Ondřej Netík

Slaměný dům se staví z malých slaměných balíků. Ty nelze nakoupit ve stavebninách, shání se u zemědělců. A se zemědělci je zvláštní domluva. Okolo našeho domu bylo hned několik hektarů oseto obilím. A po prvotní beznaději se mi podařilo sehnat kontakt na člověka, který balíkovačku vlastní (přesto že to vypadalo na počátku, že v celém kraji nic takového není, nakonec jsem nalezl rovnou tři).

"Dům je velké dílo, i když je skromný. Dům je zkouška. Je spojením organizačních schopností, trpělivosti, pokory, přizpůsobivosti, schopnosti učit se, manuální zručnosti a fyzické vytrvalosti. Je to běh na dlouhou trať. Žádný sprint, ale CESTA. Cesta, která může hodně naučit, hodně dát. Cesta, která vás může hodně naučit. Posunout."

Jako dospívající jsem získal na jednom hradě možná nezvyklý postoj ke stavbě i úkolům. Když jsme na něco namítli, že to neumíme, nikdy jsme to ještě nedělali, dostali jsme následující odpověď: Tak to nemůžeš vědět, zda to opravdu neumíš, když jsi to ještě nedělal! Tento přístup se mi i později osvědčil mnohem lépe než tvrzení že to nejde či neumím. Zázraky na počkání a nemožné do tří dnů. Ne "tak já to zkusím", ale "dobře, tak to udělám!" Proč toto vyprávím. Aby jste pochopili jak jsem se mohl odvážit udělat si konstrukci sám, bez tesařů.

Mimo vyměření stavebního místa a stavby byla první pracovní cesta na pozemek sázet rostliny, stromy a keře budoucí zahrady. Na to se přišli podívat i sousedé, málokdo začíná stavbu zahradou. Dostal jsem se tak do podezření, že jsem stejné sorty jako minulý majitel, který na pozemek po léta jezdil, ale nikdy žádnou stavbu nezačal. Jen sliboval že snad již příští rok. Nejbližší soused je zedník, nekonečné odkládání stavby, která z pohledu profesionála není tak náročná, jen těžko chápe. Ale v našem případě šlo o to přesadit naši část zahrady z Černé Hory, našeho dřívějšího bydlení, odkud jsme se s definitivní platností odstěhovali.

Téměř před deseti lety jsem se rozhodl naučit stavět přírodní dům. Mé zkušenosti mi ukázali, že jde stavět i jinak, než se to obvykle dělá. Především za mnohem menší částku. Můj seriál o tom jak postavit dům levně měl svůj úspěch, ale je na čase, abych ukázal své teorie v praxi. Nejlevnější domy se pohybují zatím okolo 600.000,- a mým cílem je dokázat postavit za 300.000,- Nyní vám dávám možnost sledovat, jak se tohoto úkolu zhostím.

Další zkušenosti a praxe mne přivedla k přetransformování názorů jak postavit levně dům. Přitom si stále stojím za názorem že současný způsob je zbytečně drahý. Ale pokud se chceme bavit o nějaké skutečně razantní nižší ceně, bohužel to nedosáhnete výběrem materiálů. Materiálem můžete ušetřit jen procenta, možná desítku. (Ač nekontrolovaným utrácením za blbůstky lze navýšit cenu o mnoho desítek procent). Tak po roce znovu nad tématem jak postavit levněji.

Zákon nutného využívání – Využívejte při stavbě, jen co je opravdu nutné. A stejně tak už při návrhu tvořte takový dům, co vám zajistí vše, co je opravdu nutné. To ostatní, co není nutné, to nepotřebujete. Zkuste se bez toho obejít už v návrhu. Možná se vám tak podaří zbavit několika zlozvyků konzumního života. Dům plánovaný se skromností (jen nutné) vás sám povede ke skromnosti, pravidelné očistě od věcí a nesmyslných požadavků.

Jen málokterý z nás se odváží nedodržet zákon. Není to ani tak hrozba trestu, kolikrát ani nevíme jak je toto porušení trestáno, jako to, že zákon vnímáme jako správnou věc. Něco, co nás chrání před špatností. Něco, co je potřebné a správné! Dodržování zákona nás řadí k těm dobrým. Ale co když se zákon mýlí? Co když neumožňuje konat dobrou věc? Co když je to zákon versus srdce a zdravý rozum? Pak se představa našeho čistého štítu rozpadá.

Na jedné straně je sen, na druhé finanční zatížení a riziko, které rodina podstupuje pro půjčku. Optimum se těžko hledá, když většina z nás nemá reálné představy o svých financích. Optimisté jsou schopni si půjčit i s tím, že snad budou mít v budoucnu plat větší. Ale v tomto případě je lepší být pesimista, a předpokládat, že to může být i horší.

Dnešní kapitola nebude tak jednoduchá. Protože je o přemýšlení a užívání rozumu. Hledání jednoduché, a při tom dostatečně vyhovující, cesty. Nejraději se v tomto případě inspiruji u našich předků, kteří dělali věci jednoduše. Maximální jednoduchost, pramenící z pochopení věcí a souvislostí, to je to poučení, které jsme zapomněli převzít od našich dědů. Nejlepší bude příklad z praxe.

Stránky

Odoberať Ondřej Netík