžeme zvolit určitou barvu a zjistit, že jí odpovídá jistá hudební nota, vždyť byly už vyrobeny i elektronické hudební nástroje fungující tak, že když se pod jejich snímač vloží nějaká barva, ozve se odpovídající tón. Připadá–li vám to nepochopitelné, vezměte v úvahu, že rádiové vlny, tzn. hudba, hovor, i vlny televizního vysílání - tedy obrazy —, nás obklopují neustále. Máme je doma a jsou všude, ať jdeme kamkoli, ať děláme cokoli. Bez určitého vybavení však tyto rozhlasové či televizní vlny nevnímáme. Pouze když dojde prostřednictvím rozhlasového či televizního přijímače ke zpracování těchto vln, lépe řečeno k jejich převodu na zvuk či obraz, začínáme je vnímat v podobě „původně vysílaného programu". Podobně můžeme uvažovat o zvuku a říci, že každému odpovídá určitá barva, nebo naopak o barvě a říci, že k té a té přísluší hudební nota. Tento přístup je na Dálném východě známý, a jsme přesvědčeni, že to člověku otvírá cesty k hlubšímu pochopení umění, např. můžete pohlédnout na obraz a představit si, jaký akord by vznikl z jeho barev, kdyby byly převedeny na hudbu.
Je obecně známo, že Marsu se říká Rudá planeta. Mars je ale opravdu rudou planetou, a jde o červeň určitého odstínu, o základní červeň, která odpovídá hudebnímu tónu „DO".
Oranžová, která patří k červené, odpovídá tónu „RE". Jak už jsme řekli, některá náboženství tvrdí, že oranžová je barva Slunce a jiná zas, že barvou Slunce je modrá. My se stavíme za přesvědčení, že barvou Slunce je oranžová.
Žlutá odpovídá tónu „MI" a „vládcem" žluté je planeta Merkur. Toto vše znaly prastaré mytologie Dálného východu. Stejně jako Rekové měli své bohy a bohyně, kteří křižovali nebe v ohnivých vozech, měli i obyvatelé Východu své mýty a legendy. Zahalili planety do barev a stanovili, která z nich vládne které barvě.
Zelená se pojí k hudební tónu „FA". Je barvou růstu a jsou lidé, kteří tvrdí, že růst rostlin lze stimulovat příslušnými hudebními tóny. V tomto oboru nemáme osobní zkušenosti, ale získali jsme tu informaci ze zcela důvěryhodných zdrojů. Zelenou barvu ovládá planeta Saturn. Není bez zajímavosti, doplníme–li, že naši pradávní předkové odvozovali tyto barvy od pocitů, které prožívali při meditativním rozjímání o té které planetě. Mnozí z nich usedali k meditacím v nejvyšších polohách zeměkoule, jako jsou třeba vrcholky Himaláje. Když se člověk ocitne v nadmořské výšce kolem 4 500 metrů, podstatná část vzduchu zůstává v nížinách a v prořídlém ovzduší jsou planety vidět zřetelněji a vnímání je ostřejší. A tak mudrcové oněch dob stanovili i barevnou příslušnost planet.
K modré patří tón „SO". Na rozdíl od náboženství, která modrou přisuzovala Slunci, my, v souladu s východní tradicí, tvrdíme, že se pojí k planetě Jupiter.
Indigo se v hudební oktávě váže k „LA" a podle tradice Dálného východu jim vládne Venuše. Když má člověk Venuši v dobré poloze, tzn. když mu přináší dobro, propůjčuje mu umělecké schopnosti a čistotu myšlenek. Podílí se na lepším typu povahy. Pouze působí–li na jedince nižších vibrací, žene je do přemrštěností a výstřelků.
Fialová odpovídá hudební notě „SI" a vláda tu patří Měsíci. A stejně tak i tady, má–li člověk Měsíc v dobré pozici, přináší mu (a fialová barva také) jasnost myšlení, oduševnělost a řízenou představivost. Je–li však pozice nepříznivá, dochází k duševním poruchám, nebo i k pomatenosti (v angličtině „lunacy" - od slova luna, s významem šílenství - pozn. překl.).
