„Vidím, žes neztrácel čas, Lobsangu!” prohodil zvesela. „Myslel jsem, že se stavíš na jednu z tvých nesčetných svačinek!” „Ne, ctěný lámo,” odpověděl jsem, „rád bych se dobral určitého pochopení, protože musím přiznat, že ony sexuální záležitosti západního světa mě velice udivily, když jsem o nich tolik slyšel od obchodníků a jiných.” Usmál se na mě a pravil: „Sex vzbuzuje mnoho zájmu, ať je to kdekoliv. Ostatně to, co udržuje život na Zemi, je právě on. Pohovořme si o tom, když tě to zajímá.”
„Ty vedeš dobrý život, Lobsangu, proto se nemáš čeho bát — a tak se neboj ničeho! Ale jsou takoví, kteří páchají zločiny a druhým činí bezpráví, a ty, když jsou sami, svědomí tuze trápí. Tvorové nižšího astrálu se živí strachem, jsou napájeni těmi, jež trápí svědomí. Lidé vytvářejí zlo myšlenkami. Možná že se někdy v budoucnu ocitneš v prastarých katedrálách nebo chrámech, které už stojí celá staletí, jako náš Džókchang. Ve zdech těchto budov ucítíš dobro, jež se zde soustřeďuje. Ale když pak náhle navštívíš velice staré vězení, kde se odehrála spousta utrpení a pronásledování, budeš mít pocit úplně opačný. Z toho plyne, že obyvatelé domů utvářejí myšlenkové formy, které se vtisknou do jejich stěn...”
U vzdálenější stěny byla opřená ohromná socha, z níž mé zamrazilo v zádech. Bylo to skrčené kočičí tělo, ale s ženskou hlavou a rameny. Oči vypadaly jako živé a tvář měla napůl výsměšný a napůl zvídavý výraz, který mě poněkud lekal. Jeden láma poklekl na podlahu a pozorně si prohlížel jakési značky. „Podívejte!” zvolal, „toto obrázkové písmo ukazuje, jak spolu lidé a kočky hovoří, znázorňuje, jak duše opouští tělo a putuje podsvětím.”
Když jsem se vrátil zpět k lámovi, zeptal jsem se: „Pořád mi leccos nejde na rozum a vrtá mi to hlavou. Například jste, pane, říkal, že tohle místo by mohlo být staré i dva miliony let. Jak je to tedy možné, že zelenina a ovoce jsou pořád ještě tak chutné?“
„Podívej, Lobsangu, musíš si uvědomit, že tento svět je starý miliony let a pobývalo na něm mnoho a mnoho nejrůznějších druhů lidí. Například před asi dvěma miliony let existoval na této planetě lidský druh zvaný Homo habilis. Vstoupil do naší epochy vynálezem prvních pracovních nástrojů tohoto vývojového cyklu. My sami přináležíme k Homo sapiens a tento Homo je naším předchůdcem.
„Atlantid?“ pomyslel jsem si v duchu, „ta oblast se přece jmenovala Atlantida,“ a lámovi jsem to řekl. Dobrosrdečně se zasmál a odpověděl: „Ne, ne, Lobsangu, žádné jedno místo zvané Atlantida neexistovalo, je to všeobecný název mnoha zemí, které se beze stopy sesuly na dno oceánu.“
„Ach, já jsem se domníval, že Atlantida byla místem tak vyspělé civilizace, že pro ní jsme jen tlupa vesnických balíků, a vy teď najednou prohlásíte, že žádná Atlantida neexistovala.“
„Víš, Lobsangu, to je poměrně dlouhé vyprávění a zavádí nás na spletité cestičky dávných dějin, o nichž nemají dostatečné znalosti dokonce ani někteří lámové. Ale stručně řečeno, stalo se asi toto: naše planeta už byla zralá k osídlení, a tak naši vládci rozhodli, který druh bytostí sem bude vysazen – a byli jsme to my, lidé. Vládci je nazývám proto, že to byli hlavní představitelé Zahradníků Země i dalších planet.
Hodnotiť jeho dielo mi príde ako neúctivé. Zároveň by som však rád vyzdvihol kvality v ňom obsiahnuté a ocenil tak dary, ktorých sa mi štúdiom jeho kníh dostalo. Vôbec sa nečudujem, že ho „znalci“ považujú za podvodníka – nezabúdajme, že časť ľudí takto onálepkovala dokonca i Madam Blavatskú a samotný Ježiš bol pre niektorých „žrút a pijan vína“! Som si istý, že takéto vyhlásenia dávajú vizitku len ich autorom a v žiadnom prípade sa nedotýkajú duchovnej veľkosti spomínaných, i keď by neprajníci iste radi.
Tento zcela specielní instruktážní kurz je určen těm, kdo mají upřímný zájem o věci, které by člověk měl znát.
"Rada lidí, kteří by se rádi naučili auru vidět, nemá trpělivost. Domnívají se, že projdou písemný návod, vzhlédnou od natištěné stránky, a před jejich vyjevenými zraky se objeví aura v celé své nádheře. Ale takhle jednoduché to není!"
Tento zcela specielní instruktážní kurz je určen těm, kdo mají upřímný zájem o věci, které by člověk měl znát.
"Proberme podrobněji otázku sympatie a nesympatie. Každá aura se skládá z řady barev a mnoha různobarevné kropenatých stříkanců, proužků apod. Aby byli lidé vzájemně „slučitelní", je nutné, aby jejich aurické barvy a odstíny navzájem ladily."
Tento zcela specielní instruktážní kurz je určen těm, kdo mají upřímný zájem o věci, které by člověk měl znát.
"Čistá a zlatá žluť, o níž jsme se zmínili v úvodu tohoto pojednání o žluté, je barvou, o kterou bychom měli vždy usilovat. Dospějeme k ní, budeme–li udržovat myšlenky i úmysly čisté. Každý z nás, dříve než postoupí na cestě evoluce do vyšších úrovní, musí touto jasnou zlatistou žlutí projít."