Kolem aury se rozprostírá jakýsi obal, který obklopuje a uzavírá celé lidské tělo, tělo éterické i samotnou auru. Je to, jako by lidská bytost ve své celistvosti, tedy hmotné tělo uprostřed, pak éterické tělo a nakonec aura, byly do tohoto obalu uzavřeny jako do pouzdra. Můžeme si to připodobnit k normálnímu slepičímu vejci. Uvnitř je žloutek, odpovídající hmotnému lidskému tělu. Žloutek je obklopen vaječným bílkem, který představuje éterické tělo a auru. Ale okolo vaječného bílku, tedy mezi bílkem a skořápkou, je velice tenounká blána, jež je ale poměrně tuhá. Když vejce uvaříte a vyndáte ze skořápky, můžete z něj tu blanku sloupnout. A tak vypadá i člověk ve svém celku. Je tedy celý uzavřen do pouzdra, podobajícího se bláně. Tato blána je zcela průhledná a vlivem víření a záchvěvů aury se malinko vlní. Stále však tíhne ke znovunabytí svého vejčitého tvaru, podobně jako míč má tendenci vracet se do svého tvaru, neboť tlak zevnitř je vyšší, než zvnějšku. K pochopení vám napomůže i to, představíte–li si tělo hmotné, éterické a auru uzavřeny v neobyčejně tuhém celofánovém obalu vejčitého tvaru (obr. 6).
Když člověk přemýšlí, vibrace myšlenek se šíří z mozku do éterického těla a z něj zas dál do aury a aurické blány. Tady, na vnějším povrchu obalu, se zrcadlí obrazy myšlenek. Jako v mnoha jiných případech i tady nám poslouží srovnání s rozhlasem nebo televizí. V hrdle televizní obrazovky je tzv. elektronová tryska, která vystřeluje rychle se pohybující elektrony na fluorescenční stínítko, tedy na obrazovku, kterou sledujeme. Jak elektrony dopadají na vrstvu vnitřní strany televizní obrazovky, obraz fluoreskuje. Lidské oko pak, díky své setrvačnosti, vnímá obraz jako celek. A jak se mění obraz, vysílaný prostřednictvím televizního vysílače, mění se i obraz, který vidíme na obrazovce. Velice podobným způsobem vycházejí z „vysílače", tedy z mozku, i myšlenky, a zrcadlí se v aurickém obalu. Sem jakoby dopadají a tvoří obrazy, které jasnovidec dokáže vidět. A spatřit můžeme takto nejen zobrazení současných myšlenek, ale i minulost!
Pro zasvěcence je snadné podívat se na člověka a na jeho aurickém obalu skutečně spatřit děje z předchozích dvou až tří životů. Nezasvěcenci to může připadat jako pustá fantazie, ale je to skutečně pravda.
Hmota je nezničitelná. Vše, co bylo, existuje dál. Vydáte–li zvuk, jeho vibrace - tedy energie, která jej vyvolala, trvá na věky. Kdybyste se např. mohli během okamžiku dostat ze Země na nějakou velice vzdálenou planetu, viděli byste (za předpokladu, že byste měli k dispozici vhodné přístroje) scény, které se na Zemi odehrály před tisíci a tisíci lety. Světlo se pohybuje určitou rychlostí a nezaniká, takže pokud byste se dostali od Země na místo dostatečně vzdálené, mohli byste shlédnout i samotný vznik Země. Neodbočujme ale od tématu. Chceme poukázat na to, že podvědomí, vzhledem k tomu, že nepodléhá nadvládě vědomí, dokáže promítat obrazy věcí způsobem, který se vědomí vymyká. A proto dobrý jasnovidec snadno pozná, jakého člověka má před sebou. Je to vlastně vyspělá forma psychometrie, Kterou můžeme nazvat „psychometrií zrakovou". Ale psychometrií jako takovou se ale budeme zabývat později.Každý, kdo má jen za nehet schopnosti sensitivního vnímání, dokáže auru cítit, i když ji ve skutečnosti nevidí. Často vás něco na první pohled k někomu přitahuje či od něj odpuzuje, a to ještě dřív, než jste na onoho člověka promluvili. Vysvětlením těchto okamžitých sympatií či nesympatií je podvědomé vnímání aury. Všechny národy minulých věků auru viděly, ale vinou nejrůznějších forem zneužití tuto moc ztratily. Během několika málo příštích staletí však lidé schopnost telepatie, jasnovidectví atd. opět získají.
Proberme podrobněji otázku sympatie a nesympatie. Každá aura se skládá z řady barev a mnoha různobarevné kropenatých stříkanců, proužků apod. Aby byli lidé vzájemně „slučitelní", je nutné, aby jejich aurické barvy a odstíny navzájem ladily. Často se stává, že manžel a manželka spolu nádherně vycházejí v jednom nebo dvou směrech, ale po ostatních stránkách je to úplná katastrofa. K tomu dochází proto, že tvar vlny jedné aury se dotýká tvaru vlny aury druhé pouze v určitých bodech, tam, kde nastává dokonalá souhra a slučitelnost. O dvou lidech můžeme např. konstatovat, že jsou obrácené polarity, a v takovém případě budou zcela určitě neslučitelní. Chcete–li, můžeme také říct, že slučitelní lidé mají aury takových barev, které navzájem ladí a tvoří harmonii, zatímco neslučitelní mají aurické barvy, které navzájem neladí, a spatřit je vedle sebe by byla skutečně nepříjemná podívaná.
Lidé náleží k určitým typům. Ti, kdo se řadí do stejné skupiny, se shodují aurickým kmitočtem, a rádi se spolu zdržují. Často je vidět hloučky děvčat, která jsou pořád pohromadě, či party výrostků, flákajících se po ulicích, takové ty typické bandy. Tíhnou k sobě, protože mají shodný kmitočet, neboli typ aury - jeden je závislý na druhém, vládne mezi nimi magnetická přitažlivost a nejsilnější jedinec takovou skupinu ovládne a ovlivní její členy dobrým či špatným způsobem. Mládež by měla být podrobována výcviku k disciplíně a sebekázni, aby se naučila ovládat základní impulsy, v zájmu zušlechtění celé lidské rasy.
Jak už jsme řekli, lidské tělo se nachází uprostřed vejčitého aurického obalu, to je běžná poloha u většiny lidí, tedy u každého průměrně zdravého člověka. Trpí–li ale někdo duševní chorobou, je ze svého aurického centra poněkud vychýlen. Častokrát člověk prohlásí: „Dneska jsem nějak mimo, jsem vyšinutý, nejsem ve své kůži." Může jít běžně o situaci, kdy ve vejčitém obalu došlo k vychýlení úhlu projekce. Lidé s rozdvojenou osobností se aurickým vzezřením od normálních lidí naprosto liší. Mohou mít jednu půlku aury jedné barvy a druhou zcela jiného barevného typu.
Je–li rozdvojení jejich osobnosti výrazné, nemusejí mít ani auru vejčitého tvaru, ale jakoby tvaru dvou vajec k sobě přimknutých. Duševní poruchy by se neměly brát na lehkou váhu. Léčba šoky může být velice nebezpečná, protože dokáže vymrštit astrální tělo z hmotného, jak se tím budeme ještě zabývat. Hlavním účelem elektrošoků je (vědomě nebo nevědomě) srazit obě „vejce" zpět do jediného. Často to ale vypálí nervové struktury mozku.
Rodíme se s určitým prahem možností, ale i omezení aurického zbarvení, vibračního kmitočtu i dalších charakteristik; tím je odhodlaným lidem s kladnými cíli dána možnost přetvářet si auru, zlepšovat si jí. Bohužel je mnohem snazší proměnit ji k horšímu. Sokrates např. o sobě věděl, že by byl dobrým vrahem, ale rozhodl se postavit osudu, a učinil opatření, aby dráhu své životní pouti změnil. Místo vraha se z něj stal nejmoudřejší muž své doby. Každý z nás může, pokud chce, povznést své myšlenky na vyšší úroveň, a tím si vlastní auru vylepšit. Například člověk s blátivě temným hnědočerveným aurickým zbarvením, které vypovídá o přehnané sexualitě, může zvýšit vibrační rychlost této červeně zušlechtěním svých pohlavních tužeb, čímž se postupně stane člověkem se silným tvůrčím nábojem, člověkem, který se v životě uplatní.
Aura hned po smrti mizí, ale éterické tělo může přetrvat poměrně dlouho, to závisí na zdravotním stavu původního majitele. Éterické tělo se může stát bezduchým přízrakem, který bezcílně bloudí. Mnoho lidí z venkovských oblastí zahlédlo nad hroby čerstvé pochovaných namodralou zář, patrnou obzvláště v noci. Jedná se ovšem o pouhé éterické tělo, vytrácející se z rozkládajícího se těla hmotného.
Nízké vibrace v auře vytvářejí špinavě mdlé, tmavé barvy, které odpuzují, namísto aby přitahovaly. Čím vyšší vibrační rychlosti člověk dosáhne, tím čistšími a třpytivějšími se aurické barvy stávají. Nezáří ale okázale a křiklavě, nýbrž vznešenou čistotou, která pulzuje duchovnem. Můžeme zkrátka říci, že ryzí barvy jsou půvabné a ty špinavé - odporné. Dobrý skutek naše vzezření prosvětlí tím, že naše aurické barvy víc prozáří. Zlý skutek barvy zatemní a míváme z toho „černou" náladu. Dobré činy, jako je třeba pomoc druhým, nám umožňují dívat se na svět „růžovými brýlemi".
Je neustále nutno mít na paměti, že barva je hlavním ukazatelem potenciálu svého nositele. Odstíny se mohou měnit podle nálady, to ano, ale základní barvy nikoliv. Ty se změní jedině tehdy, když si daná osoba vylepší či zhorší povahu. Základní barvy jsou tedy stálé, zatímco barvy přechodné kolísají podle rozpoložení. Zkoumáme–li něčí aurické barvy, měli bychom si položit následující otázky:
1. O jakou barvu jde?
2. Je čistá, či kalná? Jak zřetelně skrze ni dokážu vidět?
3. Víří nad některými oblastmi, nebo se rozprostírá téměř stabilně nad určitým místem?
4. Je to souvislé barevné pásmo, které si podržuje vzezřeni a tvar, anebo kolísá a vykazuje ostré výčnělky a hluboké propadliny?
5. Nejsme vůči zkoumané osobě předpojatí? Protože je velice jednoduché podívat se na něčí auru a vsugerovat si, že vidím kalný odstín, i když ve skutečnosti takový vůbec není. Může to být jen vaše scestné smýšlení, které působí dojmem, že barva je zakalená, protože pamatujte: ať se díváte na číkoliv auru, váš pohled musí nejprve projít vaší vlastní aurou!Existuje spojení mezi hudebními a mentálními rytmy. Lidský mozek je soubor vibrací, vyvolávající elektrické impulzy, které se z něj šíří do všech stran. Každý člověk vydává nějaký základní tón, vycházející z vibračního kmitočtu daného jedince. Stejné jako se člověk může přiblížit k úlu a slyšet bzukot včel, slyší nás lidi zřejmě některé jiné bytosti. Každý člověk vydává nepřetržitě určitý základní tón, jako jej vydává telegrafický drát, když ho rozdrnčí vítr. Vždyť i současná populární hudba je takového ladění, že vstupuje v souzvuk s uspořádáním mozkových vln a dostává se tak do souladu s harmonií tělesných vibrací. Objevují se hity, které si brouká a pohvizduje kdekdo. Často lidé tvrdí, že nějaký nápěv jim prostě nejde z hlavy. Písničkovými hity se stávají ty skladby, které se dokáží naladit na mozkové vlny posluchačů po určitou dobu, než jejich základní energie vyprchá.
Klasická hudba má povahu trvalejší. Je to druh hudby, který rozvibrovává naše formy vln slyšitelnosti do příjemného souznění. Když vůdci národa chtěli podnítit své stoupence, nechávali zkomponovat zvláštní druh skladby, zvaný národní hymna. Člověka slyšícího svou národní hymnu se zmocňuje celá záplava citů. Postaví se zpříma, vroucně myslí na svou zem, případně myslí s nenávistí na zemi cizí. Děje se to proto, že vibrace, kterým říkáme zvuky, přiměly naše mentální vibrace reagovat příslušným způsobem. A tak lze v člověku vyvolat určité reakce i tím, že jej necháme poslouchat určitý druh hudby.
Hluboce uvažující člověk vykazuje v tvarování svých mozkových vln vysoké špičky a hluboké propadliny - a takový také bude mít rád hudbu stejného rázu, tvořenou z vysokých hřebenů a hlubokých vlnových dolů.
Prostoduchý člověk naproti tomu vyznává spíše hudbu jednoduchou, vlastně jen takové tra la la, které by v případě grafického znázornění vypadalo víceméně jako prostý vlnovkovitý tah.
Mnozí z nejvýznamnějších hudebních skladatelů dokáží vědomě či podvědomě astrálně vstupovat do říší za dělící čárou smrti. Tam totiž onu "hudbu sfér" slyší. Protože jsou hudebníci, zapůsobí na ně tato hudba nebes hlubokým dojmem a utkví jim v paměti, takže když se zas na Zemi probudí, mají hned „tvořivou" náladu. Spěchají k hudebnímu nástroji nebo k notovému papíru a snaží se zapsat, dříve než zapomenou, záznam hudby, kterou si v paměti z astrálu přinesli. Pak se domnívají, protože si nedokáží vybavit, jak tomu ve skutečnosti bylo, že tu nebo onu skladbu složili!
Ďábelský systém subliminálních reklam, kdy se reklamní slogan objeví na televizní obrazovce jako pouhý záblesk na zlomek vteřiny - což je rychlost, přesahující možnost vědomého zrakového vjemu —, působí na úrovni polovědomí, a do vědomého vnímání nepronikne. Podvědomí, zasažené vibračním proudem obrazů, které na něj zaútočí, je přinuceno zpozornět; ale protože podvědomí zaujímá devět desetin naší bytosti, pronikne informace nakonec do vědomí - a to zareaguje tak, že půjdeme a propagovanou věc koupíme, přestože si do určité míry uvědomujeme, že po ní ani netoužíme. Bezohledná skupina lidí, třeba představitelé některé země, kterým je blaho lidí lhostejné, by touto formou reklamního bombardování skutečně mohli veřejnost přimět reagovat na subliminální příkazy jakéhokoliv druhu.
-pokračovanie-
KNIHU bolo možné zakúpiť na tejto adrese
Dr. T. Lobsang Rampa
Translation Jitka Badoučková, 1996
Všetky časti postupne nájdete na tejto adrese.
